Brněnský balet má šanci být mezi světovou špičkou

Šéfem brněnského baletu je již téměř dva roky slovenský choreograf a bývalý tanečník Mário Radačovský. Po studiích v Bratislavě se dostal do angažmá v Brně a pak do Haagu k Jiřímu Kyliánovi, odtud do velkého kanadského baletu v Montrealu, ze kterého to bylo kousek na scény americké, aby nyní zakotvil v Brně.

Mário Radačovský | foto: Ctibor BachratýJak se v Brně cítíte?
Výborně! Opravdu, Brno je pohodové a přátelské město, mám tu spoustu přátel ještě z dob svého angažmá před 25ti léty. Mám na co navazovat. A je tu skvělý soubor, se kterým si rozumím, máme stejné vnímání a chceme dělat špičkový balet.

Máte za sebou pestré zahraniční angažmá, není to tady trochu nuda?
Proč si to myslíte? Naopak, mám v souboru 46 lidí, 27 žen a 19 mužů, hodně je jich ze zahraničí. Jsme světový soubor! Ale vážně, důležité je, jak lidé přistupují k práci a jestli si věří a jestli dělají na sto procent. A to oni dělají. A vědí o nás nejlepší choreografové a tanečníci v Evropě a mají zájem s námi spolupracovat.

Jak to myslíte?
V minulé sezóně se mi podařilo přivézt inscenaci kanadského choreografa Fernanda Naulta, která je uváděna v Montrealu od roku 1964. Už padesát let tento Louskáček okouzluje americké děti, později byla uvedena v SND v Bratislavě. V podzimní premiéře Made in USA máme choreografii George Balanchina, na kterou jsme získali licenci od Balanchine trust v New Yorku, díla Oliviera Weverse a Mosese Pendletona a jeho souboru Momix. Ale pozor, v druhé premiéře sezony uvedeme poprvé v Brně i choreografii od Jiřího Kyliána! Bude jí slavná Petite Mort.

Kdy se můžeme těšit?
Premiéra Made in USA je 29. října a je věnovaná choreografům žijícím a tvořícím ve Spojených státech amerických. Dramaturgie večera je velmi pestrá a choreografická kvalita je špičková. Tančí se na hudbu klasickou i současnou, uslyšíte Čajkovského, Mozarta i moderní skladatele. Tanečně od čisté neoklasiky přes její současnou podobu až po pohybově vizuální efekty.

Balet má obrovskou výhodu, že nemá jazykovou bariéru.
Jistě, tanečníci se mohou uplatnit kdekoli, jsou-li špičkoví. Ale současně to přináší obrovskou, skutečně světovou konkurenci. Ale lidský organismus je velmi křehký, stačí jen málo a už na té špici nejste. Tady máme v souboru hodně mladých cizinců, kteří si tu dělají repertoár a sbírají zkušenosti, aby mohli jít dál. Máme tu i tanečníky, kteří už zkušení a špičkoví jsou, ale pro zahraniční scény už nejsou perspektivní. Anebo jen nejsou založením světoběžníci a potřebují mít svůj domov, zázemí. Není ten život tak jednoduchý, jak se zdá být.

Vy jste se dal na balet díky rodové tradici?
Kdepak! Jsem z malého města, tehdy se jmenovalo Partizánske, dnes Baťov. Rodiče a prarodiče pracovali pro Baťu. Ale byl jsem aktivní dítě a všimla si toho teta, která měla k baletu blízko. V Bratislavě brali děti od 10ti let a musel jsem se ihned rozhodnout. Následovalo osm let drilu, ale dodnes nelituji. Zejména chlapcům v pubertě to prospívá (smích).

Jak jste se dostal na zahraniční scény?
Nejprve jsem byl jako sólista v baletu Slovenského národního divadla a pak se mi podařilo vyhrát baletní soutěž a nastoupil jsem k Jiřímu Kyliánovi do Neederlands Dans Theater v Haagu. Tady jsem působil 7 let pod vedením mnoha světových choreografů. Zkušenosti jsem zúročil v Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. S tímto souborem jsem tančil na mnoha světových jevištích. A pak jsem dostal příležitost na vlastní choreografii, což jsem uvítal. Inu, všichni musíme myslet dopředu a jsem rád, že mohu své zkušenosti z předních světových scén zúročit i tady v Brně.

Vaše kariéra ale byla přerušena dost drsně.
Máte pravdu, nebylo to osvícení, ale šok. Když vám na vrcholu kariéry diagnostikují rakovinu, je to něco jiného, než úraz. Balet je tvrdé a bolavé řemeslo, ale rakovina není chřipka. Přesto se mi ji podařilo porazit a může za to, že jsem choreograf. Své pocity z boje s nemocí jsem vtělil do choreografie baletu Black and White, parafrázi na Čajkovského Labutí jezero. A posunulo mne to dál, našel jsem zase smysl života.

Preferujete klasiku, nebo moderní balet?
Jednoznačně klasiku, sice si nemyslím, že Národní divadlo má být Národním muzeem, ale klasický balet je špička, je to vrchol krásy a harmonie. Moderní balet je víc silový a je v něm mnoho napětí a dramatičnosti. Oba přístupy mají na naší scéně místo a je na divákovi, který je mu bližší.

Na co se tedy může divák těšit ještě?
Jak jsem již avizoval, další premiérou 21. ledna 2016 bude titul Petite Mort, což je propojení tří příběhů, kde se poprvé představí na naší scéně jako choreograf jedné z částí Jiří Kylián. Další část s názvem Masculine
Feminine bude dílem slovenského choreografa Lukáše Timuláka a ve třetí části s názvem Spolu uvedu svoji choreografii i já.

Někdy nerozumím tomu, kdy hraje k baletu živý orchestr a kdy je to reprodukovaná hudba?
Má to několik rovin. Samozřejmě Čajkovského hrát z CD je špatně, měl by to být živý orchestr a zase soudobá hudba lépe vyzní z reproduktoru. Ale je to hlavně z praktických důvodů. Orchestr je operní, a když odjede na delší zájezd, hrajeme my z CD. A je tu i otázka sehranosti s dirigentem, u baletu jsou důležitá tempa, kdy i jemná odlišnost může mít fatální následky. Proto tanečníci preferují nahrávku, je spolehlivě tempově stejná. Ale vím, že pro diváka je o sto procent lepší zážitek, když poslouchá živý orchestr.

Co byste chtěl vzkázat brněnským divákům?
Snad aby se nebáli baletu a přišli se podívat! Máme tu v Brně skvělý soubor, který stále roste z téměř stoleté tradice, kterou budovali osobnosti jako Jaroslav Hladík, Luboš Ogoun, Miroslav Kůra a další. A především legendární světoběžník Ivo Váňa Psota, který sem do Brna přinesl jak ruskou školu, tak i moderní trendy, které nasál v nástupnických souborech Les Ballets Russes. Díky němu se v Brně například uvedl ve světové premiéře balet Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva v roce 1938, což je ve světovém historickém kontextu ohromující počin. Brněnský balet má na co navazovat a zaslouží si, aby na něho byli jeho diváci hrdí.

Děkuji za rozhovor. Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307