Sicilské nešpory

Brněnská opera se opět vzepjala k monumentální premiéře. Verdiho opera Sicilské nešpory je dramaturgicky dobrou volbou, je to klasika, ale neotřelá a vzbuzuje zvědavost. Prý ji uvedlo v roce 1933 německé divadlo, což si nikdo nepamatuje. Takže můžeme směle tvrdit, že jsou v Brně uvedeny poprvé.

Sicilské nešpory

Sicilské nešpory

 

A proč že se Verdiho opera nehraje? Především proto, že je nesmírně náročná. Původní francouzská verze v podobě velké „grand opér“ se dnes už neuvádí, byla zvolena verze italská, ale i tu bylo nutné z původních pěti hodin stáhnout na tři. A proč dvě verze? Na vině je libreto. Boj sicilských vlastenců proti zvůli francouzských okupantů po roce 1848, který byl revoluční pro celou Evropu. Osvobozeneckému boji rozumí v každé zemi, všude si tímhle prošli, ale tato opera je příliš úderná. Možná i tohle je důvod, proč se moc nehraje.

O čem to je? Podkladem je odboj Sicilanů proti francouzské nadvládě a následná poprava šestnáctiletého vévody Conradina v roce 1268. Jeho sestra Elena je hlavní a jedinou ženskou představitelkou, zmítaná touhou po pomstě. Jen jako mimochodem je zmíněn její milostný vztah k Arrigovi, který se během opery dozví, že je synem nenáviděného guvernéra. Na jejich svatbě, na Velikonoční neděli, dají zvony signál k povstání. Sicilané zmasakrují neozbrojené Francouze. Jak tohle mohlo Verdiho napadnout jako námět pro francouzskou operu? Proto se také libreto stále měnilo a stěhovalo z Nizozemí do Portugalska, aby se vrátilo na Sicílii, ale jako italská verze.

Dnes nás zajímají jen hudební a interpretační kvality. Je to podivný Verdi, bez chytlavých širokodechých árií, zato s mnoha sbory a neobvyklými ansámbly. Hudebně je tu snad všechno z minulého i budoucího Verdiho, asi nejvíc Trubadúr a Nabucco. Zaujmou sekané, odsazované sborové pasáže v piánech, které navozují spiklenecké napětí, obrovské rozsahy a intervalové skoky v áriích obou protagonistů.

Technicky i výrazově se skvěle předvedla v roli Adriana Kohútková, která zpívala premiéru.  Elena je zpívání pro dramatický soprán, se znělou střední a spodní polohou, aby v závěru předvedla koloraturní jásavý zpěv nevěsty se škálou, dokumentující barevně vyrovnaný hlas. Alternuje ji v dalších představeních australská sopranistka Luisa Hudson.  V roli Arrida se představil Michal Lehotský. Tenorový part je posazen nezvykle vysoko, přesto vyžaduje znělý hlas s kovovým témbrem, což Lehotský splnil na výbornou. Dobře působil i exteriérově a herecky. V dalších představeních alternuje Rafael Álvarez.  V roli tyrana, vévody Quida di Montforte, se poprvé v České republice představil španělský barytonista Luis Cansino. Příjemný, objemný baryton se dobře nesl, herecky neměl příležitost se představit jako zloduch, spíš jako stále odpouštějící a v pochopení doufající otec. Dalšími představiteli jsou Vlado Chmelo a Jakub Kettner.  Zloduchem v opeře je lékař a vůdce povstání. Giovanni da Procida je historická postava, oslavovaná na Sicílii jako hrdina. V opeře je to spíš negativní hnací motor pomsty a krveprolití. V basové roli si velmi dobře vedl Jiří Sulženko, kterému se dařilo stavět na širokých kantilénových plochách. Jeho alternantem v reprízách je Martin Gurbaĺ. Toto základní kvarteto doplňují menší role, které se podařilo obsadit kvalitními zpěváky. V roli Ninetty působila svěže Jana Wallingerová, jako Bethune oslovil Ladislav Mlejnek, jako Vaudemont Jiří Klecker, jako Danieli Petr Levíček. 

Dirigent Jaroslav Kyzlink vystavěl hudební architekturu monumentálně a barevně plasticky, orchestr hrál bez kazu a soustředěně a dirigent ctil zpěváky, kterým dával prostor a udržel ansámbly i sbor, který jako nositel dramatického napětí a akce měl největší zátěž. Nastudování Josefa Pančíka však bylo precizní a sbor jako vždy zůstal kompaktní a skvěle sezpívaný.

Slovenský režisér Laco Adamik spolu se scénografem Jozefem Cillerem ctí klasickou linii inscenace, které dali renesanční charakter, ale zatěžkali ji masou hmoty a černým dekórem. Z černých kostýmů Petera Čaneckého občas zasvítí bílé šaty nevěst či lékaře, ale divák je zavalen tmavou hmotou prosvěcovanou namodralým světlem a štychy na protagonisty. Osvěžení v podobě letících ptáků a bílé lodi na horizontu působí příliš nasládle. Zpěváci mají co dělat s party a jistě uvítali, že režisér je nehoní po jevišti s akcemi, méně to již ocenil divák. Jediná akce v závěru, kdy se otevřela hloubka jeviště a vyřítil se dav, aby vraždil, osvěžila inscenaci, jen v nastalém chaosu nebylo zřejmé, kdo koho zavraždil a kdo z protagonistů přežil.  Důležitou složkou opery je balet, který se dočkal sice škrtů, ale vnesl do opery půvab a osvěžení pro oko. Tentokrát to byli studenti brněnské taneční konzervatoře v choreografii Hany Litterové, kteří prozářili scénu, přestože měli k dispozici dost omezený prostor v zadním plánu scény.

Inscenace je velkým přínosem do repertoáru brněnské opery. Jen je škoda, že díky závislosti na kvalitních zahraničních zpěvácích bude hrána jen v málo termínech. Zdá se, že bude nutné nasazovat a hrát inscenace v blocích, tak jak je to zvykem v zahraničí. Obecenstvo se bude muset naučit, že se opera hraje od – do a pak už ji neuvidí. Možná, že by tento systém povzbudil návštěvnost a zlikvidoval diváckou liknavost a odkládání návštěvy divadla „na někdy jindy“.

 

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307