Neopětované city, nenaplněné sny

Od počátku 20. století náleží Anton Pavlovič Čechov, ruský lékař a spisovatel (od úmrtí uplynulo letos 110 roků), k nejhranějším světovým dramatikům. Dílo inspiruje generace divadelníků k množství rozličných, často až protichůdných jevištních výkladů. Nejen vzhledem k onomu výročí, ale především pro svou tematickou aktuálnost objevují se tyto vícevrstevnaté hry na českých i brněnských scénách také nyní.

Krátce po Amslerově inscenaci Platonova (Sežereš sám sebe) v HaDivadle nabídlo Městské divadlo Brno na Činoherní scéně v osvědčeném překladu Leoše Suchařípy Strýčka Váňu (1897).

Strýček Váňa

Čtyřaktové „obrazy z venkovského života“ vznikly důkladným přepracováním staršího titulu Lesní duch (před patnácti lety se o něj pokusil „Provázek“). Zachycují okruh většinou rodinně spřízněných lidí na statku, kde do zaběhnutého chodu a ustálených vztahů kolem pečlivého hospodaření Ivana Vojnického s neteří Soňou rušivě zasáhne pobyt penzionovaného profesora Serebrjakova s krásnou chotí Jelenou. Známé drama, v současnosti dávané např. v pražské „zlaté kapličce“ nebo v ostravském Divadle Petra Bezruče, pamatujeme ještě z nastudování Zdeňka Kaloče v Mahenově divadle (1996). K obdobnému chápavě introspektivnímu přístupu hlásí se svou teprve druhou čechovovskou inscenací též režisér Stanislav Moša. S jeho Třemi sestrami z r. 2009 se nynější inscenační tým (zasvěcený dramaturg a garant důkladného programového tisku Jiří Záviš, scénografové Emil Konečný a Andrea Kučerová, světelný designér David Kachlíř, skladatel Zdeněk Merta) včetně hereckého obsazení zřetelně překrývá.

Textových zásahů do předlohy stačilo i tentokrát jen minimum a ani ke vnějškovým aktualizacím nedochází. Na „výkladové trajektorii“ mezi lyrizujícím, popisně psychologickým „mchatovským“ pojetím a křečovitými snahami o samoúčelné dehonestující exhibování volil Moša opět pozici takříkajíc „středovou“, pro fandy experimentování stůj co stůj možná méně přitažlivou. Málo obměňovaná obytná místnost s podlahou, stropem a rovněž dřevěným nábytkem, doplněným příznačnými rekvizitami (samovar, okurky, vodka) zůstává v dusném létě i na podzim otevřena do prostoru se symbolicky káceným lesem v pozadí (dějištěm prochází již z plakátu známý statný dřevorubec Jana Záděry); postupně ji coby znak tísnivého prostředí a postupujících svíravých depresí postav doplňují boční prkna, vědomě hlučně přibíjená i na úkor slyšitelnosti a srozumitelnosti mluveného slova. Také jednotné krémové ladění mají dobově odpovídající kostýmy.

Ve spolehlivém typovém obsazení dostává každý z aktérů (k detailní analýze jednotlivých kreací není tu bohužel příležitost) šanci pro vyjádření vnitřních pocitů, zmarněných tužeb, deziluzí, nenaplněných představ a planých nadějí, prožívaných pod tlakem nezadržitelně uplývajícího času. Většina z převážně egocentrických figur tak nicméně činí poměrně obdobnými, místy až přeexponovanými prostředky, ať už monologickými promluvami přímo do publika, nervózním rázováním sem a tam nebo předrážděným chováním s cholerickými výbuchy vzteku a agresivity. S takovými momenty setkáváme se u titulní postavy chlapáckého Viktora Skály, tragikomicky zamilovaného – podobně jako ekologicky zanícený, avšak lékařským povoláním i chandrou usmýkávaný, vnitřně vyhořelý skeptik a sok Astrov neméně mužného fešáckého Petra Štěpána) – do štíhlé půvabné Jeleny (Ivana Vaňková), věrné nedůtklivému a pozérsky sobeckému, nimbus vědátora ztrácejícímu manželovi (Zdeněk Junák), obdivovanému už jen starou vdovou Vojnickou (Miroslava Kolářová). V charakteristice nepohledné, odevzdaně obětavé Soni svůj atraktivní zevnějšek kamuflují alternantky Lenka Janíková a Svetlana Janotová. Příživnického zchudlého statkáře Tělegina ztělesnil Jan Mazák, postavu starostlivé Chůvy od tří sester Prozorovových si zopakovala Eva Jelínková.

Bezmála tříhodinovému večeru nechybějí ani tóny poetické či úsměvné, celkový dojem však ústí do melancholicky nahořklé demonstrace mimoběžnosti lidských osudů, splétajících neviditelnou síť vykořeněnosti, znicotnění a zmaru. I v hranicích jisté akademičnosti skýtá umělecky solidní a vůči obecenstvu vstřícný Strýček Váňa na Lidické vnímavému divákovi nejeden podnět k zamyšlení nad kvalitou a smysluplností vlastního bytí.

 

Vít Závodský

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307