Stopař na kachlových kamnech

Dne 11. října 2012 se za krásného počasí uskutečnila demontáž sochy na Moravském náměstí, které si hodně Brňanů za ta léta, co tam zvedá ruku, zvyklo říkat Stopař. Jel jsem kolem zrovna, když už sochu odváželi, ale zajímalo mne, co na to přihlížející říkají. Trošku mne zaskočilo, že dobrá polovina vlastně ani nevěděla, koho má socha představovat a ostatní se chovali smířeně. Byli to převážně starší lidé, kteří byli přesvědčeni, že teď tedy došlo už i na Rudoarmějce. „Nejdřív servali ty desky se Stalinovým rozkazem a teď sundali i toho Rusáka. Asi jim vadil. Copak asi na ty kamna postaví? – „Možná Klause.“ Zachytil jsem rozhovor a zapsal tak, jak byl veden.

 Stopar

ÚPLNÁ FOTOGALERIE SNÍMÁNÍ SOCHY Z PODSTAVCE K NAHLÉDNUTÍ ZDE

 

Pro nebrňany je důležité vědět, že sochu Vincence Makovského Rudoarmějec odhalili u příležitosti 10. výročí osvobození Brna Rudou armádou v roce 1955. Hned po válce se však zvažovalo jiné umístění. Ač byl hlavním představitelem protikomunistického křídla sociální demokracie v Brně, navrhoval místopředseda této strany Adolf Mokrý, aby byl odstraněn pomník z roku 1818 na Františkově a namísto něj sem byl umístěn pomník osvoboditelů Brna. Asi proto, že po válce slavili na Moravském náměstí První máj právě sociální demokraté, zatímco komunisté se za tím účelem sešli na Zelném trhu, národní socialisté na náměstí Svobody a lidovci na Dominikánském náměstí. On ale ten spor měl hlubší podstatu, pomník se měl vybudovat nikoliv v menší západnější části Moravského náměstí (tehdy Rudé armády), ale v jeho druhé polovině – přímo na místě zbořeného Německého domu. Mělo to opodstatnění – v tom místě se v dubnu 1945 nacházely hroby padlých rudoarmějců. Zbudovat jim tu památník chtěli zejména komunisté, zatímco demokratické strany tu prosazovaly vybudování pomníku T. G. Masaryka, na nějž byla už v roce 1937 vypsána soutěž, kterou vyhráli architekt Jaroslav Fragner a akademický sochař Vincenc Makovský.

Na to upozorňovali i poslanci za národně socialistickou stranu, kteří doufali, že když se pomník již nepodařilo realizovat ke 20. výročí vzniku republiky, bude jej možné vybudovat alespoň teď, po osvobození Československa od nacismu. Protože Masaryka chtěli tam, kde byl plánován již před válkou, pomník Rudé armády mínili umístit v sadech pod Petrovem místo obelisku. To si nakonec i prosadili, neboť komunisté při hlasování prohráli. Položení základního kamene Masarykova pomníku bylo naplánováno na neděli 27. října 1946. Komunisté se uchýlili k obstrukci a na stejný den naplánovali mimořádnou nedělní národní směnu pro republiku. Základní kámen však byl za účasti Masarykovy dcery Alice a dvou jeho vnuček Anny a Herberty přece jen položen a lidé k němu pak nosili květiny až do chvíle, kdy se po Únoru rozhodlo nejen pomník nestavět, ale odstranit i základní kámen. Krychle z šedé leštěné žuly s červeným rytým nápisem zmizela někdy v polovině 50. let a byla patrně i zničena.

První cenu v soutěži vypsané v r. 1946 na realizaci památníku Rudé armády v Brně získal JUDr. Bohumil Hochaman. Tento výtvarný samouk narozený v r. 1909 v Praze vystudoval v Brně práva a hned v první akci nacistů proti české inteligenci byl 1. září 1939 zatčen a pak dlouhodobě vězněn. Po válce byl členem Zemského národního výboru a od roku 1947 přednášel také jako profesor na Masarykově univerzitě a na Vysoké škole technické v Brně. Realizoval celou řadu památníků II. světové války – třeba památník slovenského odboje v Martině, památník pro Terezín a v Brně pohřebiště a památník v Novém Lískovci či památník pro Kounicovy koleje v Brně. Velký památník Rudé armádě však již realizovat nestačil, zemřel předčasně již na Nový rok 1950 a dílo nebylo dokončeno. Tím se jakoby uzavřela jedna etapa a až o desetiletí později byl znovu osloven Vincenc Makovský, tentokrát již jako potencionální autor pomníku padlých rudoarmějců. Ten pak k 10. výročí osvobození Brna dodal onen monument, postavený na sokl, který navrhl trochu bez invence profesor architektury na brněnské technice Antonín Kurial.

Památník se oficiálně jmenoval Vítězství Rudé armády nad fašismem a Vincenc Makovský za něj v r. 1955 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda. Umístění sochy rudoarmějce, jak nyní víme z předchozího textu, nebylo rozhodně nijak náhodné. Je otázkou, zda se dívá „hrdě směrem k místu kde do konce 2. světové války stával Německý dům“. Spíše bych řekl, že posmutněle hledí k místu, kde měl původně stát sám. Komunisté si to později vynahradili tím, že na místě Německého domu spáchali svůj pomník, ale o Komunistech jsme již mluvili. V rámci rekonstrukce parku „Koliště II – pomník“ bude rudoarmějec zvedající ruku v gestu, jež mělo zastavit palbu, vrácen na své místo na jaře r. 2013. Nápisy na velkých deskách, které citovaly armádní rozkaz k osvobození Brna, se však asi na své místo nevrátí. Tento způsob vypořádání se s dějinami zdá se mi poněkud nešťastným.

 

Libor Vykoupil

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307