Chci vybudovat sebevědomé metropolitní Národní divadlo

Po více než roce vybrala komise ve třetím výběrovém řízení na post ředitele Národního divadla v Brně činoherního režiséra Martina Glasera.

Martin Glasser

Narodil jste se v Sokolově, studoval v Praze, působil jako šéf činohry v Českých Budějovicích. Znáte Brno?

Neznám. Mám jen povšechné turistické informace – Tugendhat, Špilberk, Grafické bienále. Znám naše tři divadelní budovy a cestu Magistrát. Na víc jsem ještě neměl čas. Ale Brno vzbuzuje moji zvědavost a těším se, že ho budu mít příležitost blíž poznat.

Proč tedy Brno?

Byl jsem osloven. A to v době, kdy jsem se rozhodl po patnácti letech skončit v divadle v Českých Budějovicích, chystal se na volnou nohu a začal si plnit diář. Nabídka, kterou jsem dostal, se neodmítá a je to pro mne obrovská výzva. Brněnské divadlo má slavnou tradici a problematickou přítomnost a to mne motivuje. Věřím, že se mi podaří vdechnout této významné instituci nový život a nastartovat další významnou éru.

Co si máme představit pod pojmem „metropolitní“?

To adjektivum pro mne popisuje místo NDB na divadelní mapě města. Brno se může a musí srovnávat s evropskými metropolemi a jako takové si zřizuje svoje reprezentativní divadlo. Je to jeho vizitka i pýcha, odraz jeho životního stylu a dobrého jména. Vzkaz pro potenciální investory, že v tomto městě se hospodaří dobře. Že je tady jak tradice, tak krásné budovy a v neposlední řadě publikum, které dokáže ocenit dobré umění a mrzí ho, když se to nedaří a podle toho reaguje. Za tu reakci si ale můžeme sami, my jako divadelníci určujeme, jestli je publikum spokojené nebo není.

Budete tedy podporovat tradiční divadlo?

Budu podporovat především divadlo, které je živé, moderní a zajímavé, které dokáže oslovit dnešního diváka. Které i na tradiční klasice v dobových kostýmech dokáže promluvit současným jazykem a tematizovat problémy, které nás dnes trápí. Tradice je strašně důležitá, každé umění vyrůstá z něčeho velmi konkrétního, potřebuje čas k růstu i zrání. Vždy tu byly slavné éry, kterým vtiskly svoji pečeť výrazné umělecké osobnosti, a já věřím, že dokážu zahájit další takovou éru. Jen potřebujeme čas.

Přivádíte si sebou svůj tým?

Samozřejmě, to je životně důležité, mít kolem sebe tým lidí, kteří jsou s vámi naladěni na stejnou vlnu. Především to musí být optimismus a chuť do práce a pak také stejné umělecké vnímání. I když já jsem teď v pozici manažerské, pořád jsem především divadelník. Moji spolupracovníci jsou zkušení matadoři, kteří své práci rozumí a jsou jí posedlí.

Můžete je přiblížit?

Jistě, rád.  Režisér Jiří Heřman je vynikající operní režisér, jehož inscenace měly vždy vynikající ohlas  a vedl pět let operu Národního divadla v Praze. Choreograf  Mário Radačovský už na post šéfa baletu nastoupil a navazuje tak na své někdejší sólistické působení v brněnském baletu. Přichází se zkušeností z bratislavského Národního divadla a má za sebou spoustu zahraničních zkušeností, včetně sedmileté spolupráce s Jiřím Kyliánem.  A Mahenovu  činohru povede Martin Františák, režisér a dramatik, který vyniká kreativitou při práci s herci tak, že ti za své výkony jsou odměňováni cenami Thálie. Ten bude mít dle mého názoru nejtěžší práci - postavit činohru na nohy a připravit v každé sezóně devět nebo deset skvělých činoherních inscenací.

Práce v divadle je především práce s lidmi plnými emocí. Víte, jak je budete motivovat?

Jestli narážíte na finanční ohodnocení, tak to vás i je zklamu. Přidávat se nebude, teď prostě v divadelní pokladně není z čeho. A je mi to líto, protože platy v divadle jsou ostudně nízké. Slíbit jim zatím mohu jen radost a hrdost z kvalitní a profesionálně dobře odvedené práce. Nejsou to prázdná slova, každý umělec dává do přípravy inscenace duši i srdce a těžce nese, když se představení nepovede. Stydí se a je frustrován. Já věřím, že po několika kvalitních inscenacích si budou klást za čest, že tu mohou pracovat.

Jenže zatím je to spíš o té frustraci…

Vnímám už po pár dnech v divadle silné napětí, takové to permanentní my kontra oni, čekání, co špatného se na nás žene….. to chci změnit. Přece každý kvalitní umělec, který má své zdravé sebevědomí, se nebojí riskovat, protože ví, že umí. Proto ho problémy neničí, ale dokáže je pojmenovat a snaží se je řešit. A ví, že je v týmu souboru o své vůli a rád, protože jsou tu jeho kolegové, kteří smýšlejí stejně. A toho chci dosáhnout, vytvořit partu lidí, kteří si umí obhájit svá práva, ale kteří také vědí, proč divadlo dělají a jaké ho chtějí mít. A kdo má pocit, že tohle nezvládá, že ho to ničí, má přeci jako svobodný člověk možnost zkusit štěstí jinde.

Zmínil jste se v médiích, že chcete vytvořit divadlo snů – jak jste to myslel?

Mám zkušenosti z mnoha divadel a všude jsou problémy v principu stejné. Naráží se na bariéry, že „ to jinak nejde, dělá se to vždycky takhle“,  je to zafixované. Chci dokázat, že to jde i jinak, že je možné změnit zkostnatělé podmínky tak, aby odpovídaly potřebám moderního divadla 21. století a ne nějakým archaickým zvykům…… Kolektivní divadlo je totiž tak dobré, jak je dobrý jeho nejslabší článek. Je třeba vzít do hrsti zdravý selský rozum a podřídit vše tomu, co chceme dokázat a to všichni, bez rozdílu, pak může vzniknout něco zajímavého a nového, naše divadlo snů. Ale prosím, dejte nám čas, v divadle se plánuje dva tři roky dopředu a proto i naše práce může být vidět až tak někdy v roce 2016. Do té doby musíme tvrdě pracovat.

Prý jste ale ředitel jen na 40%?

To jsem řekl v legraci, protože zatím jsem nastoupil jen na částečný úvazek. Mám své nasmlouvané závazky, které musím splnit, proto na plný úvazek nastoupím až v březnu příštího roku. Stejně tak i šéf opery Jiří Heřman nastoupí až od ledna 2015, do té doby povede soubor stále paní Blahová.

Budete chtít od zřizovatele víc peněz?

Jistě, ta debata se jednostranně točí na představě zázračné restrukturalizace, díky které si v Brně pořídíme špičkové evropské divadlo za cenu druhořadé periferie. Ale to zkrátka není možné. Do bussiness class vás taky nepustí s letenkou z low-costu. Nesmí se plýtvat, musí se pracovat efektivně, ale nic nenaděláme s tím, že děláme divadlo pro velká jeviště. Inscenace, na kterých spolupracuje ohromné množství lidí. To zkrátka něco stojí. Stejně jako mají svou cenu špičkoví tvůrci. A jen takoví by tu přeci měli pracovat! Potřebujeme se nadechnout a soubory restartovat. A vytvořit nový repertoár. To není zadarmo. Personálně jsou umělecké soubory poddimenzované, hlavně činohra. Budu jednat nejen o zvýšení příspěvku, ale samozřejmě i o podpoře od kraje a od státu. Ale to je všechno běh na dlouhou trať. Sponzoring je teď problém za stavu, v jakém divadlo je. Ale trvám na tom, že dobré divadlo je cenná hodnota pro město, ve kterém působí a to v konečném součtu daleko vyšší, než je hodnota finančního příspěvku.

Zachováte Festival Janáček?

Samozřejmě, Janáček je domácí stříbro! Mám vizi, že v Brně by měl být nejen festival, ale že se tu časem budou hrát jeho opery se stejným diváckým úspěchem, jako jinde v cizině. A dokonce, že tu bude jakási umělecká laboratoř či výkladní skříň, jak se má Janáček hrát a inscenovat! Kdo by to měl umět lépe, než Janáčkova opera? K tomu tu ale musí vyrůst hudebníci, pěvci a inscenátoři, kteří budou světovými odborníky na Janáčka. A taky se těším, že nějakou Janáčkovu operu budu třeba časem režírovat.

 

Tak přeji hodně sil a úspěchů a děkuji za rozhovor.

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307