Umírající zastávka

Když jsem si před čtyřmi roky fotil Petrovy boudy v Krkonoších, plánoval jsem je letos uvést v pořadu Ecce Homo, neboť dovrší dvě století své existence. Američan by řekl, že byly postaveny krátce po vzniku USA za první britské intervenční války a považoval by je za nejstarší památku postkoloniálního období. 

Umírající zastávka

To vše v minulém čase, protože již nejsou a nic je nenahradí – replika je asi tak autentická, jako když si necháte vycpat oblíbeného kocoura. Zajímavá je role majitele v této kauze, protože obecně panuje názor, že on je podepsán pod likvidací obtížně udržitelné památky. Asi jako by Václav Klaus zapálil ze čtyř stran Pražský hrad. V posledních letech stále častěji padají za oběť ohni na dobrých pozemcích ležící stavby, staré, chráněné, ale jen s velkými náklady obnovitelné. Majitelé je ničí i vodou a otřesy těžké techniky, ale právě v Krkonoších, kde se dá stavět jen na spáleništích, se oheň jeví jako nejvýhodnější.

Jakou to má vazbu na Brno si nemusíme komplikovaně domýšlet. Ostatně nakupuji občas v Intersparu na Tkalcovské a sám si pamatuji ten strašný požár textilky, co tam stála od 19. století. U některých staveb však postačí důkladné zchátrání a požáru netřeba.

To platí například i u mé památky z nejoblíbenějších, neboť leží kousek od místa mého narození i dlouholetého působení, totiž na Obilním trhu. Jde o veřejné záchodky kombinované se zastávkou tramvaje, o nichž dnes spousta lidí neví, ba dokonce si jich ani nepovšimne, i když je upozorním a nasměruji. Současná podoba minimalistické stavby totiž nic o památečnosti nenapovídá. A přitom lze bez nadsázky říci, že v jejích funkcionalistických rysech je zakódována přinejmenším významná část genia loci našeho města. Bohužel se však v jejím příběhu současně odráží smutná historie dalších podobně zanedbaných míst.

Přístřešek pro cestující s toaletami chytře ukrytými v suterénu navrhl v roce 1926 architekt Oskar Poříska, Brňan tehdy ani ne třicetiletý. Působil jako technický úředník Stavebního úřadu města Brna, kde se později vypracoval do funkce samostatného projektanta v oddělení pozemních staveb a posléze vrchního technického komisaře. Ze své funkce byl zodpovědný za drobné městské stavby, jako bylo např. účelně krásné městské zahradnictví v Komárově, Městský dezinfekční ústav na Masné ulici a Městské garáže s dílnami na Vojtově ulici. Mezi ostatními stavbami vyniká právě skupina čekáren městských pouličních drah s toaletami, které vytvořily osobitý typ, zastoupený několika variantami přizpůsobenými prostředí.

V čele proslulosti stál nepochybně slavný Hříbek pro náměstí Svobody nabízející nejen úlevu v podzemí, ale také prodejnu a místnost pro zaměstnance drah na povrchu. Dalšími stavbami byl Kiosek a druhá podobná stavba na Moravském náměstí a také naše zastávka na Obilním trhu, v níž architekt dosáhl maximálního výtvarného účinku výraznou konstrukční křivkou. Vystačil si s omezeným prostorem, přičemž podlaha prosklená tehdy módními luxfery zajišťovala přístup denního světla i do podzemí. Dnes je skleněná výplň z bezpečnostních důvodů  provizorně překryta. Připomněl bych tu, že podobně zahynulo krásné osvětlení suterénu kavárny Kolbaba na Kounicově ulici, kde ovšem zakrytí skleněných luxferů nezdůvodňuje nic.

Záchodky na Obilním trhu sloužily šedesát let, teprve krátce před revolucí byly uzavřeny. Od té doby celá stavba trestuhodně chátrá – Dopravní podnik města Brna jí poskytuje jen nezbytně nutnou péči. V posledních letech několikrát prošla tiskem zpráva, že se čekárna pouličních drah na Obilním trhu snad dočká památkové ochrany, ale výsledky nevidět. K likvidaci paradoxně přispělo dočasné oživení nadzemní části stavby proměnou v květinářství, čemuž samozřejmě uživatel přizpůsobil prostory, které tak zbavil řady zajímavých architektonických detailů. Vlastně dnes můžeme obdivovat jen ladnou křivku stěny a střechy, přičemž by pozorovateli mohla na mysli vytanout jiná neobvyklá a elegantně oblá stavba připomínající parník. Jde o budovu kdysi centrální ubytovací kanceláře Výstavy soudobé kultury v Československu a pak Čedoku na Baštách navrženou Pořískou v r. 1927.

Dopravní podnik svěřenou stavbu udržuje ve stavu klinické smrti. Musí, protože zásah ku prospěchu budovy by se mu mohl vymstít u památkářů. A tak zájemce o avantgardní architekturu uvidí jen prohnutou betonovou zeď přecházející ve střechu, rozbitá boční skla a mříž, která brání ve vstupu do vydrancovaného podzemí. Pokud ho přitom nikdo nechytí, může i někde kolem vykonat potřebu. Veřejných toalet je v Brně dosud zoufale málo a úředníci jsou tak mladí, že netuší, jaké je to dobrodružství, vydat se po šedesátce do města a vydrže

Libor Vykoupil

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307