Pro své již desáté hostování v Městském divadle Brno vybrala si renomovaná pražská režisérka Hana Burešová v dramaturgii Štěpána Otčenáška hru kontroverzního, všestranného (pracoval i pro rozhlas) a veleplodného německého literáta Martina Walsera Všemocný pan Krott (Rekviem za nesmrtelného). Šestaosmdesátiletý, stále agilní autor ji napsal právě před půlstoletím; tehdejší pohotový i publikovaný překlad Jiřího Stacha nebyl nakonec uveden a měl tedy až nyní českou premiéru.
Z brechovsko-dürrenmattovské linie a hlavně z dobového kontextu modelového absurdního divadla (dalším vývojem už v lecčem převrstveného) vyrůstá hyperbolizovaný typ starého finančního magnáta, který na terase luxusního hotelu (scénu s vysokohorským panoramatem a bizarními rekvizitami navrhl Tomáš Rusín) neustále deklaruje touhu po své likvidaci. Navzdory tomu, že on i dětinská žárlivá manželka Elfička (Irena Konvalinová) a jeho mužatkovská švagrová Mafalda (Lucie Zedníčková) téměř neopouštějí polohovací lehátka, vystupuje takřka Bohu rovný egocentrický Krott (Jan Mazák) při svých nesmyslných megalomanských či filantropických projektech s cynicky bezohlednou vitalitou, takže se kolem tohoto nimroda kupí rakve s nebožtíky. Rituálový servis mu zajišťuje rodinka devotního číšníka Ludvíka (výborný Michal Isteník, Radka Coufalová, Vojtěch Blahuta), po dvou figurách „odjinud“ vytvářejí Viktor Skála a Rastislav Gajdoš.
Vědomě statický nedějový text býval vykládán jako satira na kapitalismus odsouzený k zániku; režisérka se neuchyluje k podbízivým domácím aktualizacím a ponechává jej v abstraktně nadčasové rovině podobenství o absenci životní smysluplnosti. Díky celkové groteskní stylizaci (srov. kostýmy Zuzany Štefunkové-Rusínové a „citátovou“ hudbu Vojtěcha Spurného) a výrazné, do karikatur přechylované herecké složce se alespoň na některých reprízách obavy o divácké přijetí nezvyklé předlohy nenaplňují: bez existenciálního hloubání se jí zejména mladé hlediště jakožto černohumornou konverzačkou místy havlovských replik docela dobře baví.
Vít Závodský