Loupežníci útočí s neobyčejnou agresivitou

Jdete-li do Divadla Reduta na jakýkoliv klasický titul, můžete se být takřka stoprocentně jisti, že v nabídnuté inscenaci originál budete nacházet jen stěží. Tradičněji zaměření diváci jsou proto zákonitě z „inovovaných verzí“ málem diví, na druhé straně by bylo nespravedlivé všechny variace na klasiku apriorně zatracovat, protože nejedné z nich moderní sestřih, když ne přímo sluší, tak se jí v podstatě až zas tak nepříčí. Což se týká i Schillerovy dramatické prvotiny Loupežníci, která spatřila světlo světa 19. ledna 1782 na scéně mannheimského divadla. 

Loupežníci

Friedrich Schiller (1759-1805) v této hře reflektuje svou současnost v jihoněmeckém knížectví Württembersku, jemuž vládl stuttgartský vévoda Karel Eugen, zrůdný tyran své doby. Loupežníci se tak stali apelem k boji proti zlu, které plodí společenský řád. Dramatikova výzva k rebelii je vyřčena příběhem dvou bratrů Karla a Franze Moorových, kteří se dostávají na šikmou plochu. Leckdy v patetickém gestu, též však v duchu současné gangsterky tarantinovského ražení se tak rozehrává nelítostný boj obou sourozenců v kaskádě nejrůznějšího násilí. Schillerovi Loupežníci se nyní na scéně Reduty uvádějí bez pauzy, přičemž se vtěsnají do zhruba jedenapůlhodinky. Jejich tempo je allegrové a do diváka se zabodávají s neromantickou agresivitou. Otevřete-li programovou brožuru, hned v úvodu najdete třináct výrazů, které jsou zřejmě synonyma „loupežníků“: grázlové, darebáci, gangsteři, bestie, smradi, hajzlové apod. Ve společnosti takovéto galerky se divák octne během sledování inscenace, pod níž je jako režisér podepsán dvaačtyřicetiletý Thomas Zielinski, rodák z Berouna. Adaptace původního textu vycházejí z překladu Otokara Fischera, finální podoba textu je ovlivněna perem dramaturgyně Johany Součkové, která do něho vklínila myšlenky francouzského spisovatele a diplomata Stéphana Hessela a českého sociologa Jana Kellera. Kostýmy Pavla Svobody, který rovněž navrhoval scénu, nezapřou současné fazony, přičemž si libují v tmavých odstínech. Snad jen Franz Moor navléká až křiklavě barevnou košili. Velmi zajímavě působí scéna, kdy shůry visí „les“ boxerských válcových pytlů. A aktéři do nich buší s pěkně nadupaným elánem. A tak atmosféra parádně houstne. V bratrské dvojici excelují Petr Halberstadt (Karl) a Martin Siničák (Franz), čerstvý držitel Ceny Thálie. Fanouškové Václava Vašáka jistě uvítali, že se tento oblíbený herec v záskoku za Jaroslava Kuneše o premiéře objevil v roli Mosera, pastora. Chtěl-li Zielinski a spol. zasáhnout hlediště šípem agresivity ve všech složkách, domnívám se, že s výsledkem svého úsilí mohli být všichni celkem spokojeni. Pouze snad výrazně přepísknuté decibely rockové kytary (hudba Ivan Acher) atakovaly uši v míře už sotva únosné.

Vladimír Čech

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307