DENISA NOVÁ VS. PAVEL JEVULA

Denisu Novou a Pavla Jevulu spojuje móda a odívání. Oba dokonce začali šít už jako malí a jejich dětský koníček postupně přerostl v profesi. Během rozhovoru pro KAM zapózovala módní návrhářka a oděvní designér na nádvoří Pražákova paláce u plastiky Petra Kvíčaly.

DENISA NOVÁ VS. PAVEL JEVULA

PJ: Ahoj Deniso, jak se daří? Naposledy jsme se potkali, myslím, při projektu Made in Villa v Jurkovičově vile tady v Brně.

DN: Ano, to byl hezký projekt, tvořily se modely inspirované architekturou Jurkovičovy vily. Já osobně jsem si vybrala inspiraci obyvateli, psychologií – představila jsem si ženu, takovou Virginii Wolf, která se toulá těmi prostory a podle toho jsem tvořila oděv.

PJ: To se mi moc líbilo, že jsi vynechala ty folklorní prvky, které tam zahrnula většina tvůrců. Folklor a ornamenty jsou výraznou součástí Jurkovičovy architektury, ale já osobně jsem se folkloru taky vyhnul, protože ani jinak jej ve své tvorbě nevyužívám. Folklor je ale v poslední době takovým trendem obecně – mají na tvoji tvorbu aktuální trendy vliv?

DN: Určitě se vyhýbám komerčním trendům, těm, které vznikají nějak uměle pro podpoření prodeje. Ale jsou určité trendy, které mě aktuálně oslovují. Jsou to tendence dané doby, které se projevují v architektuře, umění a stejně tak se projevují i v módě. Ty mě zajímají, ty pak chci rozvíjet.

PJ: Já to mám podobně. Když tvořím kolekce, není to o trendy barvách, tvarech, módních volánech a podobně. Spíš o tématu, které si zvolím, ohraničím a dál rozvíjím. Aktuálně mě pohltilo téma republiky – moje nejnovější kolekce, prezentovaná na jaře v Uměleckoprůmyslovém muzeu, vznikla k výročí založení Československé republiky. Podzimní edice bude vystavena v Galerii výtvarného umění v Ostravě a bude prezentována v předvečer svátku svatého Václava. Na tom teď intenzivně pracuji a moc se na to těším.

DN: Já i když pracuji na jednom konkrétním projektu, tak se obvykle stejně jedná o téma, které je se mnou několik let – postupně jej zpracovávám, dostávám se hlouběji. Může to být třeba i téma z osobního života, politická nebo ekologická situace, něco, co se děje kolem mě a já mám pocit, že bych se k tomu měla vyjádřit. Ačkoli mě okolí nebo módní byznys nutí do sezónních kolekcí nebo jednotlivých projektů, stejně je to vždy v duchu tématu, kterým se zabývám dlouhodobě.

PJ: Jakým tématem se zabýváš nyní?

DN: Momentálně je to například udržitelnost. Také je to svým způsobem trend, současná tendence, kterou se chci zabývat jednak jako člověk, jenž nechce svět zaplavovat zbytečnými věcmi, jednak jako návrhář – jak mohu vytvářet kolekce v souladu s udržitelností. Sesbírala jsem například staré kožíšky, persiány, které byly úplně zničené, na bleších trzích v Antverpách či v Bruselu, ty jsme pak přestřihli, přešili a vznikly tak nové, luxusní, krásné kožíšky.

PJ: I pro moji tvorbu je udržitelnost důležitá, já k tomu ale přistupuji z té lokální perspektivy. Snažím se tvořit z materiálů od českých výrobců. Dokonce se mi podařilo, že celá jedna kolekce vznikla z materiálů, které všechny pochází od výrobců z jižní Moravy. Dřívější sláva Brna jako moravského Manchesteru už je sice dávno pryč, ale několik firem tady stále je a na Moravě se látky pořád vyrábějí.

DN: Jednu celou kolekci jsem postavila také na starých „leviskách“ – tak od svých patnácti let mám ráda džíny „levisky pětsetjedničky“ a mám jich za tu dobu už opravdu hodně. Je mi líto vyhodit dobré a kvalitní džíny, i když jsou staré třeba i dvacet let. No a k těmto „leviskám“ vznikly nové tuniky a topy a dohromady to fungovalo skvěle. Obecně tento trend kombinovat staré a nové věci je podle mě fajn.

PJ: V tomto duchu se v současné době obléká hodně mladých lidí.

DN: Je to tak, spousta mladých lidí nakupuje oblečení v bazarech a jsou to zajímavé kousky – na druhou stranu, když je toho retra moc, takzvaně od hlavy až k patě, tak to už mě tolik nebaví. Pak už je to nuda.

PJ: A navíc to moc nenahrává nám, návrhářům.

DN: To je pravda. Já bych doporučila nějaký prvek od současného návrháře a pak třeba retro kalhoty, aby to bylo pěkně nakombinované.

PJ: Deniso, já jsem se tě taky chtěl zeptat na tvé začátky. Je to tak, že jsi začínala u Liběny Rochové?

DN: Mně se vždycky její tvorba moc líbila, byla taková jiná než ostatní věci, které v té době u nás vznikaly – takže jsem u ní jednou zaklepala a poprosila ji, jestli bych tam mohla být na takové stáži třeba měsíc, přes léto. Nějakou dobu jsem u ní v ateliéru pobyla a pomáhala jsem s nějakým stehováním. Nicméně, já si nemyslím, že by mě ovlivnila stáž u Liběny Rochové, spíš setkání s tím člověkem, s jeho tvorbou. Potkaly jsme se později víckrát na nějaké společné přehlídce, kde bylo i více návrhářů, ale na jednu spolupráci moc ráda vzpomínám – bylo to v rámci Designbloku 2012, vytvořila jsme každá asi jen pět kabátů, ty společně vystavily, přičemž ty moje úplně slisované mezi dvěma skly – byl tam krásně vidět rozdíl v našich přístupech. Nesmírně si Liběny Rochové vážím, ale dnes bych řekla, že, co se týče naší tvorby, stojíme každá na úplně jiném pólu. Máš někoho, kdo tě ve tvých začátcích ovlivnil?

PJ: U mě to byla rozhodně babička, která šila, tam to všechno začalo. Šila na zakázku a já, ještě jako dítě školou povinné, jsem jí pomáhal obšívat švy a podobně. Pamatuju si, že jsem s babičkou taky ušil svůj úplně první model – byla to kšiltovka.

DN: Já jsem taky šila už jako malá – oblečení na různé panenky. Ale šila jsem jim skutečné oblečení, představovala jsem si, že jsou to reální lidé, a šila jim oblečení, jako jsem nosila i já. Jsem jedináček, takže jsem hodně času trávila s dospělými nebo sama, a tak jsem si pořád něco šila na ty své malé kamarády.

PJ: A jak se ti daří pracovat v týmu? Je pravda, že já osobně si to moc neumím představit. Rád se potkávám s kolegy na přehlídce nebo sleduji jejich práci zpovzdáli, ale úzkou spolupráci nijak nevyhledávám.

DN: Vzhledem k tomu, že mám dva butiky a vzniká několik kolekcí a opravdu hodně návrhů ročně, mám kolem sebe tým asi deseti lidí a jednotlivé části práce máme rozdělené. Je pravda, že se to postupně učím – snažím se nelpět na individualismu, práce v týmu mě obohacuje.

PJ: Já dělám určitě méně věcí než ty, ale taky mám dojem, že bych ke svým návrhům ani nikoho pustit nechtěl. A taky se mnohdy návrhy v průběhu proměňují. Na začátku je vždycky samozřejmě nějaká vize, ale během procesu tvoření ještě dozrává, mění se.

DN: Takhle to mám taky, ani u mě v zásadě žádný návrh nevznikal s někým, ta moje vize oděvu je vždycky velmi silná, do toho mi nikdo nevstupuje. Velmi si ale vážím spolupráce mezioborové – přes deset let jsem spolupracovala s fotografkou a konceptuální umělkyní Karin Zadrick a byla to skvělá vzájemná inspirace. Ne směrem k oděvu, ale například k tomu, jak bude vypadat přehlídka, jak se ten oděv bude prezentovat, do jakých se zasadí souvislostí a podobně. Pavle, chtěla jsem se tě ještě zeptat, na tvé vize do budoucna – vím, že se věnuješ i jiným oborům, jaké máš plány?

PJ: To je pravda, věnuji se i jiné práci, ale u módy stále zůstávám. Měl jsem už i takové období, kdy jsem měl dojem, že móda je velmi povrchní a že mě vše kolem módního byznysu obtěžuje. Na dva roky jsem se dokonce úplně stáhl. Ale nakonec jsem se k tomu stejně vrátil. Mám šití a navrhování zakořeněné tak hluboko, že bych se toho už nedokázal úplně vzdát. A vize do budoucna? Žádné konkrétní nemám, jen dál dělat to, co mě baví. A tvé plány?

DN: Hledat, kam směřovat dál. Hledám to po kapkách a vše se určitě nějak správně vyvine. Nechám si to zatím pro sebe.

DENISA NOVÁ - módní návrhářka. Má za sebou mnoho samostatných i společných přehlídek a výstav v Česku i v zahraničí. Tvoří pod značkou DNB a své kolekce prodává výhradně ve vlastních buticích v Praze a v Brně. V letech 2000, 2006 získala ocenění módní designer roku a v roce 2006 také cenu Czech Grand Design. Vytvořila kostýmy pro několik divadelních a baletních představení. Pochází z Brna, v současnosti žije střídavě v Praze a jihomoravské vesnici Veverské Knínice.

PAVEL JEVULA Módní designér. Své oděvní kolekce prezentuje na různých místech v Brně. V aktuální kolekci používá české národní symboly a využívá barvy trikolory, je ušita z materiálů vyrobených na jižní Moravě a vznikla v Ateliéru Pavel Jevula na Starém Brně. Je držitelem ocenění Top Styl Designer, byl nominován na cenu Czech Grand Design. Mimo oděvní tvorbu pracuje v Montessori centru Brno a zpívá v Brno Gospel Choir. Pochází ze severní Moravy, žije a pracuje v Brně.

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307