VLASTA FIALOVÁ

Vlasta Fialová byla herečka, která zasvětila divadlu celý život. Poprvé vystupovala ve čtyřech letech. O něco později byla členkou školního divadla na Kloudově ulici a své pěvecké schopnosti zdokonalovala v dětském divadelním sboru. Nezahálela ani v oblasti baletu. Brněnskou konzervatoř, kde její kroky ovlivňovala například Zdenka Gräfová nebo Maria a Rudolf Walterovi, ukončila v roce 1947. Kromě umění se věnovala i sportu, vynikala v plavání a ve skocích do vody.

Pravděpodobně nejvíce ikonickou roli získala v roce 1949. V režii Vladimíra Čecha ztvárnila hlavní roli filmu Divá Bára. Režiséra zaujala svou netypickou krásou a hlavně talentem. Zazářila také v adaptaci Jiráskovy Lucerny z roku 1967 jako kněžna. Na jevišti Vlastě Fialové nejvíce seděly role temperamentních, jadrných žen. Stala se proto Kateřinou ze Zkrocení zlé ženy, Kleopatrou nebo Hoškovou z Veselých paniček windsorských. Z divadelních rolí bude již navždy pamětníky připomínána jako Matka kuráž (1964) v dramatu Bertolta Brechta. O tom, že divadlo pro ni bylo vším, svědčí na dvě stě rolí během téměř padesáti let. Uvedení svého posledního filmu, Stromy umírají vstoje, kde sehrála hlavní roli, se nedožila.