Josef Kubíček

„Stál tváří v tvář ohromující realitě světové války. Utrpení frontových zákopů byl sice ušetřen, nikoliv však náporu tísně a znepokojivých myšlenek, které jitřily jeho představivost a které také záhy vtiskly výrazný charakter mnohým z jeho plastik.“ (Jiří Hlušička)

Narodil se 13. 3. 1890 ve Slatině nad Zdobnicí jako nejmladší ze šesti dětí do chudých poměrů. Právě zde, v podhůří Orlických hor, našel náměty pro svou ranou tvorbu. Roku 1904 se stejně jako jeho starší bratr Leoš vydal do Žamberka, kde se v dílně Josefa Rouse vyučil řezbářem. Následně se s bratrem vydali do Bavorska, kde sbírali zkušenosti v dalších řezbářských dílnách. Věnoval se studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Mnichově, odkud po dvou letech přestoupil na Akademii výtvarných umění do Prahy. Zde se vzdělával tři semestry v ateliéru Josefa Václava Myslbeka. Po návratu ze stipendijní cesty po Itálii završil své vzdělání na Královské akademii v Mnichově u profesora Hermanna Hahna.

Na počátku první světové války se vrátil do rodné Slatiny a kvůli vědomí existence válečných trýzní se stal mnohem více umělecky aktivním. Tvořil v oblasti řezbářství, sochařství i malby. V té byl ovlivněn do velké míry přítelem Janem Trampotou. V meziválečném období založil Skupinu výtvarných umělců v Brně. V roce 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem. Jeho tvorba byla prezentována prozatím na 23 samostatných a 95 společných výstavách v Česku, Polsku, Rusku, Německu, Rakousku a mnoha dalších zemích. Zemřel 29. 11. 1972 v Brně.