Anna Davidová: Provázek je scénou aktuálních témat a nečekaných forem

Tichý Tarzan. Vitka. Pravidla bincárny. Režisérka Anna Davidová zanechává už několik let svými inscenacemi v Divadle Husa na provázku velmi výraznou stopu, byť je v pozici umělecké šéfky divadla teprve rok.

Nejnovější inscenace Domov na konci světa potvrzuje směřování letošní sezony s mottem 10 000 donkichotů k často přehlíženým tématům týkajícím se okrajů naší společnosti.

Anna Davidová

Máte za sebou rok jako umělecká šéfka Divadla Husa na provázku. Kam se Provázek za ten rok posunul?

Já se zdráhám ještě cokoli bilancovat, na to je příliš brzy. Divadelní svět funguje v jiných časových horizontech. Máme za sebou teprve druhou premiéru téhle naší první sezony, kterou jsme jako nové umělecké vedení připravili. Chceme, aby se Provázek proměnil, ale každé přebírání divadla chce zkrátka svůj čas, dramaturgické plány se po nějaký čas překrývají a teprve tato sezona je připravená celá námi. A v těchto dnech za sebou máme jen druhou premiéru z pěti! Vyhnula bych se proto zatím nějakému hodnocení. Koncem sezony a ještě lépe po příští sezoně snad bude zřejmější, co máme novým Provázkem na mysli. Raději bychom, kdyby za nás spíše než manifestovaná hesla hovořily výsledky naší umělecké práce. A jeden tu už máme – velmi se těšíme z inscenace Don Quijote, jak kvůli neutuchajícímu diváckému zájmu, tak i z pozvání na téměř všechny české divadelní přehlídky a festivaly prezentující to nejlepší, co se v republice za tento rok urodilo.

Takže se pohybujete správným směrem?

Je pravda, že už za sebou máme pěkné turbulence a spoustu změn a kontroverzí, které přinesly. Ale troufám si říct, že teď je divadlo opět připraveno vydat se na novou, podnětnou cestu. Vládne zde jiná atmosféra – nesmírně vřelá. Podařilo se nám ovšem udělat i nějaké další, na první pohled zřejmé změny – např. ve vizuální komunikaci divadla, strategii na sociálních sítích, máme nové stránky, vybraná představení titulkujeme, učinili jsme personální změny, otevřeli jsme novou kavárnu Provázek.dvůr, unikátní venkovní prostor se zahrádkou, kde bylo na jaře i v létě pořád plno, a v rámci Provázek. open se zde konalo mnoho vyhledá- Anna Davidová Narodila se v roce 1984 v Brně. Pochází z umělecké rodiny. Gymnaziální léta prožila v českomoravské Poličce. Na bratislavské Vysoké škole múzických umění studovala činoherní režii v ateliéru Petera Mikulíka. Absolvovala v roce 2008 inscenacemi Heda Gablerová a Casablanca. Záhy se zařadila mezi nejvýraznější talenty své generace a v roce 2010 byla za inscenaci Nora ve Státním divadle Košice nominována na cenu DOSKY. Dvakrát byla coby Talent roku nominována také na Cenu Alfréda Radoka, v roce 2014 tuto cenu, již pod názvem Cena divadelní kritiky, získala. ← S Annou Davidovou jsme se bavili o minulosti, současnosti i budoucnosti Provázku. Foto: Ivo Dvořák Filip Živný editor KAM vaných koncertů a akcí. Máme nového provozovatele zrenovované divadelní kavárny, legendu brněnského kavárenského života Čestmíra Piláta. A o nový vizuál se nám nyní stará architekt Martin Hrdina, člověk, kterého Brňanům nemusíme představovat, protože má na svém kontě interiéry těch nejpůsobivějších kaváren v centru města. V neposlední řadě nesmím zapomenout na příchod nových posil do hereckého souboru, na Sylvii Krupanskou, Terezu Volánkovou a Dušana Hřebíčka. A nejužší umělecký tým konečně doplnila dramaturgyně Kateřina Menclerová. Obklopili jsme se novými lidmi a vzniká tu nová synergie. Ale tyhle věci, ty které dají Provázku nový dech a obsah, ty musejí prostě uzrávat podstatně déle.

A jaká změna to byla pro vás osobně? Předtím jste spolupracovala s různými scénami na různých místech, teď jste ve stálém působišti.

Vnímám to jako velkou zodpovědnost, ale do jisté míry i jako dobrodružství. Je toho hodně nového. Člověk je od tvůrčího procesu neustále rozptylován provozními záležitostmi, tomu musí zkrátka trochu přivyknout. Zajímavá pro mě je změna tvůrčího biorytmu. Dříve jsem inscenaci dejme tomu dva měsíce připravovala, pak se dva měsíce zkoušela a pak byl výsledek prostě nenávratně hotový. Pro mě byla dříve absolutně nepředstavitelná například situace: něco rozhýbete, nápad, o kterém se vám podaří přesvědčit ostatní, ti do něj vloží všechnu svou energii, ale výsledek vidíte až třeba za rok. Pořád mě rozčiluje tohle zpomalení, kdy v hromadách věčných papírovaček mizí lidská energie a práce. Ale moci pracovat kontinuálně s jedním, ještě tak dobrým hereckým souborem, za to samozřejmě určitě stojí.

V čem byste řekla, že je hlavní rozdíl mezi prací s různými soubory a prací s jednou skupinou lidí?

Když přijedete do divadla, kde jste ještě nepracovali, většinou nějakým způsobem trvá naladit se na tamější herecký soubor, poznat, kdo potřebuje jaký způsob komunikace, kdo potřebuje jaké připomínky, jaká slova máte volit, abyste vyprovokovali obrazivou představivost herců. Nebývá úplně automatické, aby taková synergie nastala hned od začátku. Takže pokud se mohu vracet na místa, kde jsme si už jednou navzájem porozuměli, těší mě pocit, že mohu zajít zase o kus dál a poetika té inscenace může být daleko přesnější, vyhraněnější a jedinečná a že dokážeme přesněji artikulovat dané téma.

Měla jste k Provázku vztah už odmalička?

Vyrůstala jsem v Brně v období, kdy tu naši řádili s Ochotnickým kroužkem, potom přišlo období HaDivadla… Celý to panoptikum jsem dětskýma očima vnímala jako úplnou samozřejmost, to mě možná nakonec nějak ovlivnilo. A samozřejmě při tom všem jsem vnímala i Provázek, kde hrály obě tety. Hodně si vybavuji představení Evy Tálské, asi že mi byla jako dítěti nejpřístupnější.

Vnímáte Provázek jako fenomén, který určitým způsobem přesahuje divadlo?

Od samého svého počátku Provázek jasně deklaroval, že chce být hnutím. Chce své diváky aktivizovat, aby jen pasivně nepřihlíželi nějakému umění pro umění. Chce reflektovat současnou společnost. Zajímáme se i o témata, která nejsou bytostně divadelní, jako třeba ekologie nebo občanská zodpovědnost. I proto se tento rok věnujeme těm, kteří často stojí na okraji společnosti, a hledáme pozitiva, která by jí mohli přinést.

17. ledna jsem sledoval premiéru vaší nové hry Domov na konci světa. Je to váš první zrealizovaný autorský scénář na Provázku?

Nejsem autorkou scénáře, pokud se o tom vůbec dá tak hovořit. Inscenace tu sice vždy vznikají do jisté míry autorským přístupem, nicméně tentokrát na začátku bylo opravdu jen to hodně široké téma stáří a stárnutí. A vzápětí se vynořující téma smrti. Nutkání otevřít tato tabuizovaná témata doslova vyhřezla z naší společné potřeby vymezit se vůči všudypřítomnému tlaku na rychlost, výkon a produktivitu a dát najevo nesouhlas s touto ústřední hodnotou naší civilizace. Spolu s herci jsme absolvovali 14 dní načerpávání informací a zkušeností k danému tématu. Potkali jsme se s řadou lidí z celé šíře souvisejících oborů – od ošetřovatelky přes odborníka na paliativní péči až po službu Na konci dechu, která se zabývá přípravou na závěr života umírajících lidí. Jedním z kroků ale bylo i vyzpovídání vlastních prarodičů. Z tohoto zhuštěného materiálu jsme začali hledat a příběhově rámcovat konkrétní situace, obrazy.

Jak se vám jako třicátníkům vytvářela hra o stáří?

Bylo to pro nás samozřejmě celkem konfrontační, každý si musel svým způsobem sáhnout do sebe a reflektovat svoje rodinné vztahy, položit svému svědomí celkem nepříjemné otázky. Nebylo to vždy snadné, protože pokud smrtelnost pustíte jako téma do svého všedního života, ukáže vám celkem nesmlouvavě, co je důležité a co ne.

Další oblíbenou zdejší inscenací jsou Pravidla bincárny. Když jsem slyšel, že na Provázku budete inscenovat texty KKRD Boys, napadlo mě jen – jak?

Na začátku mého zaujetí byl údiv, jak dokáže takto nízký jazyk mít tak vysoký sloh. Protože pro mě – světe div se – je to opravdu hlavně poezie a chtěla jsem to všem dokázat. A za druhým důvodem tohoto zkoumání pak stála prachobyčejná ženská zvědavost, snaha dopídit se konečně skutečnosti: co chlapi dělají a řeší, když jsou sami mezi sebou?

Byl problém strhnout pro věc i autory textů?

Museli jsme slíbit, že na první schůzku do Hostimila vezmeme všechny mladý herečky ze souboru. A tak jsme nakonec dostali svolení. Oni jsou kluci pro každou špatnost a tehdy říkali: „ ...hlavně ať to není úplná p***vina!“ – Ani oni nečekali takový divácký zájem! Byli celou dobu až nebývale velkorysí, odmítli si dokonce nárokovat tantiémy! Teď je prásknu: jsou to ve skutečnosti veskrze vlídný duše.

Teď připravujete inscenaci pro děti. Je těžší zabavit dětské publikum než dospělé?

Pro takhle malé děti budu něco dělat poprvé, takže jsem sama zvědavá, jak to budu umět. Vrátím se tak po Bábách v Divadle Na zábradlí k oblíbenému Daniilu Charmsovi – bude to jeho jednoaktovka Cirkus Abrafrk. Je to postavené na nonsensovém humoru, takže se na to těším.

A co dalšího nás čeká na Provázku v následujících měsících?

Jedeme s inscenací Amadeus do New Yorku, pak bude Divadelní svět Brno, u nás na Provázek.dvoře bude tentokrát meeting point celého festivalu, takže hodně živo, a vzápětí opět vypukne Provázek.open, budou tu koncerty a další akce. A pak máme festivalové turné s Quijotem. Zanedlouho u nás začne zkoušet Jiří Havelka, režisér teď tolik diskutovaného filmu Vlastníci. Pro Provázek bude zpracovávat nelehké téma česko-romských a romsko-českých traumat ze společného soužití. Premiéra již v březnu!

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307