Z Moskvy do Scaly a zpět

Pamatuji se, jak jsem v Kině Jadran viděl úžasný film natočený hlavně proto, abychom si my, diváci užili širokoúhlého formátu. Jmenoval se Létající clipper a bylo to někdy na počátku šedesátých let, protože Kennedy ještě žil.

Vím to proto, že v týdeníku dávali dallaské události až před promítáním Kleopatry, a tu jsem viděl později.

DOPZ

Chodili jsme na nonstop promítání do Času naproti nádraží. V Úderce jsem se školou shlédl některého února Občana Brycha. V kině Družba jsme viděli četníky a pamatuji se, jak se obcházela louže pod předními sedadly, kam se proto ani neprodávaly lístky. V Moravě (dříve Oku) jsme shlédli skoro všechny Angeliky a v židenickém Světozoru zase ruskou Vojnu a mír. A v Moskvě, později Scale a pak zase Moskvě jsem zažil Fantomase, Tygra sedmi moří i Planetu opic. Bylo to kino důstojné a nemuseli tu otevírat dveře, když bylo moc horko ani se nečekalo, až promítač vymění cívky s filmem. Kino se nacházelo ve výstavném domě, který byl po válce téměř celý postaven znovu, neboť dostal zásah sovětskou bombou. Genius loci tohoto místa byl však tak silný, že jej pár kilogramů trhaviny nemohlo zlikvidovat. Původně v tom domě sídlilo Družstvo obchodních a průmyslových zaměstnanců, takže kino, jež tu zahájilo provoz 28. prosince 1929, se jmenovalo také tak. Původně mělo 800 míst k sezení, ale když bylo o dva roky později upraveno, změnil se počet míst na 1012 a také název. Poprvé se v r. 1931 objevilo kino Scala.

 

Do kavárny 

 

Tehdy měl palác DOPZ ještě jednu výrazně navštěvovanou lokalitu a tou byla kavárna Biber. Otto Biber byl význačný brněnský kavárník a vlastnil podnik původně na Velké nové ulici, tedy dnešní Lidické. Jenže pak obchodník s kůžemi Jan Bergl pojal nápad postavit na rohu Lidické svůj palác, a tak vznikla Muzejka, o které si ještě někdy promluvíme. V obchodních prostorách zřídil po jeho smrti nový majitel domu moderní kavárnu. Jejím prvním provozovatelem se stal právě Otto Biber. I když pak palác měnil majitele, kavárna tu vydržela pod stejným vedením do r. 1928. Teprve pak přemístil Otto Biber svůj podnik, který provozoval spolu se synem Oskarem, do nově přestavěného paláce DOPZ na Moravském náměstí. Café Biber vzkvétalo, neboť jeho majitel byl vážený odborník a též člověk přátelský a lidumilný.

Malina a DOPZ

I pamětní deska věnovaná zástupci Seligergemeinde připomíná, že v budově DOPZ se v kavárně Biber scházeli umělci, spisovatelé, publicisté a politici z Německa a Rakouska, kteří pobývali ve 30. letech v brněnském exilu. 31. března 1933 se např. v DOPZu konalo velké protifašistické vystoupení, kde hovořili prof. V. Helfert, doc. J. L. Fischer, Ing. J. Hrubý i JUDr. Bohuslav Ečer. Později bylo všechno jinak, za protektorátu se z velkého sálu kina stalo známé místo konání akcí nejrůznějších kolaborantských organizací. Třeba v lednu 1943 tu byl pořádán Večer cyklistiky a šermu nebo se tu od pátku 3. března 1944 konalo velké a dobře fotograficky zdokumentované shromáždění Kuratoria pro výchovu mládeže zaměřené proti bolševismu. Bombardování v dubnu 1945 jistě nebylo pomstou za tyto podniky, ale bylo by je možné považovat za jakousi katarzi.

 

Do Moskvy

 

Po válce na fotografiích vidíme ohořelé zdi se zatlučenými okny a později také tribunu u busty maršála Malinovského, která sem byla v r. 1950 osazena a 5. listopadu slavnostně odhalena. Marně přemýšlím, co tehdy komunisté slavili, snad první výročí popravy nepřátel svého režimu Charváta, Polesného, Borkovce a spol. Po pěti letech byl Malinovského památníky přemístěn na své dnešní místo u Domu umění a bývalý DOPZ konečně opraven. Kino v něm umístěné však svůj provoz nepřerušilo, už v červnu 1945 uvádělo Fričův film Druhá směna. Jmenovalo se ovšem nově Moskva a tento název pak s drobným přerušením v letech 1968/69 neslo až do Sametu, kdy se vrátilo ke jménu Scala.

Prožilo dvojí adaptaci a počet sedadel byl snížen na 478, avšak po největší opravě v 70. letech se stalo kinem prémiovým a řadilo se mezi nejmodernější v Brně. Přednostně se tu hrály výpravné filmy a kino „mělo vždycky pověst takového lesklého, zářivého zařízení, kam jít patřilo ke společenskému životu, podobně jako jít do některé kavárny v centru Brna“, jak říká pan prof. Švanda. Po nástupu multiplexů šla brněnská kina pod kytičky stejně, jako tristně dopadly brněnské kavárny, které nestačili zničit komunisté. Se strašákem digitalizace za zády se rozhodli brněnští radní kino zrušit. Probíhá to tak rychle a logicky, že mám dojem, že celá akce byla dobře připravena. „Už vyčlenili i sto padesát tisíc na vystěhování zařízení. Vlastně tak předjímají, co tam bude, což zavání záměrnou akcí," říká kolega Jiří Voráč. V jejím závěru se tu zjeví bůhvíco, ale obětovat ten velký sál prodeji šuntů, herně, kasinu, baru nebo skladu se mi zdá přece jen drsné. Jenže víme, jak dopadly Jadran, Morava, Kapitol a další.

 

Libor Vykoupil

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307