Midi Lidi: Marek vs. Holoubek vs. Kelar

Skupina Midi Lidi vydává po pěti letech nové, v pořadí již čtvrté album. Kapela, která hraje ve složení Prokop Holoubek, Petr Marek a Tom Kelar, složila např. hudbu k filmům Protektor, Polski film nebo Český mír. Trojice muzikantů, z nichž dva žijí v Brně, je podepsána i pod soundtracky k seriálům Kancelář Blaník a Žrouti, které uvádí internetová televize Stream.

PH: Dneska mi volal nějaký kluk, že by chtěli s kámošema předělat naši písničku Rád vařim do metalové verze. Jestli je nebude popohánět OSA, protože to chtějí dost podladit a přitvrdit. Já jsem mu řekl: Udělejte si s tím, co chcete, my budeme poctěni. A on říkal, že věděl, že se s náma půjde domluvit, protože oni jsou z Moravského Krumlova a my z Brna, že by to s Pražákama bylo mnohem horší…

PM: Jak se jmenují?

PH: Monroe.

TK: Tak to se těším…

PM: Ty jo, kdyby to Monroe hráli na koncertě místo nás… Chcete Rád vařim? Ok, Monroe, pojďte!

TK: To musíme udělat!

PM: Já už to nechci hrát.

PH: Jen se bojím, že z toho udělají spíš něco jako Arakain…

PM: To je jedno. Cokoliv udělají, bude dobře. To je super!

 

Kdy vyjde nová deska?

PM: 15. června. To je na Prokopovy narozeniny. Vždycky jsme si vybírali významná data. Na Tominovy narozeniny byli v Brně Cabaret Voltaire, 18. března. Čímž se dostáváme k tomu, že na moje narozeniny nebylo v Brně na hudební scéně nikdy nic.

PH: Na tvoje narozeniny jsem ti nechal popřát v Rádiu Brno, s dechovkou.

PM: Zdechovka? To je hudba pro ještě o hodně starší lidi, než mají rádi dechovku? „Já poslouchám dechovku – já už zdechovku.“ My tuhle naši novou desku považujeme spíš za „oživovku“. Jejím tématem je v podstatě oživení. Aspoň textově… To je „hezký“ název, Oživovka.

PH: To je strašný název…

PM: Tak… Ve skutečnosti se nová deska jmenuje Give Masterpiece a Chance!

TK: Těch možných názvů ale bylo strašně moc, že jo?

PM: My vymyslíme denně většinou tři až pět názvů pro desky a dalších pět názvů pro turné, když jsme spolu. Původně se deska měla jmenovat Hospital U blbých.

PH: V roce 2007 nebo 2008 jsme vymysleli seznam názvů příštích desek, který jsme zveřejnili… A dva jsme dodrželi.

PM: Tři!

PH: Dva! Dodrželi jsme Operace „Kindigo!“ a Hastrmans, Tatrmans & Bubáks.

PM: Původně to byl vtip, řekli jsme názvy budoucích desek v nějakém rozhovoru, ale nakonec nám přišlo dobré ten vtip dodržet. A teď nám přijde zase dobré vtip nedodržet, včas opustit koncept. Ale lidi se nás ptají, kde je Hospital U blbých… Vlastně jsme to pořadí trochu přeskočili, protože Hospital U blbých je vlastně Operace „Kindigo!“ a tohle je trochu víc Ó, Kostarikó, které mělo následovat, protože nové písničky jsou víc latino, odehrávají se u moře, jsou velmi letní… Máme tam latino skladbu, kterou to celé začíná. Je to takové…

PH: To není latino…

PM: Je! Latino house. Takový karneval, v nejlepším slova smyslu brazilský karneval. To oživení, o kterém jsem mluvil, se týká hlavně textů. Nám se stalo, že jsme po hudbě k filmu Protektor dostali hodně nabídek na filmovou hudbu a začali dělat spoustu věcí, jednu přes druhou, a do toho ještě další projekty – divadla, každý má svoje promotérské záliby, já teda ne… Hoši mají své promotérské záliby: Tomino má Kabinet Múz, Prokop Bumbum Satori… Všichni máme práce nad hlavu a do toho ještě hudbu k filmům a koncertování a divadlo a všechno možné, protože se hudbou neživíme až tak zásadně… A najednou jsme zjistili, že jsme přepracovaní. Takže nová deska je tak trochu o tom, že je potřeba zvolnit.

PH: Budeme teď hrát na několika festivalech, kde se budeme nové písničky učit.

TK: Zkoušíme si je přímo na pódiu.

PM: My vlastně máme dneska první zkoušku po pěti letech.

PH: Ještě jsme jednu před nedávnem měli, ale nic jsme nenazkoušeli.

TK: Takže to teď nazkoušíme na koncertech.

PH: A v Brně budeme hrát nové věci poprvé 8. listopadu na Flédě.

PM: To už je budeme umět perfektně… Možná…

 

Uživit se jen hudbou?

PH: Myslím, že jsme těsně na hranici toho, že by se SKORO dalo uživit jen hudbou. Ale kdyby to chtěl člověk dělat pořád, tak zhebne, protože by musel strašně makat, anebo se přizpůsobovat a dělat na zakázku věci, které by ho třeba vůbec nebavily. Což naštěstí dělat nemusíme. Mně by třeba vadilo, kdybych musel dělat nějaké věci třeba do reklam, abych měl na nájem.

TK: To by se pak člověku asi docela zhnusilo.

PM: Já jsem vlastně dělal hrozně moc hudby k filmům. Hodně mě to bavilo, ale zároveň mě to začalo strašně ubíjet. Takže jsem asi před třemi lety hudbu k filmům přestal dělat, abych si ji nezhnusil. Prozatím teda… Zastavil jsem včas.

TK: Možná by to šlo, kdybys měl tři projekty. Třeba metalovou kapelu, pak něco, co bereš vážně…

PM: Já bych bral metal vážně…

TK: Já taky, samozřejmě… A pak ještě něco jiného – takové tři projekty. Já myslím, že to Petr dělá správně. Má Monikino Kino, to je víc romantické…

PM: To je… Ale já jsem právě dělal hudbu k filmům, Midi Lidi, Monikino Kino a už mi to začalo lézt krkem – tři věci najednou. Když jsou najednou tři deadliny 25. prosince, tak to je pak výborný Štědrý den… Potom jsem spoustu věcí přestal dělat, abych se zachránil a tři čtvrtě roku jsem jen hrál koncerty a učil na FAMU. To mě uklidnilo. A pak jsem si zajel sám na měsíc k moři a tam jsem se 14 dnů nudil a pak za jeden den napsal texty, které byly vlastně všechny o nutnosti zrušení deadlinu, o tom, jak se má člověk oživit, jak má normálně žít. A název desky Give Masterpiece a Chance! opravdu znamená, abychom dali šanci tomu „mistrovskému dílu – životu”! Říkám to se smíchem, zní to odporně, kýčovitě. A proto se album jmenuje anglicky, to už tak směšné nezní.

PH: No, a můžeme dodat, že to je hodně letní deska, zatím nejvíc písničková.

PM: A je tam nejvíc živých nástrojů, co kdy bylo. Třeba skoro ve všech písničkách se živě bubnuje. Až na jednu. Jen v jedné nejsou živé bubny, jinak v ostatních jsou.

TK: Ve třech…

PM: Které ještě? V Ohýnku nejsou.

TK: Ve Volám nejsou.

PM: To je pravda. A kde ještě?

TK: Koupaliště.

PM: Ok, takže ve třech… Hudební scéna v Brně?

PM: Já tu nežiju, tak nevím.

PH: Podle mě je na tom Brno nejlíp v historii, co se týče průřezu všemi žánry. Je tady bohatá klubová scéna.

TK: No, když to srovnáš třeba s tím, co bylo osm let zpátky, tak jo…

PH: Já jsem přišel do Brna na konci 90. let. Byly tu nějaké kluby, Musilka apod. Tedy vlastně kulturní střediska, která se pak přebudovala na kluby. Klubová scéna jako taková tu ale nebyla žádná. Pak začala vznikat, jeden z prvních byl klub Fléda. Teď je tu spousta klubů. Co se týče experimentální nebo alternativní hudby, tak v podstatě každý den se něco děje. Je tu skoro až přetlak… Je hodně akcí, které spolupořádá nebo pořádá město… Myslím, že na město velikosti Brna se tady toho děje docela dost…

PM: To vypadá, že jsi za to placený. To zní skoro jako oficiální promo text…

PH: Já prostě mám takový pocit… Že se toho tady děje strašně moc a je to fajn.

PM: Zníš jako živoucí brožurka z městského úřadu…

PH: Ale ne…

TK: Myslím, že to je relativní… Protože ve chvíli, kdy máš hovno, tak jsi pak šťastný, že máš něco víc než hovno. Když porovnáš, co bylo deset let zpátky, tak jasně – nabídka byla menší, naděje v lidech byla menší než dneska. Je tu teď víc možností se prezentovat, ale určitě to není tak, že se tady dá živit výhradně hudbou.

PM: Jakože hudebníci vidí, že je kolem nich hudebně živěji, a tím pádem zakládají nové skupiny?

TK: Asi tak… A taky je to kombinace spousty dalších věcí, třeba je tu plno mladých lidí, kteří vidí potenciál, že se tady dá zůstat a věnovat se něčemu dlouhodoběji…

PM: Já třeba, když přijedu do Brna, tak docela čumím, jak je čím dál kavárenštější. Možná je Brno hodně labužnické, co se týká společenského života v kavárničkách, a hudebního tím pádem zřejmě taky. Je to tady jak na kolonádě, v tom dobrém slova smyslu. Lepší Karlovy Vary…

TK: Myslím, že je nesmyslné označovat to jako nějaký velký úspěch, protože je všechno zatím v plínkách, je to křehké, nesmí se usnout na vavřínech.

PM: Ale Brno je taková Stodolní jižní Moravy.

 

Život v Brně?

TK: Je to pozitivní. Nabídka je větší. Lidi mají větší odvahu podnikat… Nevím, jestli je to nějakou dlouhodobou strategií města, nebo jestli lidi vzali život do svých rukou…

PH: Myslím, že pořád ti nejkreativnější a nejambicióznější lidi stejně nakonec odejdou do Prahy nebo ještě někam dál. Brno pořád nemá schopnost udržet ty nejlepší, kteří by tu mohli zůstat. Otázka je, jestli se to někdy stane, protože Brno není hlavní město a nejsou tady ani takové peníze, jaké jsou ve velkých městech. To mi přijde líto. Mám pocit, že se vždycky potkám ve svém oboru s nějakou generací lidí, ze kterých ti nejlepší stejně potom utečou pryč. A zase přijde nová generace a zas je to chvilku tak, že se něco perfektního děje, a pak je zase spousta lidí zlanařená do Prahy nebo do ciziny. Ještě to tu není tak silné, aby zůstali. A nevím, jestli někdy bude. Ale chci říct, že se tu žije čím dál líp…

TK: Brain drain, tedy odliv mozků se určitě zmírnil. Aspoň někteří lidi tu zůstávají a přispívají k tomu, aby se Brno změnilo a posunulo.

PH: Podle mě je to tak, aspoň to říká hodně lidí, kteří mají děti, že se tady dobře žije mladým rodinám. Ovšem když třeba chceš uspět ve fashion průmyslu, tak tady nemáš šanci…

PM: To mi připomnělo, jak jsem se s někým bavil o místních kavárnách… Byl jsem v úžasu, kolik je tu na malém prostoru vypiplaných a vymazlených kaváren s dobrým jídlem a vším možným skvělým… A ten člověk mi řekl: No, oni totiž lidi tady nemají za co utrácet, a tak musí chodit do kaváren. To je alternativní způsob, jak utratit peníze za dobré věci.

KAM v Brně...

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
Turistické informační centrum města Brna, p. o.
Radnická 4
658 78 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Špitálka 70/16, Trnitá
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz
telefon: +420 602 509 278

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307