Rudolf Brančovský vs. Nikola Mucha

Nikola Mucha (*1990) je brněnská písničkářka a frontmanka kapely Mucha, se kterou vydala dvě alba a v listopadu chystají vydat album nové. Pochází z Kyjova, má dvě děti.

Rudolf Brančovský (*1980) je výtvarník, hudebník a textař. Je frontmanem hudební skupiny Poletíme?, kde zpívá, hraje na kytaru a banjo, a se kterou natočil čtyři alba. Pochází z Brna, kde také žije.

Rudolf Brančovský vs. Nikola Mucha

Mucha: Ahoj Rudo, jak se máš?

Rudolf: Mám se v rámci možností dobře, snažím se. A ty Mucho?

Mucha: Já se mám výborně. Nedávno jsem četla článek, že ženy na mateřské dovolené jsou nejšťastnější skupinou. Je to prý nejvíc naplňující povolání. Děláš si, co chceš, celodenně pečuješ o tvora, kterýho miluješ, a občas ti dovolí i spát nebo se najíst. Jsi doma v klidu a šťastnej.

Rudolf: Ale koncertování ti chybí...

Mucha: Dá se říct, že mi koncertování chybí. Teď v září jsme v Praze měli první koncert asi po třech měsících a bylo to super.

Rudolf: Kdo ti hlídal dítě?

Mucha: Můj muž Kamil byl s malou na hotelu. Já jsem z toho už měsíc předem měla trošku vítr, protože kdyby nespala a vyváděla, z jeho bradavek nic neteče... Těsně před koncertem jsem řešila, jestli mám mít telefon na pódiu. Ale malá byla samozřejmě boží, usnula a spala až do tří do rána. Ale já zas Kamila nechci tahat na koncerty a zdržovat ho od jeho práce. Takže do listopadu mám čas na to, vymyslet, jak to bude dál. A dospěla jsem k závěru, že hrát dvakrát, třikrát do měsíce mi vyhovuje víc. Člověk je pak víc nabuzenej. Podle mě, když koncertuješ hodně, a to mi možná, Rudo, potvrdíš, má to zásadní výhodu, že je člověk krásně vyhranej. Já jsem teď fakt po dlouhý době měla trému. Ty už asi vůbec nějakou trému neřešíš?

Rudolf: Když hraješ hodně, je výhoda, že je kapela sehraná a zažije spolu, že si třeba sáhne na dno fyzických možností. Objedem spoustu míst, ale únava je potom zásadní. Nevím, na jakým čísle, co se týče koncertů, je dobrý se pohybovat, ale asi na takovým, který zvládáš a jsi ještě schopen dát lidem maximum. My jsme teď jeli troják a já jsem si říkal, že dám všechny tři koncerty naplno a zvládl jsem to, ale potom jsem třeba tři dny nepoužitelnej. Co koncert, to pak den nějaký rehabilitace a klidu. Ale my to ničení pro lidi máme vlastně tak trochu rádi. Ale mě by zajímalo, jak myslíš, že tě změní, že máš teď druhý dítě?

Mucha: Že si nebudu moct dovolit být třeba tři dny nepoužitelná, což pro mě teda už nějakou dobu neexistuje. Jeden den, když se vrátím ze šňůry, mám klidovej, ale pak musím zas normálně valit. Ono se to nezdá, ale i to celodenní sezení v autě, sestavování nástrojů, nazvučit, odehrát, je to na palici. Teď su na tom tak, že na jednu stranu mi koncerty chybí, ale nechci, aby k tomu patřilo to vyčerpání. Asi to budu směřovat k tomu, abychom hráli míň a s větším elánem a radostí. Když člověk dospěje ke stanovisku, že je to práce jako každá jiná, je to podle mě špatně. Ani s tím termínem profese jsem se pořád nepopasovala. Nevím, jaké je to z pozice chlapa, který musí hraním uživit rodinu. Je to určitě jiný než pro někoho, kdo třeba dělá za barem, což jsem dělala já. Taky jsem se chtěla zeptat, když jste v takovým časovým vypětí, jestli u toho stíháš ještě psát, mě vždycky zajímalo, jak tvoje písničky vznikají.

Rudolf: Teďka, když mě něco napadne, nahraju si to do mobilu. Díky intenzivnímu koncertování jsem neměl moc času tvořit. Takže jsem teď delší dobu nic nenapsal. Ale ona ta chvíle zase přijde. Byl jsem si na jaře odpočinout na chalupě, kde jsem napsal písničky pro The Tap Tap.

Mucha: Ty jim píšeš písničky?

Rudolf: Požádali mě a já jim složil tři. O jedné mi řekli, že takovou jim složil už Jarda Svoboda, o další, že stejnou mají od Sto zvířat a na tu třetí řekli, že je super. Já jsem jejich desky nenaposlouchal a automaticky jsem přemýšlel, o čem může postiženej člověk zpívat, aby to byla sranda.

Mucha: Já bych to postavila jen na citoslovcích, to by bylo úplně boží. Ať mi taky zavolaj (směje se).

Rudolf Brančovský vs. Nikola Mucha foto: Kristína Zapletalová

→ Inspirace a relaxace

Rudolf: Tohle léto jsme se snažili na sto procent dát tu koncertní část a já jsem jako výtvarník v Praze dělal zábavní park. V době, kdy jsme zrovna jeli turné s Wohnoutama, to jsem si fakt dal fyzicky zabrat. Vždycky jsem pět dnů s grafiťákama makal na lešení a pak jsem odjel na koncert.

Mucha: Tohle mi přijde jako super kombinace. Malovat a do toho ještě hrát. A nefrustruje tě, když máš období, kdy netvoříš písničky? Mě to třeba hodně frustruje, když mám pocit, že mi to nejde. Já uvažuju v krátkých časových horizontech. Když třeba měsíc nic nenapíšu, mám pocit, že je konec a nebude deska.

Rudolf: Vždycky věřím, že to půjde. Ono je to navázaný na životní události nebo příběhy, co se stanou. Ty člověk vidí, když má čas dívat se kolem sebe. A kde hledáš inspiraci?

Mucha: Já musím být mezi lidma, to se mně potvrdilo i tím těhotenstvím. Nemůžu psát písničky pro lidi, když jsem izolovaná. Ačkoli se to může zdát, já nejsem ten typ, co by měl potřebu vystavovat své pocity. Potřebuju lidi, abych mohla něco reflektovat. Zapíšu si třeba kdejakou kravinu, co zaslechnu.

Rudolf: Já jsem si teď poprvé v životě vyšetřil měsíční volno a chtěl bych v lednu někam zmizet.

Mucha: Ono je dobré i třeba nikam nejezdit a jen tak žít v tom Brně. To jsem si taky párkrát střihla, když jsem měla pocit, že hrajeme moc.

Rudolf: Jo, však Brno je na odpočinek úplně skvělý. Kde ráda relaxuješ?

Mucha: Já se teď učím kombinaci kočárek a pes. Třeba vylézt na Špilas, na který koukám z okna, a je to nejbližší místo pro odpočinek. Po porodu jsem šla na dva měsíce bydlet do klidu do Strhař na Tišnovsku, kde žije asi sto obyvatel. Takže můžu říct, že po návratu do Brna to na mě všechno naráz spadlo – smradlavý šaliny, zachmuřený lidi, taková obecná nevlídnost. Já jsem vděčná za někoho, kdo se jen tak bezděčně usmívá, když jde po ulici.

Rudolf: Ono je to strašně navázaný na to, odkud se vracíš. Já když se vracím z lesa, vidím to stejně. Ale když přijedu z koncertů, hrozně rád Brno vidím a cítím, že je to můj domov.

Mucha: To je fakt, když jsme se vraceli z nějakých Ašů a Chebů, říkala jsem si zlatý Brno – co se týče rozměru, je ideální. Je pravda, že za pět let, co tady žiju, se hodně zmenšilo.

Rudolf: My si s kapelou pochvalujeme, že přestože na mapě republiky není uprostřed, je vlastně krásně strategicky umístěný, dá se z něj krásně jezdit různými směry.

Mucha: To je pravda, my teď máme novýho bubeníka z Prahy a taky v tom nevidíme extra problém. A kde rád odpočíváš ty?

Rudolf: Byla doba, kdy jsem hodně odpočíval po restauracích, aniž bych věděl, že existuje nějaký gastro turismus. Obrážel jsem kavárny a byl jsem váženým hostem v podnicích, jako byl Hansen v Besedním domě. Tehdy se tam roznášel možná první opravdový telecí řízek v Brně, a to se nosil na nahřátém talíři a v bílých rukavičkách. Můj pes tam dostal domácí pečený chleba plněný škvarkama. Ale to už je prostě historie. Rád chodím do Rebia a teď jsem byl poprvé na meníčku v Pilátovi na „all you can eat“.

Mucha: Jo akce jako „all you can eat“ jsem si od doby, co už nejsem těhotná, zakázala. Já jsem se pořád ještě nepřejedla těstovin. Manžel má Cattani a já ho strašně miluju za to, že nemusím vařit a ušetřený čas můžu věnovat něčemu jinému. Co plánuješ na podzim?

Rudolf: Vzhledem k náročnosti roku plánuju podzim přežít. Asi každý víkend máme koncerty. Plánuju dojet tenhle rok a potom si odpočinout. Já jsem vlastně v opačné situaci – ty jsi na to hraní natěšená a já se těším, až zase načerpám síly.

Rudolf Brančovský vs. Nikola Mucha foto: Kristína Zapletalová

→ Ženská v kapele

Mucha: My se na podzim chystáme vydat novou desku. Budou na ní songy, který už jsme hráli, a teď budou konečně na desce. Já si myslím, Rudo, že je dobrý najít tu zlatou střední cestu, kdy koncertování prokládáš obdobím ničeho a obdobím tvůrčím. Já bych si taky ráda dala období, kdy budem s kapelou jenom zkoušet a dělat nový věci. Když se hodně zkouší, hodně se toho udělá. Chodíte spolu s klukama z kapely na pivo?

Rudolf: My jsme spolu vlastně neustále. Musím říct, že v těžkých chvílích, kdy je člověk z hraní na dně, mě kluci podporujou. Můžu si pochvalovat, že máme takové rodinné zázemí a jsme jako bratři.

Mucha: Tak to mě napadá, co by s váma udělala ženská v kapele?

Rudolf: Jako host na jeden koncert myslíš?

Mucha: Né, kdyby někdo z tvých kolegů navrhl, že do kapely přijmete třeba harfistku.

Rudolf: Právě úžasný je, že jsou kluci tak rozumní, že s takovou věcí nikdy nepřijdou. Tím nechcu říct nic zlýho proti ženám a muzikantkám, ale ve chvíli, kdy se v autě objeví žena, začne být koncert ovlivňován nějakým elementem, který na sebe strhává pozornost. My musíme zůstat jako chlapská komunita.

Mucha: Já bych taky další ženskou v kapele nechtěla. Já mám tak skvělou pozici v našem kolektivu, která ale právě nepřipouští přítomnost další ženský.

Rudolf: To jsi právě odpověděla, na co jsem se tě chtěl zeptat. Zda bys zvládla ještě další ženskou v kapele.

Mucha: Na druhou stranu ABBA byla právě tak dobrá, že se ty dvě ženské navzájem hecovaly. To na jednu stranu asi může fungovat, ale myslím, že ne pro dlouhodobou spolupráci… však se taky hnedka rozpadli, ne? (dodává se smíchem) Vzpomínám, jak jsme se spolu seznámili. Já jsem Poletíme? znala a kdysi jsem hrála sólový koncert na jednom festivalu, kde jsem tě potkala a měl jsi strašně blbou náladu.

Rudolf: Pamatuju si, vtrhla tam taková Mucha, to už se i vědělo, že něco jako Mucha existuje.

Mucha: Já jsem znala ty tvoje veselé písně a říkala jsem si, že to určitě není ten Rudolf. Našla jsem si k tobě cestu prostřednictvím hry schweinerei, taková ta gumová prasátka…

Rudolf: Něco jako kostky, jen jsou to prasátka.

Mucha: A Rudo, tebe to tak strašně zaujalo, že jsi úplně zapomněl na svoji blbou náladu.

Rudolf: Ty prasátka jsem od tebe dostal na našem společném turné a mám je schované.

Mucha: Ale to mezidobí, než se vymyslelo, že spolu budeme mít turné, trvalo tak tři roky, kdy jsme se občas potkávali na nějakých festivalech…

 

→ A když se objeví nová Mucha?

Mucha: Rudo, připadají ti moje písničky sprostý? Mně to totiž nepřijde vůbec sprostý…

Rudolf: Mně to nepřipadá. I když ty na to jdeš úplně jiným způsobem...

Mucha: Mně se líbí tvůj způsob, že ta slova používáš celkem přirozeně. Ani mě teď nenapadá, co máš v textu za nejsprostější slovo?

Rudolf: Ani nejde o to nejsprostější, ale o dvojsmyslný kontext. Třeba „když tě lízám“ a zpíváme o zmrzlině. Stalo se ti, že na tebe někdo kvůli textům útočil?

Mucha: Jo, to se mi stává furt. Ale naštěstí nelituju toho, že jsem takovou písničku napsala. Ale já to asi nejlíp vysvětlím na té mojí Johance, která ví, že je to sprosté a kdyby mě chtěla zlobit, bude to schválně zpívat, ale nezpívá. Náš národ je podle mě obecně vulgární a mně přijde vtipný, že pak někdo řeší ty texty.

Rudolf: Ono to sprostý slovo do naší práce patří. To je jako kdybychom Werichovichtěli zakázat psát o alkoholu v pohádkách. Ale je pravda, že maluju pro děti a tam bych sprosté motivy nemaloval.

Mucha: Mě zajímá, kde ses vlastně naučil malovat? Tvá matka je ilustrátorka, ale ty i tvůj bratr malujete každý úplně jinak.

Rudolf: Jednak to máme z obou stran v rodině. Ale společná je ta touha tvořit a nějakým způsobem se sdílet. Já myslím, že po rodičích máme tu touhu komunikovat. Člověk se učí a zjišťuje, co je správně a co špatně, jedině tím, že to zkouší a nebojí se dělat chyby. Mě nejvíc baví, když si můžu hrát koncerty v rozumným množství tak, abych měl ještě čas na malování. Aby všechno bylo v hezkým poměru. A na tobě se mi líbí ta svoboda, že netrváš být za každou cenu tam nebo tady…

Mucha: Jako nejdu po tom, nikdy jsem po tom vyloženě nešla. Do nedávna jsem to považovala v dobré náladě za štěstí a ve špatném rozmaru za vychcanost, že jsem na ten svůj amaterismus utáhla tolik lidí. Ale na druhou stranu od toho nic neočekávám.

Rudolf: Hele a nebojíš se, až budeš populárnější, což budeš, že přijde nějaká jiná Mucha a bude kopírovat tvůj styl?

Mucha: To je výborná otázka. Jestli se objeví nějaká jiná Mucha, která to bude mít vydřené, protože v amaterismu mě asi nikdo nepřekoná. Ale víš, co je na tom krásný? Když pak někdo řekne: to je jako Mucha. Já od toho nic nečekám, je super, že to má úspěch. Ale mě to poslední dobou táhne k tomu, jak to začalo, možná začnu zase hrát za pivo. Že nějaký odkaz toho zůstane, mně přijde super. Jakmile se objeví někdo, kdo bude dělat to samé, ale bude pilovat texty a cvičit na kytaru, bude to chudší na autentičnosti, ale když někdo řekne: to je celá Mucha, tak mě to potěší.

Rudolf: A kdy se spolu zase potkáme?

Mucha: Rudo, já bych tě chtěla potkat koncem ledna, až budeš odpočinutý. Mě zajímá, jaké to je, když si dá člověk na měsíc pauzu a vyčistí si hlavu.

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Špitálka 70/16, Trnitá
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz
telefon: +420 602 509 278

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307