Chci, aby se o dění v Brně vědělo co nejvíc

Turistické informační centrum má od dubna novou ředitelku. Ve výběrovém řízení uspěla mladá žena, Jana Janulíková a překvapila jasnou koncepcí a rozhodností.

Jana JanulíkováS jakou vizí jste do výběrového řízení šla?
Jsem přesvědčena, že Turistické informační centrum je instituce, která má obrovský potenciál a může být klíčovým hráčem pro rozvoj města. Jen je potřeba ho využít nastavit pravidla a směřování. V současnosti nemá jasnou pozici, a změnit to považuji za svoji profesní výzvu. 

Co je vlastně vaší profesí?
Původně jsem vystudovala Konzervatoř v Kroměříži a poté muzikologii na FF MU v Brně, ale už tehdy jsem tíhla spíš k tomu, jak hudbu uplatnit mezi posluchače, než jak ji aktivně provozovat. Proto jsem se vrhla na další studium marketingu a komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Dokážu uvažovat jako umělec, vědec a marketér. A to mi dává pevnost v kramflecích.

Dokázala jste tyto znalosti uplatnit v praxi?
To ať posoudí jiní. Deset let jsem pracovala v marketingu Národního divadla v Brně a věnovala jsem se projektům, které měly velkou odezvu. Některé z nich dodnes existují. Například dlouhodobý program Nebojte se divadla,  v rámci kterého se pořádají různé off programy k premiérám jako workshopy, lektorské úvody a které mají přívětivou formou seznámit potenciální návštěvníky, včetně dětí, s repertoárem. 

Z divadla jste ovšem odešla.
Po deseti letech jsem měla pocit, že se točím v kruhu a že nemám kam růst, potřebovala jsem nové podněty a výzvy. Proto jsme s dramaturgyní Patricií Částkovou a režisérem Tomášem Pilařem založili projekt „Opera na cestách“, což byl pro mne balzám na duši. Z našich posledních akcí si asi nejspíš lidé vzpomenou na velký open air projekt Liščí stopou, kde si kolem dvou tisíc dětí a dospělých užilo zábavu a přitom se poučili o tom, kolik se toho musel pan skladatel Leoš Janáček dozvědět, než složil operu o mazané lišce Bystroušce. Bylo to krásné nedělní odpoledne v Lužáneckém parku, hodně jsme si to užili.

Předpokládám, že jste měla také další aktivity.
Jistě, zabývala jsem se propagací a získáváním financí pro projekty v neziskové i podnikatelské oblasti, pracovala jsem také v marketingové agentuře. Dlouhodobě spolupracuji s hudebním časopisem Opus musicum, kde jsem začínala jako autorka a poté redaktorka. Publikovala jsem třeba seriál studií o hudbě v Hitchcockových filmech, to mě moc bavilo. Věnuji se také pedagogické činnosti na JAMU, předávám své zkušenosti z marketingu hudebním manažerům. 

Také si myslíte, že magnetem Brna je Janáček?
Samozřejmě! Tohle jsem si uvědomila už při přípravě festivalu Janáčkovo Brno v roce 2004, kdy jsem pracovala v týmu, který ho připravoval. Překvapil mne obrovský zájem zahraničních turistů, kteří sem cíleně na Janáčka přijeli. Měla jsem na starosti propagaci festivalu a doprovodné programy pro veřejnost, které měly za úkol probouzet zvědavost a lákat na festival nejen zahraniční zájemce, ale i Brňáky.

Co považujete za úspěšný doprovodný program?
Pamatujete si na guerillovou akci NDB na Svoboďáku z roku 2010, kdy kolem orloje stály postavy Janáčka z lepenky a to ve všech možných i nemožných podobách? Pod názvem „Janáček je naše všechno“ jsme instalovali několik osobností a všechny měly hlavu Leoše Janáčka. Byli tam Marylin Monroe, Chaplin, Ježíš, Hitler. Cílem bylo vyburcovat celostátní média, aby se podívala za hranice Prahy. Bylo to za hranou, zejména Janáček v roli Hitlera, to bylo moc i na mne. Jenže musím uznat, že nejspíš právě díky této postavě jsme dosáhli zcela bezprecedentní mediální pozornosti ve všech hlavních médiích. O janáčkovském festivalu v Brně se dozvěděl celý národ. Otázkou je, jestli je v pořádku, že se to podaří jen s nasazením takto těžké výzbroje. 

Máme se tedy v TICu na co těšit?
Nebojte se, tak zlé to nebude. TIC si musí napřed ujasnit proč tu je a co je jeho hlavním posláním. Bude audit veškeré činnosti, co je nosné, zůstane. Klíčová je informační funkce a to nejen pro turisty, ale i pro domácí obyvatele. A i lidé v regionu chtějí vědět, co se v Brně děje, že tu „není nuda“. Je potřeba využít všech moderních možností propagace a lákat návštěvníky na příjemné zážitky.

Lidé chtějí především do Olympie.
No, právě. Podívejte se, jak tam mají propracovanou komunikaci s návštěvníky a jak se o ně umí postarat. A není to jen o nakupování. Rodiny tam tráví celý den a koupí třeba jen jídlo, zajdou si na kávu. Ale jsou v hezkém prostředí, kde je spousta akcí pro děti. Ptejme se, proč se jim tam líbí. Hledají tam zábavu, relax, odreagování. Přesně tak je to potřeba i ve městě. „V centru nikdo není, proto se tam nic neděje“, není to náhodou obráceně? Protože se tam nic neděje, nikdo tam není? 

Máte tedy plán, jak dostat lidi do Brna?
Myslím, že ano. Především chci cílit na konkrétního člověka, nabídnout mu zajímavé služby a programy, které by si mohl sám namíchat. Například koupit kartu, která by byla nabita zážitky, podle vlastního výběru a současně by sloužila jako jízdenka i jako vstupenka, nebo i poukaz na ubytování. Samozřejmě zvýhodněná. A dala by se pohodlně koupit v široké síti prodejních míst a samozřejmě také na internetu. A když už budou lidé v Brně, musí hned dostat informace, kam se mají vydat. To znamená, že na příjezdech, tedy na autobusovém a vlakovém nádraží a na letišti musí být informační stánek, kde dostanou všechny informace.

Každá kulturní instituce i soukromá aktivita si ale dělá propagaci sama, nebude to zdvojování?
Vím z praxe, že každá kulturní instituce potřebuje především peníze na přípravu akcí. Na marketing a propagaci často nezbývá dost. Plakáty se lepí, kam se dá, třeba na popelnice nebo na plot staveniště. Připadá vám to důstojné? Plochy musí mít úroveň a musí být tam, kde jsou lidé, aby je mohly oslovit. Jsem přesvědčena, že každý pořadatel takovou součinnost jen přivítá.

Chcete propagovat akce Brna i v jiných městech?
Samozřejmě, je potřeba zasáhnout celý region a jít i za hranice republiky. To znamená se spojit s Českými centry, především v Bratislavě a Vídni, spolupracovat s Centrálou cestovního ruchu, s Czech tourismem a rozvíjet širokou síť partnerů pro vzájemnou propagaci. A nezapomenout také na partnerská města, Brno jich má celou řadu.

Časopis KAM byl už mnohokrát diskutován, jestli má své čtenáře a opodstatnění. Chcete ho zachovat?
KAM má svoji tradici a své čtenáře. Dnes se hodně diskutuje o oprávněnosti tištěných médií na existenci. Ovšem ne všichni jsme na internetu. Zejména starší generace dává přednost tištěnému médiu. A to je cílová skupina, která je pro nás velmi důležitá. Jsou to lidé, kteří mají čas, peníze, životní zkušenosti a zájem o kulturu a dění. Takže KAM zůstane, jen možná dozná omlazení či vylepšení, uvidíme. Ale o jeho existenci se čtenáři bát nemusí. Časopis tohoto ražení má v Brně jistě své místo.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307