Jaroslav Král

„Sympatická je nevíra tohoto umělce v krásno běžné, malované i omalované, populární a snadno prodejné, vykřičenou, úsměvně líbivou, sentimentální estetickou hodnotu.” (Bohumil Markalous)

Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a Akademii výtvarných umění u prof. Vojtěcha Hynaise. V roce 1917 získal místo učitele kreslení na Českém státním gymnáziu v Brně, od roku 1921 působil jako asistent při stolici technického kreslení na VUT. Po vzniku Československa se Brno probudilo k tvůrčí aktivitě. Mladí umělci se organizovali v uměleckých spolcích, na jejichž zakládání se Jaroslav Král podílel. Počátkem dvacátých let se názorově ztotožnil s moravskou levicovou inteligencí a jako jeden z mála brněnských umělců se zaměřil na sociální náměty. Jeho tvorba se vyvíjela mezi neoklasicismem a kubismem. V pozdější době v jeho díle převažovaly ženské akty a téma mateřství a rodiny. Měl zálibu i v portrétování a karikaturách, v Lidových novinách pravidelně uveřejňoval kresbičky k vtipům. Spolupracoval s časopisem Index a s brněnskou Levou frontou a stal se jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností brněnské kultury v období první republiky. Po okupaci Československa však jeho levicová angažovanost nezůstala bez povšimnutí brněnského gestapa. V roce 1941 byl Jaroslav Král zatčen a po ročním věznění v brněnských Kounicových kolejích, na Mírově a ve Vratislavi byl převezen do Osvětimi, kde 22. března 1942 zahynul.