Semeniště vědy a útočiště múz

Německé gymnázium v Brně mělo dlouhou tradici spjatou s jezuitským učilištěm z konce 16. století, ale až do 2. poloviny 19. stol. postrádalo útočiště. Jeho posledním útulkem se stala stará budova Kounicova paláce na Velkém náměstí.

Proto hned poté, co bylo rozhodnuto o likvidaci městského opevnění, byla vyhlášena soutěž na výstavbu další z velkých brněnských školních budov.

Měla stát po pravé straně nového náměstí završeného budovou evangelického kostela, přímo naproti již dokončované budově polytechniky. Aby mohlo Eliščino (dnes Komenského) náměstí vzniknout, strhla se nedlouho po obranných valech v roce 1861 i Hacklova brána, jež propojovala uličku U solnice (dnes Solniční) s Údolní cestou. Ta byla již za městskými hradbami a vedla přes ves Švábku po úpatí Špilberku k Cimplu - úžlabině mezi Kraví horou a Žlutým kopcem.

JAMU

Vítězem soutěže se stala dvojice architektů, jež pak do Brna již nezavítala, Eduard van der Nüll a August Siccard von Siccardsburg. Eduard van der Nüll se narodil právě před dvěma stoletími, a to jako nemanželský syn polního zbrojmistra, svobodného pána von Welden. S Augustem Siccardem se sblížil při studiu architektury na vídeňské polytechnice a spolu pak realizovali velkou část architektonických návrhů. Přitom Siccardsburg řešil zejména praktické a technické otázky, zatímco van der Nüll se zabýval problémy estetickými a dekorativními. Jejich brněnské realizace nevyvolala svou střízlivostí příliš velkou pozornost, tedy nebýt monumentální vstupní partie. I když si tato doba potrpěla na parafráze sochařské výzdoby antiky, hned čtyři kolosální karyatidy u vstupu jsou skutečně naddimenzované. Patrně způsobily, že v r. 1949 byla budova přidělena vznikající Janáčkově akademii múzických umění. Přitom jde o alegorie Historie, Matematiky, Filozofie a Gramatiky, tedy múzy v pojetí řeckém nikoliv soudobém.

Na podzim 1865 byla budova německého gymnázia třetím rokem v provozu, když sem z Hodonína přišel chudý student a nastoupil hned do druhého ročníku. Podporoval jej policejní ředitel Anton Le Monnier, jehož postiženého syna doučoval a hoch se jmenoval Tomáš Masaryk. Ve studiu mladý Masaryk vynikal. „Já jsem byl ve třídě primus“, chlubil se později. K jeho oblíbeným předmětům v době brněnských studií náležela matematika, nepovinná deskriptiva, dějepis a zeměpis. Zřejmě z těchto důvodů si jej oblíbil kustod fyzikálního a chemického kabinetu, profesor matematiky Vincenc Adam, který pak prudkého Masaryka často obhajoval.

Hájil, ale neuhájil. V konfliktu se samotným ředitelem školy Krichenbauerem však ani přímluva prof. Adama mnoho neplatila. Devatenáctiletý kvintán Masaryk těžce nesl ředitelovy výtky ohledně svého milostného vzplanutí a jako argument v hádce vzal do ruky i pohrabáč. Proto mu hrozilo vyloučení ze studia na všech středních školách v monarchii. Až po intervenci a přímluvě Le Monniera byl trest zmírněn na vyloučení z brněnského gymnázia a Masaryk pak dostudoval a složil maturitní zkoušku na Akademickém gymnáziu na Beethovenově náměstí ve Vídni.

V době Masarykova odchodu z Brna do Vídně nebyl naživu už ani jeden z autorů budovy, v níž náš budoucí prezident prožil tak dramatické chvíle. Jejich nejvýznamnějším společným dílem se stala budova dnešní Státní opery, dřívější Dvorní opery ve Vídni. Soutěž na její novostavbu vyhráli pánové zhruba ve stejné době, kdy získali zakázku v Brně. Nová operní budova ve Vídni měla podobně jako v Brně vzniknout na nové okružní třídě Ringstraße, jež vznikla v prostoru bývalých městských hradeb zbořených po roce 1857.

Veřejnost však nebyla od počátku spokojena a budově přezdívala „nádraží“. Později se objevil termín „utopená bedna“, ač autoři nemohli za to, že úroveň vozovky Ringstraße byla během stavby zvýšena o celý metr. Ke kampani si přiložil své polínko i sám císař. Nešťastný van der Nüll neunesl útoky kritiky a nakonec se 4. dubna 1868 oběsil, ačkoliv jeho žena byla v osmém měsíci těhotenství. Jeho věrný a chorý druh von Sicardsburg zemřel přesně deset týdnů nato, takže se ani jeden z nich nedožil slavnostního otevření konaného 25. května 1869.

Německé gymnázium v Brně taková dramata neprovázela, i když se už počátkem dalšího desetiletí začal na dosud bezvýhradně německém teritoriu budovat výhradně český Besední dům. Pozemek Čechům zajistil židovský továrník Löw-Beer, takže jej získali lstí. V r. 1867 však měli brněnští Němci jiný problém, císař jako „nejmilostivější dar“ za loajalitu Moravanů v době války proti Prusku povolil v Brně a Olomouci první česká gymnázia na Moravě. Ale o tom jsem již mluvili...

 

Libor Vykoupil

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307