Záhrobní taškařice o švédském obléhání Brna

Od r. 1903 pracuje nedaleko od moravské metropole Ořechovské divadlo Ořechov, prezentované nyní vtipným logem oříšku s dvěma vylézajícími červíky. Tento mezinárodně proslulý vesnický amatérský soubor, který se teprve před pěti lety přestěhoval z adaptované selské stodoly do nových prostor v tamním Kulturním centru, zůstává úspěšnou, rozličnými cenami ověnčenou stálicí mnoha našich ochotnických přehlídek včetně Jiráskova Hronova a vícekrát vyjel také do zahraničí (Maďarsko, Německo, Švédsko, Anglie, Belgie, Švýcarsko, Chorvatsko aj.).

Jak Švédové L. P. 1645 Brno marně dobývali

Již čtyři desetiletí stojí v jeho čele ředitel brněnského loutkového Divadla Radost, nedávný šedesátník Vlastimil Peška. Pod jeho vedením se souborový repertoár systematicky orientuje na osobitě nahlížený a diváky vděčně přijímaný komediální repertoár – ať už jde o radikální adaptace světové i české klasiky (Shakespearův Falstaff, Labichův Slaměný klobouk, Thomasova Charleyova teta, Jarryho Král Ubu, Tylův Strakonický dudák, Jiráskova Lucerna), o texty relativně nové (Longenův Umrlec a trestanec, Voskovcovo a Werichovo Nebe na zemi, Tallerova Komedie o chytrosti, Kovalčukův Ondráš) nebo o zcela původní novinky z šéfovy autorské dílny (Cvokstory, Po všem hovno, po včelách med, Rychlé šípy z Oltecu atd.). Se svými představeními vystupují Ořechovští v různém personálním propojení se zdejšími hostiteli pravidelně právě v Radosti, takže je dobře zná také obecenstvo našeho města.

Zatím poslední premiéra z principálova pera nese dlouhý název Jak Švédové L. P. 1645 Brno marně dobývali aneb Bylo nebylo, s podtitulem „naučná komedie o tom, kterak lid dle své potřeby obrací dějiny“. Jistý podnět k autorské předloze nabídli švédský literát Hans Erikson a dobové prameny. V základních obrysech se v ní respektují známá historická fakta z posledního období krvavé třicetileté války, kdy mezi květnem a srpnem inkriminovaného roku ubránily se nevelká brněnská a špilberská posádka pod velením francouzského hugenota Raduita de Souches a skotského plukovníka Jakuba Jiřího Ogilvyho, s podporou ozbrojených měšťanů, burcovanými jezuitou Martinem Středou, před mnohonásobnou přesilou protestantského generála Lennarta Torstensona a tak de facto zachránily císařskou Vídeň, jak nám to mj. připomínají pravidelné letní plenérové akce, letos u příležitosti 370. výročí.

Rozverná apokryfní taškařice o devíti obrazech („všeuměl“ Peška je tu rovněž režisérem, scénografem, hudebním skladatelem i účinkujícím) přiřazuje se k bohaté linii děl zachycujících plebejský pohled na válečné události, kterých jsme svědky i dnes, jak jej u jiných zdejších scén poznáme např. z Aristofanovy Lysistraty nebo Haškova Švejka. Bez zbytečných skrupulí překlápějí se dějiny do polohy robustní travestie. Její rámec tvoří hřbitovní sněm popelavých duchů tehdy padlých i dalších lidí rozličných národností a stavů (od císařských manželů a vysokých důstojníků přes nižší šarže, žoldnéře a konšely po řemeslníky), kteří si vybavují, přehrávají a podle vlastních osobních životních zkušeností na pravou míru uvádějí epizody onoho obléhání, a to za prostořekých komentátorských vstupů tří Babek z lidu. S několika posilami „radosťáckých“ profesionálů celé toto z hrobů vstávající nesourodé společenství hravě zvládne vždy v několika postavách okolo pětadvaceti herců, hbitě se vydělujících z roztančeného a rozezpívaného chóru. Na jevišti se potkává neumdlévající „stará garda“, která se s touto látkou zdárně popasovala už před dvěma dekádami, s nastupující souborovou omladinou. Po odhrnutí revuálky s dobovou rytinovou vedutou města se v nápadité, rychle přestavitelné výpravě doslova vyřádí režisérův výbušný rukopis, odjakživa tíhnoucí k bujné komediálnosti a současně múzické syntetičnosti. Písně mají ráz dílem dryáčnicky kramářský (chytlavý pikantní song Srazilo se mlíko notově zaznamenává barevný programový tisk), dílem folklorně baladický. Repliky v brněnském nářečí a s cizojazyčnými pasážemi i s nejednou lokální narážkou se v živelnosti invenčních jevištních akcí chvílemi bohužel až ztrácejí. Sedmdesátiminutový nonstop večer nabízí vodopády gagů (připomeňme alespoň výstup Překladatelek do znakové řeči), střídaných pasážemi jemně lyrickými. Do svižně odvíjeného děje jsou rádi vtaženi i rozesmátí diváci, kteří posléze s chutí vrhají na hradby molitanové koule.

Se svou kabinetní ukázkou hudebně zábavného, ale nikoli myšlenek prostého moderního jevištního kumštu Ořechovské divadlo přesvědčivě zvítězilo na letošní regionální přehlídce v Kojetíně a vybojovalo si postup do celostátního soutěžního kola Divadelní piknik Volyně 2015.

Vít Závodský

Jak Švédové L. P. 1645 Brno marně dobývali aneb Bylo nebylo, s podtitulem „naučná komedie o tom, kterak lid dle své potřeby obrací dějiny“ | Ořechovské divadlo | scénář a režie: Vlastimil Peška | foto: Jef Kratochvíl
Jak Švédové L. P. 1645 Brno marně dobývali aneb Bylo nebylo, s podtitulem „naučná komedie o tom, kterak lid dle své potřeby obrací dějiny“ | Ořechovské divadlo | scénář a režie: Vlastimil Peška | foto: Jef Kratochvíl
Jak Švédové L. P. 1645 Brno marně dobývali aneb Bylo nebylo, s podtitulem „naučná komedie o tom, kterak lid dle své potřeby obrací dějiny“ | Ořechovské divadlo | scénář a režie: Vlastimil Peška | foto: Jef Kratochvíl
Jak Švédové L. P. 1645 Brno marně dobývali aneb Bylo nebylo, s podtitulem „naučná komedie o tom, kterak lid dle své potřeby obrací dějiny“ | Ořechovské divadlo | scénář a režie: Vlastimil Peška | foto: Jef Kratochvíl

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307