Kounicovy koleje

Když běžím do kopce ulicí Mučednickou, nejsou Kounicovy koleje nějak výrazným prvkem v okolí. Mírně pod úrovní ulice jsou v noci snadno k přehlédnutí. Přesto jejich budovy vyvolávají dodnes emoce a většinou nejde o studentský stesk nad tím, že dotyčný nesehnal ubytování. V letošním roce 70. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha je možná dobré připomenout si i osud nevinných studentských ubytoven nedaleko Wilsonova lesa v Žabovřeskách.

Kounicovy koleje

Ideovým otcem tohoto zařízení byl JUDr. Václava Robert z Kounic, představitel významného šlechtického rodu. Přišel na svět r. 1848 v saských Drážďanech, kam se jeho rodiče Karel Michal Kounic a Eleonora, rozená Voračická z Paběnic, uchýlili před revolučním kvasem, který jim hrozil jak ve Vídni, tak i v Praze. Byl posledním, v pořadí desátým dítětem a jeho otec zemřel předčasně, když mu byla čtyři léta. Matka vychovávala děti vlastenecky a mladý Kounic dokonce nesl na pohřbu Václava Hanky za rakví na podušce faksimile Rukopisu. Dlouho se pak věnoval politice, v níž dokonce zastupoval mladočechy. V r. 1897 zemřel jeho nejstarší bratr Albrecht, který dosud spravoval majetek moravské větve Kouniců, rozsáhlá panství Slavkov a Uherský Brod. Podle dědického listu byli z následnictví vyloučeni všichni mužští potomci rodu neženatí přiměřeně svému stavu. Paradoxně zůstal vhodným kandidátem nejmladší Václav, nikoliv snad proto, že by se oženil lépe než např. bratr Jiří, jenž měl za choť baronku, ale proto, že jeho žena již nežila. Jako vdovec se mohl dědictví ujmout. Nastalo posledních hektických patnáct let života hraběte Kounice, který se s elánem pustil do správy nového majetku.

Po smrti herečky Josefíny Čermákové, s níž byl ženat osmnáct let, sblížil se Kounic s mladičkou Josefkou Horovou, která se za 10 let, po letech studia a sebevzdělávání, stala hraběnkou Josefinou Kounicovou. Svatba se konala 12. května 1908 v Praze a nevěsta byla o 28 let mladší ženicha. Spolu také v té době navrhli nadační listinu pro vybudování studentských kolejí. „… věnujeme v den svého sňatku svůj dům číslo 617 v Brně na Radwitově náměstí… k účelům Sdružení Hlávkovy Studentské koleje Vysokých škol v Brně.“

Myšlenkou pomoci moravským studentům se hrabě zabýval dlouho a darem svého brněnského domu, tzv. Kounicova paláce na Žerotínově náměstí, kde nyní sídlí rektorát Masarykovy univerzity, zamýšlel vytvořit finanční zdroje pro výstavbu kolejí, pro podporu chudých studentů formou stipendií a k prosazování českého vysokého školství v převážně německém Brně. Dům je i sídlem menzy, která sem byla původně provizorně umístěna. S Josefinou prožil Kounic 5 let šťastného života, paní hraběnka jej pak přežila téměř o 50 let a po celou tu dobu bedlivě střežila památku svého vzácného manžela. Ona se také postarala, aby sdružení pro výstavbu kolejí zakoupilo vhodné pozemky, na nichž se pak v r. 1922 začalo stavět. Studenti ovšem potřebovali bydlet, a tak ke dvěma barákům bývalé záložní nemocnice na Kraví hoře přibyly další čtyři baráky, v nich bylo provizorně ubytováno celkem 260 studentů. Za ubytování platili 10 – 30 Kč měsíčně, ale nemajetní bydleli zdarma.

Stavba kolejí se realizovala podle projektu profesora české techniky Karla Hugo Kepky. Ten pojal dům podle Kounicova zadání jako polyfunkční stavbu s menzou, tělocvičnou, přednáškovým sálem a knihovnou. Stavba svou monumentální hmotou a uzavřenou dispozicí odkazuje k barokním klášterním stavbám, což podtrhuje i užití vysoké valbové střechy a bosáže. Fasáda je v horní části vyzdobena sgrafity od Ladislava Nováka. Hlavní centrální vchod, tvořený antikizujícím portikem, a navazující vstupní hala dělí dispozici ve tvaru písmene U na dvě totožné části. Budova byla navržena tak, že po vzniku již tehdy plánovaného studentského kampusu mohla být lehce přebudována na nájemní dům. První studenti se do nových ubikací nastěhovali už 5. listopadu 1923, slavnostní otevření Kounicových studentských kolejí v dnešní ulici Králova č. 45 v městské části Brno-Žabovřesky se uskutečnilo 24. května 1925 v rámci oslav 25. výročí založení České vysoké školy technické v Brně.

Dne 17. listopadu 1939 byly ve 4 hodiny ráno Kounicovy koleje spolu se Sušilovými  v akci proti českým vysokým školám obsazeny gestapem. Pod záminkou ilegální odbojové činnosti bylo 173 tamních studentů odvlečeno do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. V průběhu okupace pak sloužily koleje jako věznice, v níž se vystřídaly desítky tisíc českých odbojářů, z nichž velká řada byla popravena přímo na nádvoří budovy. Dnes tyto události připomíná na místě popraviště pomník s plastikou Vlastence od Jiřího Marka a také travertinový pylon Vítězství nad fašismem a socha V nový život umístěná v zahradě kolejí. V současné době slouží budova opět jako studentské koleje Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Já bych tam asi bydlet nedokázal, každé místo má svého genia loci, a tady je kumulováno příliš zla.

 

Libor Vykoupil

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307