V prvním představení letošní sezóny v brněnské Redutě uvedla činohra Mahenova divadla dvě jednoaktovky polského spisovatele a dramatika Slawomira Mrožka Kouzelná noc a Letní den. Datum vzniku obou her od sebe dělí dvacet let a je na nich poznat, jak Mrožek svůj styl během tohoto období propracoval a zdokonalil.
V Kouzelné noci, která vznikla v r. 1963 sledujeme peripetie dvou kolegů kteří se na služební cestě ubytovali v nevalném hotelu. Od první chvíle se z toho mála, co omšelé prostředí nabízí, snaží jeden na druhém vydobýt nějakou triviální výhodu. Situace se však otevřeně zlomí do absurdní polohy, když se z ničeho nic, a jakoby z jiného světa, v jejich společném pokoji objeví neznámá kráska. Její luzný zjev i záhadné chování naruší u obou mužů do té doby pečlivě pěstovanou masku serióznosti a oni začínají uvažovat o tom, co je do té doby ani nepadlo jako třeba, co je realita a jestli na ní vůbec mají nějaký podíl.
Okouzlující dívka míchá i s osudy postav Letního dne (1983) uváděného po přestávce. Ten je rovněž postaven na trojúhelníkové základně o jedné ženě a dvou mužích. Také zde se charaktery obou mužských postav začnou proměňovat, jakmile se na scéně objeví přitažlivá žena. I v této hře se kladou otázky po tom, co je skutečné a nakolik realitu utváříme naším vlastním vnímáním. Děj Letního dne je ale podstatně propracovanější než předchozí jednoaktovka, rivalita obou mužů vyhrocenější a závěr je dotažen do důsledků. Ostatně již na počátku je divákovi dáno najevo, že se zde hraje o život.
Pod zkušeným režijním vedením renomovaného Zdeňka Kaloče v obou hrách podávají skvělé herecké výkony Henrieta Hornáčková, Igor Bareš a Zdeněk Černín. Hrají s chutí, lehkostí a elegancí, což je přesně to, co jemně mrazivému humoru Slawomira Mrožka umožní vyniknout. Scéna Marie Roszkopfové se v obou případech omezuje na několik jednoduchých prvků, které v základních rysech stručně dokreslují atmosféru prostředí, a poskytuje divákovi možnost soustředit pozornost na text. Škoda, že s dramatickým dílem populárního polského autora, který je poměrně dobře známý i českým čtenářům, se na našich jevištích nesetkáváme častěji.
Michal Švanda