Balaštík vs. Minařík

PM: Tak jak začneme?

MB: Třeba: Jak se máme?

PM: Tak, máme se samozřejmě dobře… Já teda začnu… Brno se teď stalo takovým zvláštním fenoménem. Před deseti patnácti lety bylo jen jedním z mnoha měst v republice. Ale dnes už je to opozitum vůči centru, dost svébytné…

MB: Neřekl bych, že je to protiváha vůči centru. Brno má zcela svébytnou atmosféru. Je zajímavé, že se poslední dobou objevuje v různých žebříčcích, jako jedno z nejlepších měst pro život. Na světě. Nemyslím, že by se v posledních letech nějak dramaticky změnilo navenek, ale že právě tohle je důsledek zvláštní atmosféry, která z něj najednou vyzařuje. Jasně, můžeme to dávat do souvislosti s tím, že teď máme na radnici nejlepší vládu, jakou jsme kdy měli. Ale řekl bych, že to začalo už dřív, že taková potřeba mnohem více se identifikovat s městem se objevila už za sociálních demokratů. Třeba právě hnutí Žít Brno, jehož název to dokonale vystihuje, je výrazem takové aktivity a touhy lidí, mít svoje město a podílet se na něm. Ať už proto, že nechtěli, aby to město bylo Onderkovo, anebo proto, že tu byla za spoustu let nakumulovaná energie, která potřebovala ven.


→ Klišé a realita

PM: Souhlasím více méně se vším, cos řekl. Jen ten Onderka… Myslím, že se mu nesmírně křivdí, po těch opravdu mafiánských vládách, kdy anonymně odhlasovali, aby je nemohli zavřít, prodej Jalta pasáže, pomník devadesátých let v Brně, to tu nějak právě on nastartoval k normálnosti. Ale o to nejde. Mám pocit, že mediální obraz Brna se hodně rozchází s tím, jak ho vidím já. Je trochu úsměvné, když si člověk přečte, že je to páté nejlepší místo k životu na světě a že v Brně jsou nejlepší kavárny. Já když večer někam vyrazím, tak mám pocit, že nemám kam jít. Jasně jsou tu tři čtyři hospody, kde mají fajn pivo, ale že by to byl nějaký zázrak… Pár kavárniček tu taky je, ale když to srovnám s Prahou, tak tam je těch míst a možností celá řada. Ale co je podstatnější – Brno se stalo fenoménem pro celostátní média, což je pro nás dobře, z Brna se stal jakýsi trademark. Jenže… Teď například tady bylo DVTV s Drtinovou, která vedla rozhovor s Hollanem a Kotzianem a mně hodně překvapilo, jak to žije ve floskulích a klišé. Oni o Brně vlastně vůbec nic neví.

MB: Myslíš Pražáky?

PM: Obecně lidi z médií, nebrněnských. Nechci říkat, že Pražáci, Drtinová třeba říkala, že je z Olomouce… Nic proti tomu, jsou to všechno úsměvný historky, kterýma se bavíme taky, ale vyjmenuje se hodinostroj, Jošt a Hollan a tím se všechno vyčerpá. Mám pocit, že Brno mediální je úplně jiné než Brno, které my tady žijeme.

MB: Nemyslím, že by to bylo úplně jiné. I v těch žebříčcích nejlepších měst máš třeba u Barcelony, kterou jsme předběhli, článek o Gaudím a fotku katedrály. Zatímco u Brna nemáš ani tu tugenthatku, ale fotku Baru, který neexistuje. Podstata není v tom vnějškovém, viditelném, ale v atmosféře, která ve městě najednou je.

PM: Myslíš, že tu ten pocit je? Že ho prožívají lidi, co tu bydlí? Mají jiný pocit z města než před třeba deseti lety?

MB: Já ho aspoň mám.

PM: V čem?

MB: Právě v tom, že máš najednou pocit, že to město je tvoje, že se tě týká mnohem víc, že cítíš nějakou zodpovědnost za to, co se tu děje. „Žít“ Brno, ale taky „být“ Brno.

PM: To souvisí s občanskými aktivitami…

MB: Určitě… A taky, že když se třeba do vedení města dostanou lidé, kteří neprošli stranickými sekretariáty a kteří nemusí rozdělovat prebendy, aby si udrželi ve straně vliv, tak najednou prostě udělají spoustu zcela neuvěřitelných věcí, sociální bydlení, desítky milionů do kultury… Prostě to najednou jde a mám skoro pocit, že žijeme vyloženě v zázračné době, že to je přesně ta demokracie, kterou jsem si představoval, že přijde po listopadu 1989.

PM: To jo, některé věci se zlepšily, třeba v divadle v některých ohledech. Přesněji – spíš se napravily určité excesy, které byly předtím... Ale nemůžeme říct, že bychom měli nějaké světové divadlo nebo světovou literaturu. Můžeme se tu plácat po zádech, že tu je velký literární festival, že se vydávají knížky. Ale že by to byla nějaká bomba… Regionálně jo, ale…

MB: Regionálně? Vždyť Měsíc autorského čtení je největší literární festival na světě. Nevím, že by bylo něco většího! A další věci, nakladatelství, která vydávají nejlepší tuzemské autory, sbírají nejvíc literárních cen, v Brně je Kateřina Tučková, Martin Reiner a plno dalších… Ale důležitý není podle mě současný stav, spíš naděje a perspektiva do budoucna, které se tu otevřely.


→ Probouzení potenciálu

PM: Já jenom pořád čekám, možná je to moje neskromnost, že se stane víc, protože potenciál tu je. I když o potenciálech měst se mluví pořád, třeba Ostrava je nadějná už asi padesát let, a nikam to nevede… Teď se třeba řeší, jestli mají být vysoké nebo nízké poplatky za zahrádky. Já myslím, že v takovém městě, jako je Brno, by třeba na pět let neměl být nájem za zahrádky žádný, jen by měla být regulovaná velikost atd. Slouží to přece lidem a všem se to vrátí mnohonásobně, třeba na daních. Když se projdeš jakýmkoliv civilizovanějším městem, třeba i na Balkáně, tak vidíš, jak rozvoj služeb zlepšuje život.

MB: S tím souhlasím. Nežijeme ještě v ráji, ale nemyslím si, že je v Brně něco špatného v základu, nebo že by tu chyběla vůle to zlepšovat. Jde o to postupně odstraňovat věci, které lidi štvou a které jsou strašně zbytečné a můžou za ně především úřady. Nikdo z toho nemá prospěch, nikdo z toho nemá radost, ale jenom to je. Pokud se udělá audit těchto zbytečností, tak se zase dostaneme dál.

PM: My žijeme ještě pořád pod vlivem dojmu, že je nějaký zákon, předpis, vyhláška, ale nejde přece o písmo svaté. Má to sloužit lidem. A může se to změnit. Ale nechci nic svádět na úředníky, ti jsou tlačeni svými nadřízenými.

MB: Ano a proto je potřeba, aby se tohle „brněnské probuzení“ promítlo i do toho, že inteligentní lidi se budou chtít víc angažovat v komunální politice. A to určitě taky nastane.

PM: Problém je, že tady nemáme systém politických stran. Máme volební projekty, máme stranu, která má 500 lidí, ti hlavní se v Praze dohodnou a regiony na to nemají žádný vliv. Což podle mě povede, a musí vést, k větší decentralizaci země. Protože města mají úplně minimální pravomoce a vše se rozhoduje v centru. A to není nic proti Praze, chraň bůh, Praha je skvělé město. Ovšem to taky beru často prizmatem rozhlasu a televize a dalších médií, které se čím dál víc stávají regionálními pobočkami, jsou stále méně a méně svébytné a víc a víc závislé na Praze, na centrále. S tím jsem docela nespokojen.

MB: To máš pravdu. Co se týká brněnského televizního televize, kterému říkáš zcela přesně „montovna“, tak tam se jeho regionální identita vytrácí a podobné nebezpečí se týká i rozhlasu, protože struktura řízení je velmi centralizovaná. A to nemluvím o novinách.

PM: U privátních médií člověk nějak chápe, že to mají spočítané. Ale ve chvíli, kdy máme zákon, že mají být regionální studia rozhlasu a televize, tak očekávám, že je jasné, že když tam zákonodárce napíše „vzniknou studia“, tak nemyslí „montovny“. To znamená, že se využije tvůrčí potenciál z regionu. Budou to vytvářet místní lidi, tady se bude všechno schvalovat atd. Znamená to takovou míru autonomie, jaká je jen možná. 


→ Měsíc autorského čtení

MB: Tohle se pak může ukázat jako problém v případě velkých brněnských akcí, jako je právě Měsíci autorského čtení. Mimochodem, jak to letos bude vypadat? Bude v červenci a přijedou Španělé?

PM: Já zatím nevím o moc víc. Teď se festival připravuje a po Ukrajině to bude další zajímavý ročník. Taky tím, že se festival už loni rozrostl o jedno město – Lvov, který bude i letos. Takže už je celkem pět měst, kam přivážíme autory – Brno, Ostrava, Košice, Lvov a Wroclaw. Loni byli autoři hodně vstřícní a vstřícné bylo i publikum, asi hlavně proto, že když se festival plánoval, tak se na Ukrajině děly hrozné věci a přirozené sympatie byly na obou stranách, jak spisovatelů, kteří vystoupili, tak i publika. Španělsko je návrat k normě, nicméně se ukazuje, že konfliktních ploch bude ještě víc, protože Katalánci si nepřejí, aby byli uváděni jako Španělé… Baskové už vůbec, ti asi přivezou rovnou nějakou bombu… Těším se na to velice. Je to samozřejmě velká literatura, vybrat 31 autorů bude poměrně náročné. Jsem rád, že se snad podaří i to, co začalo před dvěma lety se Skoty – 16 různých režisérů bude točit 16 dokumentů o autorech. Od loňska navíc spolupracujeme s českou, polskou a slovenskou televizí.


→ Meeting Brno

MB: I tohle je pro Brno v posledních letech typické, že se stává křižovatkou kulturních zahraničních cest. V květnu tady bude festival Meeting Brno, který navazuje na loňský Rok smíření…

PM: Té akci, kterou chystá Katka Tučková a ostatní, se dá jen zatleskat. Myslím si ale, že není důvod k nějakému sebebičování a masochismu, oni ti Němci udělali taky své, ale nevím proč se s nima nebavit a nemít je tu jako superhosty. Samozřejmě k nám mají blíž než třeba lidi ze Singapuru nebo Thajska.

MB: Jasně, taky necítím potřebu se za něco někomu omlouvat nebo být frustrován z toho, že jsme někoho vyhnali… Je potřeba vědět, co se stalo, na jedné i druhé straně, ale dál se tím už nezabývat. Mně třeba hodně zajímá, jak tady Němci žili, jaké měli zvyky a jak to s nimi vypadlo, když přišli do Německa. Pro mě má Meeting Brno hlavně tenhle efekt.

PM: Souhlasím s tím omlouváním – neomlouváním. Zároveň je to historicky, politicky a možná i filozoficky strašně komplikované téma. Já si nejsem jistý, že na to mám úplně ucelený názor. Na druhou stranu je jakási podivnost v tom, že když někdo řekne, že se bude dělat festival, který s tím souvisí, tak to někoho jiného strašně dráždí. To je pro mě nepochopitelné. I to, že si v sobě lidi tu vinu nějak vyvolávají, k tomu přece není důvod. Pravděpodobně už žije strašně málo lidí, co vyháněli Němce, a na kolektivní vinu nevěřím… Ale fenomén, že 3 miliony Němců odešly… Miliony lidí se přesunuly do Německa, velmi snadno a efektivně, přesto že bylo po válce a byly mnohem horší podmínky než dnes, takže to dává naději, že se zvládnou vyřešit i jiné přesuny. Taky na ně byli místní Němci naštvaní, že jim berou práci, taky tam byly obrovské animozity. Někteří nešťastníci skončili v NDR, ale naprostá většina šla do Bavorska, což byl v té době zemědělský, nijak zvlášť rozvinutý kraj. A co je z Bavorska dnes? Mně na tom zajímá, že Bavorsko je tak trochu součástí nás. Je to zrcadlo, klade to otázky, kde bychom byli dnes, kdyby tady byli oni. A nevím, proč bychom se teď, v roce 2016, nemohli spolu bavit nebo mít kontakty. A je by to pochopitelně taky zajímalo, minimálně z hlediska, že problematika kořenů a přesunů je dneska aktuální. Já jsem Katce Tučkové říkal, že by bylo třeba zajímavé, kdyby sem přijeli autoři, kteří mají předky z toho odsunutého kontingentu, bylo by to svědectví lidí, kteří tu měli žít a kteří by se sem vrátili. Nemyslím nadobro, oni by ani nechtěli… Uvažujeme o tom, že bychom v roce 2018 udělali takovou symbolickou, třetí linii Měsíce autorského čtení, jen pro Brno, kde bychom částečně chtěli představit bavorské autory, ale ne v tom smyslu, že musí být vnukem někoho odsunutého nebo že o odsunu bude psát. Autory, kteří o tom tématu píšou a jsou dobří, spočítáte na prstech jedné ruky.


→ Literární dům v Brně?

PM: Jsou různé nápady a vize, že by v Brně mohl být literární dům. Ale nevíme, jak to dopadne. Nevím ani, jakou přesnou představu má ministerstvo kultury, nebo kdo jej bude zřizovat, moje idea je taková, že by především mělo jít o podporu autorů, to je klíčové. A nelze to nechat na bedrech nakladatelů, tady nejde vymyslet nějakou obchodní strategii… Například v každém okresním městě v Rakousku je dům, kde mají hostujícího spisovatele. Je velká škoda, že literární dům zatím nemá Brno. Myslím, že efekt, který to přináší, je oproti investicím mnohonásobný. Vždyť jen kolik zahraničních autorů se vystřídalo na Měsíci autorského čtení, a kolikrát se pak Brno objevilo v různých textech, prózách, básničkách, ale i novinových článcích ve světě? A to nevíme úplně o všem. Těžko říct, kolik by stálo, kdyby to někdo naplánoval jako marketingovou strategii pro PR města.

MB: Literární dům je podle mě naprosto klíčová věc pro spisovatele. Protože to, co autoři potřebují nejvíc, je mít možnost odjet někam pryč a mít možnost někde v klidu psát. Mít na měsíc byt nebo ateliér a dostávat apanáž. A to se netýká jen zahraničních autorů, ale i spisovatelů z Prahy nebo Budějovic. V tomhle má Brno obrovskou možnost. A když sem přijedou autoři, tak se atmosféra města v jejich díle určitě projeví a Brno z toho bude mít velkou reklamu.

PM: Jsou lidi, kterým se to strašně těžko vysvětluje. Já říkám, že divadla mají smysl, i kdyby hrály špatně, když tam lidi chodí. Už tohle má výchovný smysl, protože lidi nesedí jen u televize a projdou se. A existují studie, kde je spočítán i ekonomický efekt. Kultura opravdu přináší peníze. A na Západě je to dominantní oblast ve službách. Točí se tam obrovské prachy. Montovny už tu nebudou fungovat moc dlouho. Že bychom tu do nekonečna vyráběli auta, to nepůjde. Možná nějaký inženýr vymyslí nějakou převratnou součástku, ale to taky brzy skončí. Číňani už se to všechno učí, Zeman jim ještě vysvětlí, jak se dělají převodovky… A pak už nám opravdu zbude jen ta kultura.

KAM v Brně...

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
Turistické informační centrum města Brna, p. o.
Radnická 4
658 78 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Špitálka 70/16, Trnitá
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz
telefon: +420 602 509 278

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307