Sklepní scénu ovládly přízraky

Renomované brněnské Divadlo U stolu (DUS), logisticky složitě pracující bez vlastního hereckého souboru, přirozeně preferuje komorní tituly s nevelkým obsazením. Vedle pravidelných repríz starších nastudování, dalších „přidružených“ aktivit (cykly Ale báseň je dar, ... a zase blues aj.) i občasných zájezdů nabídlo v uplynulé sezoně trojici nových premiér.

Sklepní scénu ovládly přízraky

Jakožto odlehčení linie existenciálních témat přišly nejprve vhod dvě známé aktovky Antona Pavloviče Čechova Námluvy a Medvěd. Při hereckém propojení umístil režisér Ondřej Elbel obě anekdoty do haraburdím přeplněné spíže a jejich provinční šlechtice překlonil ke dryáčnicky buranské poloze. Rovněž dvojdílnou podobu měla profilová inscenace DUS, která prostřednictvím jeho populární Audience vzdala hold Václavu Havlovi a zároveň připomněla solidární gesto nositele Nobelovy ceny Samuela Becketta - vězněnému disidentovi dedikovaný text Katastrofa. Zkušený režisér Ivo Krobot u obou úsporně koncipovaných předloh zdůraznil téma krize lidské identity a možnosti její obrany před vnější manipulací. Působivěji i sdělněji se to podařilo u autobiografické Audience, v níž při citlivé souhře Jana Kolaříka (záludný primitiv Sládek) a Alfreda Texela (introvertní intelektuál Vaněk) zazněly nové nuance a akcenty.

Náročný úkol si vytkl na závěr sezony dlouholetý umělecký šéf DUS František Derfler: rozhodl se jevištně „popasovat“ s mimořádnou, dosud nedoceněnou osobností filozofa a beletristy Ladislava Klímy (jeho Lidskou tragikomedii před lety úspěšně objevilo HaDivadlo a nyní ji nasadilo pražské Divadlo v Dlouhé). Pod názvem I obešel já polí pět nastudoval coby upravovatel, režisér a garant hudební složky (Alfred Schnittke, Plastici, Zdeněk Kluka, hospodský šraml aj.) jednu z posledních Klímových prací Edgar (1928), o něž se již dvakrát pokusil Konrád Popel.  Z různých úhlů pohledu tak volně navázal na předchozí spirituální tituly DUS, čerpající z odkazu Máchova, Zeyerova, Demlova, Durychova, Calderonova nebo Dostojevského.

František Derfler si byl jistě vědom, že na podkladě kuriózní hříčky nelze rozkrýt celý metafyzický myšlenkový svět solitérního „prokletého básníka“, současníka Freudova a předchůdce evropských dadaistů i surrealistů; podobně lze v recenzní glose stěží detailněji vystihnout finesy osmdesátiminutového nonstop večera. Derflerův poučený přístup (reflektovaný jako obvykle též v programovém tisku) vychází z Klímova klíčového tématu prolínání a vzájemného relativizování skutečnosti a snu. Do takto nastaveného Edgara může tedy organicky včlenit zkrácenou halucinační pasáž z povídky Jak bude po smrti, která pak dala nastudování název. Stejně tak se na jednoduché scéně (klenutý klaustrofobický prostor s postelí, holým praktikáblem, vysokým zrcadlem a šikmými dveřmi) a v dobových kostýmech Jany Zbořilové velmi působivě demonstruje autorova obsedance smrtí a záhrobím. Letmo nahozený, v ostrých střizích předváděný drastický trojúhelník titulního psychicky rozvráceného mladíka vytřeštěných očí (výrazný, mezi strachem a opileckou kuráží oscilující vrah Jiří Valůšek), jeho svůdné milenky Viktorie (Hana Kováříková v alternaci s Miladou Vyhnálkovou) a přízraku zlotřilého umrlého tyrana Děda Benedikta (ve špinavém rubáši hrůzně namaskovaný Jan Mazák , respektive Michal Bumbálek) doplňuje právě ve snové sekvenci přidaná řádící čtveřice Maškar (inspirovaná jinou Klímovou povídkou Čas a smrt) v choreografii Hany Halberstadt a ztělesnění posluchači JAMU (Alžběta Vaculčiaková, Barbora Bezáková, Kristián Hochman, Jáchym Sůra). Derflerovy textové zásahy jsou jako vždy dostatečně zdrženlivé, plně respektující specifičnost Klímova archaického lexika i šroubované syntaxe, s níž se solidně vypořádali také k expresivitě vedení interpreti. Nastudování ctí Klímovy devízy, že „sny jsou vševědoucí“ a „svět je blázinec“; má patřičnou makabrálnost, podtrženou naturalistickými momenty (rakev, umrlec hodující z pekáče), vynalézavou prací se strašidelným nasvěcováním nebo zvukovou složkou (tajemný hlas s refrénovou větou, bušení, hromobití, nebožtíkovo blížící se chrchlání). Žádoucí hororovou atmosféru však vyvažuje, odlehčuje a „shazuje“ rys groteskně stylizované panoptikálnosti (nikoli náhodou známe již Edgara v loutkářském provedení), parodického nadhledu (dialog pojatý operně) a využití prvků brakové literatury, které Klímovu literárnímu typu nejsou vzdáleny.

Poslední premiéra Divadla U stolu představuje v intencích jeho vyhraněné dramaturgie nový žánrový valér. Vnímatelsky vstřícné setkání s torzovitě zachovaným odkazem „filozofa-básníka“ mohlo by přemýšlivého diváka navést k vyhledání Klímových jiných, náročnějších děl.                                    

Vít Závodský     

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307