Vila Valerie Fischerové

Dole, hned na počátku Preslovy ulice, stojí dodnes do okolí poněkud nezapadající budova. V současnosti, poté, co se na ní už mnoho let pracuje, připomíná pod střechou à la pražské Národní divadlo předimenzovanou toskánskou vilu, kterou navrhl architekt, který o Toskánsku a renesanci četl jednou na letišti, když čekal na další spoj. Původní stavbu si pamatuji z přelomu 50. a 60. let.

To měla ještě bizarní horní poschodí a střechu, takže jsem si představoval, že je to vlastně jakási rozhledna, z níž je k přehlédnutí celé údolí i s výstavištěm. Chodili jsme po úřednické čtvrti s babičkou, která tu prožila dětství a pamatovala si jednotlivé domy a také jména svých spolužaček, které tu kdysi bydlely. Jména byla často židovská nebo německá, ale ani ta česká se už na zvoncích honosných vil nevyskytovala. 

Ta prapodivná vila byla postavena po r. 1925 pro Valerii Fischerovou, vedoucí kanceláře významného brněnského advokáta Karla Reissiga. Objednávku dostal vídeňský architekt Leopold Bauer, který pro Reissiga realizoval již dříve stavbu jeho rodinné vily na Hlinkách č. 148. Byla to sice v r. 1901 jeho vůbec první zakázka, ale výsledkem byla podle tehdejší kritiky i dnešních názorů nejmodernější stavba v monarchii. Když stavěl na Hlinkách,

upřednostňoval Bauer jednoduchost, moderní technologie, hygienu a vědeckou racionalitu. Nebylo mu ještě ani třicet a do svého prvního projektu vložil nadšení pro britskou modernu, kterou skloubil s prvky vídeňské secese, byť od všech kudrlinek oproštěné. Po výtvarné stránce Reissigovo sídlo naplňovalo tehdy mimořádně podnětnou koncepci „anglického domu“, když volná poloha v prostorné zahradě dovolila jeho výhodné situování podle světových stran tak, aby obytné místnosti měly dost světla a vzduchu.

Dvacet let nato se Bauer jako architekt dobrovolně zařadil do proudu méně progresivního historismu, který sice skomíral, ale zato umožňoval, aby se autor pochlubil svým přehledem a předvedl různorodost i všemožné historické a regionální citace. Cílem bylo zajistit uživatelům pohodlí a na první pohled zřejmý luxus. Leopold Bauer se v jednom ze svých dopisů vyjádřil, že stavba vily pro Valerii Fischerovou má vypadat „trochu americky“. Měl zřejmě na mysli luxusní sídla hollywoodské smetánky, která nekladou meze fantazii architekta, objednavatele ani finančnímu rozpočtu. Bauer svoji vizi o reformě architektury a poetizaci bydlení myslel (na rozdíl od tvůrců architektonické postmoderny, kteří se do historických a regionálních citací pouštěli se značnou dávkou ironie a nevážnosti) zcela vážně. Vznikla tak „pohádková vila, slučující rysy bájného serailu a alpské pevnosti“, jak píše Jindřich Vybíral.

Do interiéru jsem nikdy nesměl nahlédnout, ač vilu od 50. let užívalo Moravské muzeum. Jeho působení však interiéry v zásadě zakonzervovalo, takže se až do roku 2000 dochovaly původní dveře, táflování, kazetové stropy, vestavěný nábytek, krb s terakotovými reliéfy a dokonce i onyxový obklad v koupelně. Musel to být kdysi nádherný dům. Každé patro vily původně doprovázel jiný druh oken, která vypovídala o jeho funkčním využití. Lomené oblouky oken v přízemí otevíraly prostor jídelny do zahrady, reprezentativní první patro bylo vybaveno otevřenou arkádou s toskánskými sloupy. Ve druhém patře se nacházely ložnice slečny a její matky a poslední patro s dřevěným obložením a maličkými okny bylo určeno pro provozní prostory. Zařízení interiéru bylo pojato vskutku honosně. Jádrem celého domu byla vstupní patrová hala se schodištěm a krbem s reliéfy od vídeňského sochaře Alfreda Hoffmanna. Dispozice rozlehlé ložnice připomínala spíše kapli a podobně onyxem obložená koupelna zaujímající prostor jednoho arkýře, budila dojem antické svatyně.

Pozoruhodná budova, která bez újmy přežila válku i komunistickou éru, paradoxně vzala za své až v posledních letech. „Přihodila se jí prasárna“, jak píše Michal Kašpárek. „Majitel má peníze, a chtěl to dát najevo, takže z ohromující Bauerovy vily je teď tuctová podnikatelskobarokní zástavba“. Úplně tuctová není, namítám já, protože je poněkud větší.

 

Libor Vykoupil

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307