Vánoční strom republiky

Když 22. prosince 1919 nalezli při procházce lesem u Bílovic nad Svitavou tři přátelé  – spisovatel Rudolf Těsnohlídek, student pražské akademie výtvarných umění František Koudelka a soudní úředník Josef Tesař – na sněhu odložené děvčátko, začalo se odvíjet hned několik příběhů.

Proto také dnešní průsečník není jedním bodem, byť by se mohl nacházet někde u bílovického památníčku, ale přímkou, jejímž vektorem je lidskost. Pánové sedmnáctiměsíční holčičku zachránili a připravili jí tak šťastný osud – adoptovali ji manželé Polákovi z Brna. Provdala se později za středoškolského profesora do Prahy a zemřela až 9. ledna 1997 ve věku 79 let. Také matku Lidušky, jak děvčátko pojmenovali, četníci zakrátko vypátrali. Byla jí pětadvacetiletá služka Marie Kosourová z Netína a otcem byl ruský zajatec ze světové války. Svobodná matka s dítětem nikde nemohla získat službu a bída ji nakonec dohnala k zoufalému činu. Její osud byl horší, za opuštění dítěte byla odsouzena k pěti letům těžkého žaláře.

Těsnohlídek začal hned uvažovat, co by se pro takové opuštěné děti dalo udělat. Přišel na myšlenku vybudovat dětský domov, ale bylo třeba zajistit peníze na stavbu a pak také na provoz takového zařízení. Na to dnes zřizovatelé cyklostezek a dalších zařízení za peníze EU začasté nemyslí. Postavit je jedna věc, ale pak se zbudované musí i udržovat. Nadšený obdivovatel skandinávské kultury Těsnohlídek tak přišel s myšlenkou vztyčit v Brně vánoční strom republiky, což byl na severu častý obyčej. Tím založil tradici dobra, která přetrvala všechny režimy. Dne 6. prosince 1924 byl za účasti Rudolfa Těsnohlídka v bílovickém polesí skácen vybraný smrk. S velkou slávou byl převezen do Brna na náměstí Svobody, aby se 13. prosince mohl jako první vánoční strom republiky v celé své kráse rozzářit.

Rudolf Těsnohlídek byl sám odmala poznamenán sociálním stigmatem, neboť jeho otec byl v rodné Čáslavi pohodným. Životní podmínky chlapci zkomplikovalo onemocnění, po kterém mu zůstala těžká oční vada. Přesto se však po studiu, na němž se živil kondicemi, dokázal o sebe postarat. Vypsal si první honoráře a po hierarchii pracovníků v novinách vystoupal jako soudničkář placený od řádku tak vysoko, že šéfredaktor Lidových novin mu dal volnou ruku, ať píše, co chce. A to byl oním šéfredaktorem Arnošt Heinrich, vyhlášený postrach žurnalistů, o němž Edvard Valenta napsal: „Za pár dní jsem slyšel jeho hlas v plné síle, bylo to strašné, srdce při tom poklesávalo, ani jsem nevěděl, nač a proč nadával, ale sakry, voly, hovny a prdelemi hřměla celá redakce, ba bylo to slyšet jistě i na ulici, i když byla zavřená okna.“

Těsnohlídek byl bezesporu osobností značně nestandardní, jak vyplývá z jeho díla i ze vzpomínek jeho nejbližších. Básník, novinář, spisovatel, umělec celou duší, snílek, soucitný a přitom zcela nepraktický člověk. Toužil lidem pomáhat, ale často se to obracelo proti němu a paradoxně i proti nim. Hluboký soucit jej totiž dokázal naprosto zmrazit a znehybnit, takže ochromen hleděl na topícího se kamaráda, kterého nedokázal – ač sám dobrý plavec – zachránit. Není jisté, zda podobné strnutí nezažil v situaci, kdy se jeho první žena na svatební cestě po Skandinávii zastřelila před jeho očima, když předtím o této možnosti žertovala.

Každopádně s dětským domovem měl Těsnohlídek šťastnější ruku, i když se peníze scházely jen zvolna. Do roku 1928 se díky vánočním sbírkám podařilo nashromáždit dostatek finančních prostředků k založení domova, který byl pojmenován podle dánské královny Dagmar, dcery Přemysla Otakara I., jež proslula svou péčí o chudé. Pro stavbu domu byl vybrán pozemek v brněnských Žabovřeskách v blízkosti Wilsonova lesa, vypracování projektu se ujal bez nároku na honorář architekt Bohuslav Fuchs. Hmotu původně dvoupatrové budovy tvořil jednoduchý kvádr. Dispozice je rozdělena střední chodbou na tři trakty. Směrem do ulice byly orientovány obslužné prostory s úzkými pásovými okny, do zahrady vedla velká okna ložnic a rohové balkony společenských místností.

Když byl v roce 1929, deset let od nalezení Lidušky, otevřen domov pro 25 opuštěných dětí, novinář a spisovatel Těsnohlídek již u toho nebyl. Zastřelil se 12. ledna 1928 přímo v redakci Lidových novin. Zůstal po něm lístek se slovy: „Nehněvejte se, že to bylo tady.“ Poselství jeho vánočního stromu republiky, jak jej sám nazval, zůstalo však živé až do dnešních dnů.

 

Libor Vykoupil

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307