Rodinné střety u pokažené večeře

Trvalou součást nabídky Městského divadla Brno tvoří repertoár komediální, převážně anglické nebo francouzské provenience. Jeho galskou větev vaudevillového a konverzačního žánru tvoří v posledních letech veseloherní řetězec úspěšných premiér - od stále reprízovaného evergreenu, Feydeauova Brouka v hlavě (1996) přes kusy jako Monsieur Amédée (1997), Manželství na druhou (2001) nebo proslulý Slaměný klobouk (2006) po Kumšt Yasminy Rezy (2008) a Veberova Blbce k večeři (2009). Právě k posledním dvěma titulům má v mnoha rysech blízko Jméno (Le Prénom – 2010) od autorské dvojice Matthieu Delaporte – Alexandre de La Patellière, uváděná letošního jara na zdejší Činoherní scéně v české premiéře.

Jméno - Jakub Uličník, Viktor Skála, Alena Antalová, Viktória Matušovová, Martin Havelka

Dva pařížští vrstevníci středního věku mají za sebou dosti mnohotvárnou dráhu zejména scenáristů, režisérů či producentů biografových (rovněž animovaných) i televizních snímků (některé se promítaly také u nás), společný tandem tvoří od r. 2001. Tato jejich divadelní prvotina byla s velkým ohlasem inscenována v Paříži, dočkala se podobného přijetí v šestnácti různých zemích, dva roky poté si autoři sami natočili její oceňovanou filmovou verzi. Brilantně napsaná konverzačka snadno respektuje pravidlo tří jednot a její dramatický čas je víceméně totožný s časem reálným. Pravidelné domácí setkání pěti příbuzenstvím provázaných středostavovských přátel okolo čtyřicítky (tentokrát ve znamení kulinářských marockých specialit) zvrhne se po škodolibém žertíku jednoho z příchozích o pojmenování jeho dosud nenarozeného potomka eskalovanou výměnou názorů v sérii vzájemných špičkování, obviňování, nedorozumění, výčitek, předhůzek, invektiv, napadání a vyhrocovaných konfliktů. Při tomto praní špinavého prádla a demaskování přetvářek odkrývají se nahromaděné animozity, averze a pociťované křivdy, které však přece jen uhladí o budoucnosti informující epilog. Jak správně srovnává jedna ze statí obligátně důkladného programového tisku, vykazuje Jméno nejeden dějový, stylový a kompoziční znak typických francouzských komedií; z nich má celkovým laděním zjevně nejblíže k Rezině Bohu masakru, momentálně uváděnému v Mahenově divadle.

Na Lidické si nechali od romanisty Petra Christova pořídit samostatný překlad, který dílčími korekcemi upravili poučený dramaturg Jiří Záviš a režisér Petr Gazdík, u něhož se jednalo po Kesselringových Jezinkách a bezinkách teprve o druhý „odklon“ od titulů muzikálových. Osvědčený scénograf Emil Konečný poskytl přes orchestřiště protaženou prostornou obytnou halu s knihovnou, sedacím nábytkem a posléze destruovaným nízkým stolem, barevně výrazné civilní kostýmy navrhla Eliška Ondráčková, světelný design Davida Kachlíře a zejména projekce Petra Hlouška hned v expozici navodily pařížské reálie. Režisér s bohatými hereckými zkušenostmi správně pochopil a poté na jevišti ctil autory vycizelovaný komediální žánr; nešlo tedy o robustní “řachandu“, nýbrž o jevištně autentickou, v zásadě realistickou předlohu se vtipnými břitkými dialogy, dostávající se místy na hranu černohumorného tragikomického lomu. Verbální složku s dvojznačnými replikami vyvažoval dynamickým rozehráním některých situací, poskytl dostatečný prostor (ovšem nikoli sólisticky extemporující) ostříleným interpretům a dosáhl jejich detailně propracované, avšak spontánně působící souhry, pramenící ze zjevného kreativního apetytu.

Platí to pro celou vyrovnanou pětici: popudlivého a zaťatě agresivního univerzitního profesora Pierra Garauda Viktora Skály; jeho manželku Elisabeth Aleny Antalové, empaticky usměvavou, všechny trpělivě zklidňující a v osvobodivě emancipovaném monologu si ulevující; dobrodušného, citlivého a inteligentního trombonistu ve fraku Clauda Gatignola, navenek tlumeně ztvárněného Jakubem Uličníkem; pro dominantní figuru elegantního realitního makléře Vincenta Larcheta (zároveň úvodního Vypravěče) v živelně bonvivánském podání Martina Havelky, sebevědomého provokujícího ironika, kterému se po brutálním útoku na Clauda za alkoholového oparu hroutí dosavadní jistoty; konečně i pro trochu menší roli Vincentovy asertivní těhotné partnerky Anny Caravatiové, obsazenou elegantní Viktórií Matušovovou. Pozorný návštěvník, v zobrazených postavách a jejich jednání snadno nacházející analogie s vlastním životem, rád vychutnává rozličné slovní i situační nuance a podtóny, tu a tam ozvláštňované krátkými pauzami, pohybovými a mimickými etudami. Může sledovat pulzaci proměnlivých nálad, akcentové a intonační valéry, drobné trapasy i upřímné chvíle pravdy.

Bezmála dvouhodinové nonstop nastudování Jména je v nepodbízivě rekreativní nabídce Městského divadla Brno – také jako vhodná protiváha rozmáchlé muzikálové produkce - další trefou do černého.

Vít Závodský                                                                    

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307