Chalánková vs. TIMO

Vendula Chalánková(1981) vizuální umělkyně žijící střídavě v Troubkách nad Bečvou a v Brně, ilustrátorka, autorka komiksů a značky Zvrhlý vkus

TIMO(?) nejvýraznější brněnský streetartový umělec, zrozen na brněnské periferii,  ve středostavovské rodině, v druhé polovině 20. století

VCh : Mě hodně zajímá, na čem teď  pracuješ.

TIMO: Dodělávám dětský hřiště v Židenicích. A začal jsem si pro sebe dělat sochy. Třeba nafukovací balónek, odlíval jsem tu část, jak je zavázaný provázkem. Je tam jen uzel a kousek balónku, bez spodní části. A zvětšil jsem to asi na metr. A mám rozjednanou hromadu věcí, ale nevím, jak to dopadne. Občas se mi někdo ozve, že chce něco namalovat, tak to navrhnu a nacením a pak už se znovu neozve. Asi čeká, že to bude zadarmo… Jinak moc plány nemám. Vím, že budu mít na podzim výstavu v Jihlavě a v Brně asi v říjnu. V bývalé pitevně na bývalé lékařské faktultě. Plánuju, že tam udělám inventuru, vystavím takovou všehochuť, i nějaký věci orientovaný na Brno… A co ty?

VCh: Já mám teď výstavu v Domě umění, která vznikla pod kurátorským vedením Terezy Petiškové. Bude k vidění do 24. července. Mám tam sérii obrazů Nikdy nerezignujeme na vymáhání vašeho dluhu, která sestává z obrazů Modrý pruh na bílém pozadí, Červený pruh na bílém pozadí, Zelený pruh na bílém pozadí a Fialový pruh na bílém pozadí. Zkoumám, zda jde pomocí barvy gradovat strach. Obrazy vznikly loni. Pak tam mám vystavenou sérii, která vznikla přímo pro Dům umění. Udělala jsem koláže, které reflektují prostor Galerie Jaroslav Krále v DU. Jsou to takové geometrické abstrakce, vyloženě interiéry galerie. A ještě aktuálně dělám ilustrace k jedné dětské knížce.

 

→ Zatírání

TIMO: Občas mi někdo doslova napíše, jestli bych s ním nechtěl spolupracovat… Ale slovo spolupráce se mně rýmuje s kolaborací. Je to divný. Vždycky se zeptám, ať mi teda napíšou podmínky, kdy to chtějí mít hotový, co tam chtějí mít a co za to nabízejí. Většinou vykopnou nějakej abstrakt, já na to koukám a většinou nevím. Málokdo napíše na férovku, co chce. Většinou je to tzv. otevřená náruč, fantazii se meze nekladou. Na to jsem alergickej, vždycky jde o nějaký zadání. Už to místo samo o sobě si klade nějakou podmínku, abych se k němu choval adekvátně.

VCh: Stane se někdy, když uděláš takovou „zakázku“, že se to nelíbí? Že bys to musel upravovat?

TIMO: Většinou ne. Většinou chtějí dopředu návrh… Ale někdy se stane, že to udělám a pak jsou z toho strachy, protože nějaký nadřízený řekne, že se mu to nelíbí, že by to mohlo připomínat tohle nebo tohle, tak se to začne nějakým samopožíracím předposraným mechanismem hroutit a skončí to třeba tak, že to zatřou, protože by si někdo mohl stěžovat.

VCh: Tobě zatřeli třeba Albertinu, která byla na Kolišti, že? (šlo o velkoformátový billboard, kde bylo logo obchodního řetězce Albert upraveno tak, že odkazovalo na slavnou vídeňskou galerii – pozn. red.)

TIMO: To je starý, ale byly to legální a domluvený věci. Albertina na Kolišti nebo v podchodu u nádraží Home Credit předělaný na Home Less… Udělal jsem i několik ilegálních parazitických úprav firemních log. A to nikdo nezatřel, protože to bylo víceméně na bezprizorních plochách. Kdysi jsem kousek od Zvonařky udělal věc, který si možná moc lidí nevšimlo, ta tam zůstala asi měsíc. Bylo to docela velký... Nápis z reklamy Alza byl předělaný na SILENTIUM a vedle byl zastřelený Alzák. Správce toho mostu to po měsíci přetřel, ale ne na žádost Alzy.

VCh: Mně se Albertina moc líbila. A přišlo mi, že i pro ten obchod je to vlastně pozitivní, že je to nijak nemůže urazit.

TIMO: Když jsem to namaloval, tak jsem se bál, že jsem jim vlastně udělal reklamu. Naštěstí zareagovali takhle… Ale když si to vezmeš, tak by normálně zaplatili nějakýho blbečka, který jim nafotí orosený ovoce, nasypou mu prachy… Mě potěšilo, že si to Albertina dala jako hlavní fotku na facebookový profil, že někdo v Brně, koho v Rakousku nikdo nezná, tam dal šipku, kudy se k nim dostat. A Albert zareagoval tak, že to nechal zatřít.

 

→ Brněnská výtvarná scéna

TIMO: Sleduju po oku, na půl plynu a myslím, že nerozlišuju, kdo je, nebo není z Brna.

VCh: Já asi stejně – bez rozlišení na brněnské a nebrněnské.

TIMO: Naposledy jsem byl na vernisáži Velčovského v Moravské galerii a to mě bavilo. Ale cítil jsem se tam jak cizinec. Měl jsem pocit, že tam nikoho neznám, uvědomil jsem si, že už jsem starej pes… A znovu mě vyděsilo, nechci nikoho urazit, že všichni vypadali stejně. Byly tam ženský s vybledlými ksichty a červenýma rtěnkama a brýlema a borci byli všichni s fousiskama. Byla to armáda stejně originálních lidí. Cítil jsem se tam jako blbec a asi si dám ve vernisážích chvílu oraz. Občas chodím do Off Formatu nebo do Arsu.

VCh: Já vernisáže spíš vynechávám. Když mě výstava zajímá, zajdu se podívat v průběhu. Výstavu Maxima Velčovského jsem navštívila, když byla komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy Radkem Wohlmuthem. Tam byli návštěvníci různorodí. A výstava se mi moc líbila. Hlavně zadní místnost, která připomínala skladiště. Konkrétně třeba vystavené lenochy, které mi zarezonovaly s mým uvažováním, kdy to je zároveň abstrakce, ale i něco konkrétního.

TIMO: Mám hrozně rád Kokoliu, pokud patří do brněnské scény, jakože asi jo. Takový ten gesamtkunstwerk.

 

→ Proměny Brna

VCh: Mně se líbí moc, jak teď Brno vypadá. Já se držím spíše na okraji, tady v Husovicích je to takový vesnický život... (Rozhovor probíhal v restauraci U pavouka na Vranovské ul. – pozn. red.) Ale v centru se mi líbí hodně. Nedávno jsem se dozvěděla od pana doktora Zahrádky, že socha Spravedlnost od Maria Kotrby je výjev z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Kdy indián vytrhává ze země vodovodní prvek, aby ho prohodil oknem. To mě nesmírně potěšilo a socha se mi líbí od té doby ještě víc.

TIMO: Sedíme tady na trase čtyřky, strašně se mi líbí projížďka z Masarykovy čtvrti přes hlavák, po Cejlu a do Obřan, který jsou úplně magický… Celá ta trasa mě baví, navíc po ní jezdí ještě starý šaliny, nepolepený, kulatý… Přijde mi to jako historická jízda, úplně nádherná… Je to spojnice luxusní a proletářské tváře Brna.

VCh: Já teď objevuju kouzla Husovic. Našla jsem tu třeba obchod se zeleninou, kde paní prodává své vlastní marmelády a má neuvěřitelné druhy… I vlastní okurky prodává… Jsem nadšená z toho, že jsem na to tady natrefila.

TIMO: Taky jsem úplně spokojenej… teda úplně asi ne, protože do toho úplně nevidím, a možná si to idealizuju… Ale jsem nadšenej z povolební sestavy na městě. Mám radost, že se s tím můžu nějakým způsobem identifikovat. Předtím jsem měl pocit, že to je cizí město plný divnýho kolotočářskýho vkusu. A to pomalu konečně mizí – polepený herny, výlohy, billboardy… Plánují se přestavby ulic, kde mají být proklínaný cyklostezky… Ubírá se to směrem, o kterým se tvrdilo, že není možný. Věci se organizovaly takovým východním způsobem. Mám pocit, že se teď tak trochu vrací něco jako prvorepublikový étos… Před nějakou dobou jsem se díval na dokument o brněnských kavárnách, asi z roku 2007, a je to neuvěřitelný, jak ten rok působí jako brutální retro a dokument se tváří, že se nějak strašně moc rozvíjí kavárenská scéna. Ale ve srovnání s dneškem je to neuvěřitelně slabý. Jsou tam i záběry z ulic, popraskaný asfalty, nějaký starý koše, spousta zalepených mrtvých nefunkčních baráků. Je to deset let starý a ten rozdíl s dneškem je obrovský. Na jednu stranu se mi to líbí, ale na druhou začínám být pomalu nervózní z toho, jak vznikají takový ty hospody s jakože vtipnými názvy, třeba Mazaný anděl nebo U všech čertů, kde stojí pivo čtyřicet korun a když nepiješ dost rychle, tak jsou číšníci nasraní… Takže mám tendenci se stahovat bokem, do zaplivaných „loser“ hospod, který si nehrajou na něco honosnýho… A s radostí si dám turka v krpolské nádražce.

 

→ Reflexe společnosti

VCh: Já se snažím reflektovat, co se děje mně a mému okolí, každodenní život. Myslím, že by umělec měl zaznamenávat, co se děje ve společnosti a nejlépe to reflektovat kriticky. Ty se vyjadřuješ docela kriticky, třeba k některým politikům…

TIMO: Já jsem přemýšlel, proč to tak je… A přijde mi, že politický věci komentuju takhle, protože bych absolutně neuměl ventilovat to veřejně, jakože bych vylezl na nějaké pódium a tam smysluplně artikuloval, aby to k něčemu bylo a nebylo to nějaký klišé. Určitě bych se nedokázal protřelým politikům postavit se ctí. Bylo by to směšný. Pamatuju si, když bylo druhý kolo prezidentský volby, tak byla debata v televizi, kde měli Schwarzenberg a Zeman každý pět svých podporovatelů a byl tam Zdeněk Svěrák, který říkal nějakou básničku a snažil se z posledních sil říct: Lidi, nedělejte pitomost. To bylo úplně zoufalý, třepal se mu hlas, nebyl vůbec schopnej skutečnýho boje.

VCh: Já myslím, že by to umělci vůbec dělat neměli, že se vysloví třeba v předvolební kampani.

TIMO: Myslím, že to je strašně důležitý. Třeba v listopadu 89, třebaže to bylo jakkoliv srandovní, byla spousta lidí, kteří nevěděli, co se děje. A byli tam herci z normalizačních seriálů, kteří najednou vylezli před lidi a řekli, že jsou taky proti systému. To bylo hodně důležitý. Já byl i rád, že při předávání hudebních cen Dusilová k Zemanovi něco řekla. Já si myslím, že hradní politika je úplná tragédie. A Zeman nemá umělce, kterým by se dalo věřit a kteří by ho podpořili. Nebo má vlastně pár lidí – Hůlku, Bohdalovou. Myslím, že je důležitý se k takovým věcem vyjadřovat. Třeba David Černý, ten má nekonečnou pubertu, už bych čekal, že začne dělat něco jinýho, ale svým způsobem mě to strašně baví. Je to vlastně specifický street art. Baví mě, jak se vyjadřuje, že třeba pošle vztyčený fakáč pod hrad…

VCh: Já jsem kamarádila s Milanem Kozelkou a on byl strašně angažovaný, psal hodně ostrou politickou kritiku, třeba v Celebritách strašně tvrdě tepal politiky. Ale na stará kolena to začal přehodnocovat, říkal, že to je strašná marnost. Tak začal psát pohádky.

TIMO: Rozumím. Spadneš do kola nenávisti a furt se hádáš. Já ty politický věci nedělám proto, abych někoho nasral nebo provokoval, ale spíš mě něco vyprovokuje, vytočí a mám chuť se k tomu vyjádřit. Je smutný, když je v tomto směru ticho. Já jsem třeba čekal, že když Smetana namaluje tykadla politikům na billboardech, tak to bude před dalšíma volbama všude… Je to sice jednoduchej vtip, ale přesto... Já tady pomalovat dvacet billboardů, ale neviděl žádný jiný, a to jsem to docela objížděl…

VCh: Takže se vlastně taky docela dost angažuješ…

TIMO: Dávám si pozor, abych nic nedělal, když mám rudo před očima. Dospěl jsem do stavu, že jsem chtěl jít proti Zemanovi demonstrovat, ale byl bych úplně hysterickej, pištěl bych mezi jeho příznivci a byl bych za idiota. Mimochodem, napadlo mě, že bych šel na nějakou demošku, ale nevím, jestli by mě nezastřelili, a jezdil bych mu laserovým ukazovátkem po ksic htu. To mi přišlo adekvátní v kontextu s tou nestřelbou na Klause. Ale myslím, že by mě nějaký borec v černých brýlích sejmul velmi rychle… Spíš to u mě vzniká jako vtip, narazí na sebe dvě absurdní věci. Když zůstanu u Zemana, to je borec, kterýmu vztyčí nad hlavou trenky, což je vtip, a on se hrozně vytočí a hned apeluje na bezpečnost Hradu. Ale přitom mu tam sedí chlap bez bezpečnostní prověrky. Navíc je usvědčený u soudu ze lži a nad hlavou mu vlaje prapor s nápisem Pravda vítězí.

 

→ Zpětná vazba

VCh: Mě zpětná vazba zajímá. Někdy se ke mně i dostane. Ale píšou mi ji jen ti, komu se něco líbí. Ti, kterým se to nelíbí, nepíšou. Spíš to řeknou osobně.

TIMO: Ani do návštěvních knih to nepíšou?

VCh: To ano, tam to bývá občas peprné. Jeden zápis jsem se potom rozhodla vystavovat pod názvem Ztráta soudnosti. To byla výstava v Kroměříži, kde jsem vystavila komiksy a nějaký pán mi k tomu napsal, že jsem asi ztratila soudnost a že větší pičovinu v životě neviděl a že se diví, s čím jsem schopná se objevit na veřejnosti.

TIMO: Mě na tom zajímá, jak jsou u nás oddělený různý sociální nebo zájmový skupiny. Běhá mi mráz po zádech třeba z tuningářů. To je pro mě úplně nepochopitelnej svět, jak tam borci závodí, kdo rychleji uvaří kolo, až začne hořet. A chápu, že tihle borci, když vidí nějaký současný umění, tak musí být úplně vytočení, co to má znamenat. Myslím, že si ty skupiny vůbec nerozumí, jsou hrozně vzdálený. Někdo přijde na výstavu a má upřímnej pocit, že se mu směješ do ksichtu: Za tohle je někdo platí? Tímhle se někdo živí? Ale naprosto rozumím, že to je absolutně nepochopitelný.

VCh: Na facebooku je velká skupina, kam lidi dávají fotky s tvými věcmi. Sleduješ to?

TIMO: „Mám tendenci se stahovat bokem, do zaplivaných „loser“  hospod, který si nehrajou na něco honosnýho…  A s radostí si dám turka v krpolské nádražce.“ksichtu: Za tohle je někdo platí? Tímhle se někdo živí? Ale naprosto rozumím, že to je absolutně nepochopitelný.

VCh: Na facebooku je velká skupina, kam lidi dávají fotky s tvými věcmi. Sleduješ to?

TIMO: Jo, dívám se na to. Někdy je tam i něco jako zpětná vazba. Poslední dobou, asi dva roky, se snažím domlouvat si výstavy. Zkouším to pomalu přesměrovat do nějaké galerie, abych mohl dělat v klidu. Ale z většiny výstav je zpětná vazba na nule. Lidi, co dělají hudbu, odezvu mají hned. A ty sedíš doma, jseš u toho sama, nikdo ti k tomu nic neřekne, pak to vystavíš a ticho pokračuje. To je depresivní. Když dělám na ulici a třeba zpětnou vazbu nemám, tak aspoň vím, že je to vystavený a vidí to hodně lidí. Takže na facebook se dívám, ale musím si dávat pozor. Přistihl jsem se, že si říkám: Tohle má 200 lajků, tohle jenom 70… Hrozí, že mě to může kormidlovat určitým směrem. Ale doufám, že jsem se nedostal do situace, abych svý věci tvaroval podle přání nějaký skupiny. V tomhle může být zpětná vazba nebezpečná.

VCh: Mně u tebe přijde fascinující, že se pod své věci už nepodepisuješ, že se k nim třeba ani nehlásíš. To mi úplně vyrazilo dech. Většinou se setkávám s tím, že se všichni hádají o autorská práva, kdo to udělal dřív, a ty jsi k tomu přistoupil úplně opačně.

TIMO: Já k tomu mám ješitnej vztah, že to je moje, ale je to spíš nepodepisování z bezpečnostních důvodů. Mám prostě někdy bobky...

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Špitálka 70/16, Trnitá
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz
telefon: +420 602 509 278

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307