Brno jsem si zamilovala, říká MISS CZECH REPUBLIC 2020 Karolína Kopíncová

Modelingu se věnuje od sedmnácti, loni zvítězila v soutěži MISS CZECH REPUBLIC a jejím snem je stát se televizní moderátorkou. S Karolínou Kopíncovou jsme si povídali o studiu žurnalistiky, oblíbených místech v Brně i síle sociálních sítí.

 

Co ti v současné době zabírá více času, jsi teď spíš modelka, nebo studentka?

Nejvíc času mi v současné době nezabírá modeling ani škola (i když to za chvilku přijde), ale zakládání nadačního fondu. Dáváme to teď všechno do kupy, máme spoustu schůzek. Hned na druhém místě je škola, protože jsem v posledním semestru bakalářského studia a povinností je hodně. Takže bojuju.

Můžeš nám o nadačním fondu, který zmiňuješ, říct něco víc?

Ještě vám nemůžu prozradit název, protože ho nemáme finálně odsouhlasený, ale jde o nadační fond zaměřený na pomoc dětem z dětských domovů. Když přišla minulé jaro první vlna a lockdown, trávila jsem ho u rodiny ve Vrbně pod Pradědem. A začala jsem vypomáhat v tamějším dětském domově. Nemám žádné pedagogické vzdělání, ale přesto mě vzali – nikoho tam neměli, děti potřebovaly pomáhat s úkoly a učením… chtěla jsem to zkusit. Měla jsem na starost skupinu malošků, učili jsme se číst, počítat, kreslit, takové ty základy. Moc mě to bavilo, celkově atmosféra a jejich příběhy. Ty děti berou jako normální věci, které mně přišly úplně nepředstavitelné. Asi proto ve mně zážitek nechal tolik emocí a rozhodla jsem se, že se chci dětským domovům věnovat.

Jaká je tedy přesně tvá role ve fondu?

Jsem jeho zakladatelkou, ale chci také s dětmi přímo trávit čas. Přináší mi to radost a vidím v tom smysl. Nadační fond má dva směry. Jedním z nich je pomoc dětem, které opouští dětské domovy a my jim přejeme, aby měly normální život. Druhým jsou tábory a školení, které by měly menší děti připravovat na to, co přijde potom. Ze začátku poběží vše v menším měřítku, protože bych si chtěla vyzkoušet a ověřit, zda bude fond fungovat tak, jak si myslím. Pak se teprve chystám nabírat další kolegy.

Budeme držet palce. Přijde mi, že modeling je často spojen právě s charitativními činnostmi, čím si myslíš, že to je?

Myslím si, že to má několik důvodů. Ale také záleží, kterou cestou modelingu se vydáte, dnes je to opravdu hodně diverzifikované. K charitě podle mě většinou tíhnou vítězky MISS, je od nich totiž očekáváno, že budou vzorem pro mladší generace, a měly by ukázat, že někomu pomoci je normální.

Jsi rodačka z Vrbna pod Pradědem, potom jsi dělala střední v Ostravě, vysokou v Brně, teď bydlíš v Praze, můžeš tedy srovnávat. V čem je Brno specifické?

Brno jako takové jsem si zamilovala, zejména jeho centrum. Bydlela jsem tu dva roky a dá se říct, že jsem se pohybovala pořád v centru, do školy jsem to z bytu měla deset minut, chodila jsem hodně pěšky. Miluju brněnský gastroživot, všechny kavárny, bary, je toho tady spousta (a opravdu kvalitního), kam si člověk rád zajde. Říkám si, že až se vše zase otevře, musím si sem zajet na víkend a vrátit se na ta místa, která mám ráda. Líbí se mi, že život tu není zrychlený jako v Praze ani nudný jako v Ostravě. Je to takový mišmaš, ale na příjemné úrovni, kterou mám ráda.

Proč ses rozhodla jít studovat zrovna do Brna, hrál roli spíše obor, nebo místo?

Zejména obor. Žurnalistiku jsem chtěla jít studovat už na střední. Ale tehdy jsem mohla jít buď do Prahy, kam mě naši nechtěli pustit – což naprosto chápu a jsem ráda, že mě tam v těch patnácti nepustili, nebo na Střední školu Kostka do Vsetína, která byla soukromá. Takže to taky nešlo. Protože mě na základní škole bavila ještě biologie, vybrala jsem si zlatou střední cestu a šla jsem na přírodovědné lyceum do Ostravy. Byla jsem tam čtyři roky, měla jsem i praxi v laboratoři, ale pořád mi v hlavě zněl ten nesplněný sen studovat žurnalistiku. Já, ukecaná, otravná, co pořád potřebuju kolem sebe lidi, přece nemůžu být zavřená v laboratoři!

Takže jsi šla, kam tě srdce táhlo.

Řekla jsem si, že zkusím štěstí a přihlásila se na vysokou na žurnalistiku do Brna – byla to jediná přihláška, co jsem podala… a první rok to nevyšlo. V přijímačkách totiž byly základy společenských věd, které jsem na střední neměla, a myslela jsem si, že chybějící čtyři roky tohoto předmětu se doučím za tři týdny. Což se samozřejmě nekonalo. Přesto jsem se nevzdala, rok jsem pracovala v Ostravě, zkusila přijímačky podruhé s vědomím, že tentokrát už musím. Díky bohu to vyšlo, takže jsem nastoupila na svůj vysněný obor na svoji vysněnou školu.

A proč zrovna Brno?

Oproti Praze a Olomouci, kde se žurnalistika dá také studovat, mi tady výuka přišla nejvíc praktická. Věděla jsem, že mě láká spíše televize a rádio než psaní. A v tomto ohledu je tu mnoho praktických předmětů, které si člověk může zapsat.

Studenti žurnalistiky většinou tíhnou trochu více buď ke zpravodajství, investigativě…, nebo k odlehčenějším formátům, tedy různé publicistice, kultuře, lifestylu… Který případ jsi ty?

Já se pořád trošku hledám. Nastoupila jsem teď na praxi do CNN Prima News, kde se snažím dělat zpravodajství, ale zkouším si ráda všechno. I na škole jsem si toho chtěla zkusit co nejvíce, nejen jaké to je stát před kamerou, ale i za ní, měla jsem hodně technických předmětů. Ale táhne mě to spíš před kameru, ráda bych dělala rozhovory a podobně.

Vidíš se jako tedy jako moderátorka, reportérka… Máš i nějaké konkrétní médium, pro které bys chtěla jednou pracovat?

Nikdy nevíme, co nám budoucnost přinese, nechávám to otevřené, láká mě televize i rádio. Jsem ráda, že jsem si praxi mohla plnit zrovna na Primě, bylo skvělé zkusit si to a poznat ty lidi a hlavně… jednou bych tam vážně chtěla sedět v moderátorském křesílku. Musím se toho ještě hodně naučit a makat na sobě, ale věřím, že to jednou vyjde.

Jak sis užívala studentská léta v Brně? Je to taková party, jak se říká?

Já jsem si nejvíc užila první a druhý semestr. Vytvořily jsme si partu šesti sedmi holek, neměly jsme mezi sebou skoro žádné kamarády kluky. Milovala jsem to a strašně mi to chybí, je to něco, co jsem do té doby vůbec neznala, s holkama jsme si skvěle sedly a pořád si píšeme, jak bychom to vrátily. Na druhou stranu, asi jsem neprožila tolik pártošek jako ostatní studenti. Jsem zvyklá dělat si vždycky věci trochu těžší, takže jsem začala pracovat a časově jsem to měla trošku náročnější.

Jak dlouho před MISS jsi dělala modeling?

O modeling jsem se začala zajímat v sedmnácti letech, poprvé to bylo v Ostravě. Našla jsem si agenturu na focení svatebních šatů, kde jsem pak dělala i asistentku, ale měla jsem tam víc práce právě jako asistentka než jako modelka. První velké zkušenosti přišly až v Brně, kde jsem si vyhledala agenturu D.F.C. Padli jsme si do oka hned na první schůzce, jsou to úžasní lidé. V následujícím roce, ještě předtím, než jsem šla do MISS CZECH REPUBLIC, jsme stihli spoustu přehlídek, okoukávala jsem věci od ostatních modelek, učila jsem se za pochodu a byla to ta nejlepší škola, jakou jsem mohla mít.

Řekla bys, že mít nějaké zkušenosti před MISS byla výrazná výhoda?

Do MISS CZECH REPUBLIC může přijít dívka úplně bez zkušeností. Paní Makarenko to má zavedené tak, že přihlášené dívky prochází několika soustředěními, kde se učí všechno od píky. Předchozí zkušenosti jsou ale výhodou ve chvíli, kdy vám paní Makarenko dá jako finalistce třeba už nějakou práci – tam už je potřeba vědět, co máte dělat.

Jak se člověk dostane do MISS CZECH REPUBLIC? A jak v ní zvítězí?

Povím vám to tak, jak jsem to udělala já. Neměla jsem moc známých a kamarádek, které by se modelingu věnovaly, absolutně jsem tedy nevěděla, na koho se obrátit. Začala jsem průzkumem na internetu a sociálních sítích. Soutěží máme v Česku víc a já si chtěla vybrat tu správnou. Což se nakonec podařilo, neměnila bych. Servis, který jsme dostali v MISS CZECH REPUBLIC, byl absolutně nad moje očekávání. Jakmile si tedy zvolíte soutěž, čekáte, až vypíše castingy – já byla na jednom z posledních, který se konal v Praze.

Jak casting probíhal?

Casting trval asi čtyři hodiny, bylo nás tam padesát nebo šedesát. Jeho součástí byly dvě promenády, jedna v džínech a triku, samozřejmě na podpatcích, a druhá v šatech, které si přinesete z domu. Představíte se a porota vám dá jednu otázku, ale není to nic těžkého. Mě se ptali, jaký vnímám rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě. Když se všechno podaří, postoupíte do semifinále. To bylo dvoudenní, první den se vyřazovalo na top 20, byla tam promenáda v plavkách, vědomostní test, pohovor v angličtině i v češtině. Druhý den už se vybírala finálová desítka. Ta pak má co týden nebo čtrnáct dní víkendové soustředění, společná focení, školení, dívky dostávají obrovský balík informací, dovedností, vědomostí… A pak přijde velké finále… Tam už je na vás, dámy, jak si s tím poradíte. Máte svůj prostor, záda vám kryjí opravdoví profesionálové ve svém oboru, ať už si myslíte, že máte sebeblbější dotaz, se vším vám poradí, pomůžou. Vy musíte ukázat, že na to máte. Já to v těch předchozích měsících neměla nastavené tak, že bych myslela na vítězství. Ale čím dál jsem se dostávala, tím víc jsem to začala chtít, tím víc jsem na sobě začala pracovat. Abych si po finále, ať už dopadne jakkoli, nemohla říct, že jsem něco mohla udělat jinak nebo lépe.

Jsou nějaké vlastnosti, které ti v této soutěži pomohou, zvýší tvoje šance? Asertivita, sebevědomí…?

Určitě ano. Vždycky se hledají dívky, které mají kompletní balíček. Neznamená to ale, že tam jako kompletní balíček musíte přijít. To ani nejde, protože třeba nemáte dostatečné znalosti a zkušenosti. Ale jsou klíčové vlastnosti, které bych vypíchla. Dívka by měla být pracovitá. Hlavně aby pracovala sama na sobě, zlepšovala se. Celou tou cestou by měla projít s pokorou. Je důležité si uvědomit, že pokud by vám lidé kolem nepomohli, nezvládnete to, nebudete vědět jak. Být komunikativní je určitě velké plus, rychleji se seznámíte. V dnešní době je hodně důležité být aktivní na sociálních sítích. Když jsem šla do soutěže, měla jsem asi 850 followerů a přidala jsem fotku jednou za půl roku. Člověk se musí přizpůsobit – když si vás klienti vybírají na práci, číslo na Instagramu rozhoduje.

Na závěr bych se tě zeptal – kam v Brně? Máš tu nějaká oblíbená místa, parky, kavárny…? Dejme tomu, že je všechno otevřené, já Brno neznám, přijel jsem sem poprvé…

Když půjdeme na procházku, prvně navštívíme Špilberk. Nahoře si dáme kávičku, pak sejdeme dolů, vydáme se na Petrov, kde už si můžeme otevřít lahvinku vína a příjemně se „načnout“. Pak bych šla někam na večeři, a to vlastně do jakékoli restaurace v centru. Nikdy jsem neměla v brněnské restauraci tak špatnou zkušenost, že bych se do ní nechtěla vrátit. Takže bychom vybrali některou, kde by bylo volné místo na zahrádce (protože by určitě bylo hezky). A skončili bychom někde v baru. Hrozně se mi líbí Super Panda Circus, 7. nebe, 4pokoje, Bar, který neexistuje, i Slast.

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307