Husitská národní tradice

Kdo si počátkem prázdnin 2012 přečetl titulek Brněnského deníku, mohl mít za to, že na Botanické ulici bude skutečně probíhat „Oprava vstupní budovy Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně“. Když se pak prošel okolo, musel nabýt dojmu, že takovou opravu vstupu do svého domu by jistě neuvítal, neboť by mu při ní zmizela nejen čelní zeď, ale i kus chodby, předsíň, záchod a půlka vany v koupelně. Navíc by místo secesní fasády vyfasoval omyvatelnou kachlíkárnu. To titulek České televize z 5. srpna byla daleko výstižnější. Hlásal totiž „Začala demolice Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně“. 

Masarykova univerzita

Ona demolice proběhla bez většího zájmu laické i odborné veřejnosti a je to škoda. Kdo se podívá na fotografii původního průčelí a dnešní novostavby, snadno najde více než deset rozdílů a ani jeden nebude ku prospěchu estetické funkci, již by měly veřejné budovy vedle těch technických splňovat. Dnešní sídlo Fakulty informatiky Masarykovy univerzity bylo původně postaveno roku 1975 jako soubor čtyř objektů výzkumných ústavů a podniků. Sídlily tu Výzkumný ústav inženýrských staveb, Centrum dopravního výzkumu, Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky a Podnik vývoje a projekce. Autorem komplexu staveb byl architekt a sochař Jan Dvořák, jeden z žáků Bohuslava Fuchse a Vincence Makovského. Narodil se roku 1925 v Brně, kde vystudoval reálné gymnázium a po válce fakultu architektury VUT, na níž po absolutoriu působil dva roky jako Fuchsův aspirant. Stal se členem Svazu českých architektů, ale režimem byl spíše trpěn. Také se mu nedostávalo nijak velkolepých příležitostí, ale na své parketě odvedl to nejlepší. Zabýval se především stavbami nejrůznějších institucí, ale přestavoval i vinárnu U zlatého meče a slavnou kohoutovickou Myslivnu. Jeho dvě největší realizace však v nedávné době vzaly za své. Budovu výrobního družstva Snaha Brno naproti lužáneckému parku na křižovatce Lidické a Burešovy ulice srovnaly se zemí v létě loňského roku po mnohaleté agónii buldozery. No a o sídle Fakulty informatiky MU nelze říci, že by jeho dnešní podoba ukazovala na tvorbu významného architekta ze 70. let minulého století. Přitom socialistická architektura na rozdíl od jiných druhů umění nebyla zdaleka tak poplatná době a díky pověstným „procentům na umění“ vznikala spolu s ní někdy i celkem hodnotná umělecká díla. Poměrná částka z celkových stavebních nákladů musela být totiž povinně investována do pořízení uměleckého díla. V případě areálu na Botanické spolupracoval Jan Dvořák zejména s brněnskou sochařkou Sylvou Lacinovou (*1923). Jejím dílem byla nepřehlédnutelná kovová plastika v průčelí, přes šest metrů vysoký artefakt doplňující vynikajícím způsobem členitou fasádu.

Jenže jak dnes rozhodli projektanti, čelní křídlo do ulice Botanická bylo zcela odstraněno a nahrazeno novou čtyřpatrovou částí. Přitom ani vedení fakulty ani samotní architekti nevzali v úvahu, že přitom zlikvidují plastiku, již považovali za umělecky bezcenný prvek, jehož přítomnost je s novou podobou budovy neslučitelná. Kouzlo ironického šklebu má přitom fakt, že Sylva Lacinová se již v roce 1996 stala laureátkou Ceny města Brna za své celoživotní dílo, které je s jihomoravským regionem nerozlučně spjato. Je pozoruhodné, že rozhodování o osudech významných uměleckých děl je nakonec v rukou zaměstnanců demoličních firem, což samozřejmě nemůže skončit dobře.V tomto případě se stala výjimka srovnatelná se zjevením z Fatimy. Péčí kunsthistoričky Jany Kořínkové nakonec došlo k jednání, jehož výsledkem byla bezpečná demontáž díla, jež snad najde prozatímně umístění v zahradě Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně na Rybářské ulici. Nic to však nemění na faktu, že zmizelo kompletní průčelí Dvořákem navržené budovy, na celém komplexu patrně nejcennější a esteticky nejzajímavější. Na poměry normalizační výstavby, alespoň té brněnské, to byla výjimečná budova. Nahradil ji nijak nečleněný kachlíkový monolit. Tedy přesněji monolity dva, jeden do Botanické a druhý kolmo na něj. Další generace historiků umění bude architekturu druhé půle 20. století hodnotit už jen z obrázků. Díky moderním technologiím si však na velkou plochu těch škatulí může promítnout původní podobu.  A to by člověk řekl, že univerzita by měla odkaz minulosti spíše chránit. Jenže ona se logicky chová v duchu naší nejskvělejší národní tradice, jejímiž nositeli byli husité.

Libor Vykoupl

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307