Divadlo potřebuje dlouhodobý, kontinuální vývoj

Dramatik, režisér, pedagog, ředitel - tyhle role zastává Stanislav Moša v Městském divadle Brno už přes dvacet let.

Stanislav Moša

Stanislav Moša

 

To se přece nedá vše zvládnout?

Naopak, velmi dobře se to vše doplňuje. Zkušenosti z jedné činnosti přinášejí užitek v činnosti druhé. Je to stejné jako s primářem v nemocnici. Bylo by nesmyslné, kdyby se jen věnoval manažerské činnosti a neoperoval, nebyl na sále spolu se svým týmem. Jen tak může svým lidem a své profesi rozumět.

Jak dlouho to vlastně děláte?

Šéfem souboru jsem se stal v roce 1990 a ředitelem v roce 1992. Od té doby se divadlo postupně vyvíjí a dnes máme nejen činoherní, ale i hudební divadlo. Naši Hudební scénu nám mnozí závidějí, stejně jako náš muzikálový soubor. Troufám si tvrdit, že jsme ojedinělé divadlo nejen republice, ale i v evropském kontextu.

Říká se, že manažeři by měli „rotovat“, že po víc jak sedmi letech hrozí syndrom vyhoření…

Já si to nemyslím. Naopak se nám vyplatila právě ta dlouhodobá kontinuální práce, která za něčím konkrétním směřuje. Podobá se to švýcarskému modelu, kdy manažer nebo i politik může vykonávat funkci klidně 20 – 30 let, pakliže má za sebou dobré výsledky. Jen tak je možné garantovat kvalitu. Naopak zbrklé výměny politiků a jimi jmenovaných manažerů k ničemu dobrému nevedou. I na úrovni státu bych preferoval „radu starších“, jako to bývalo kdysi u kmenových společenství. Rozhodovali ti moudří, co už něco zažili a něčemu rozuměli.

Jak vysvětlíte, že vaše divadlo je vnitřně konsolidované a zaměstnanci neprotestují?

U nás je především na prvním místě dílo, výsledek, kvalita. Pak teprve zákony, které nikdy nemohou odpovídat potřebám práce v živém umění. Máme sice taky odbory, kterých si vážíme, ale když se finišuje ve zkouškách, jedeme třeba v kuse od rána do noci a nikdo neprotestuje. Všem nám jde o jedno – abychom vytvořili výjimečnou inscenaci. To nás spojuje. A když je někdo nespokojen, může odejít.

Naopak v Národním divadle Brno se zaměstnanci bouří.

Jsem přesvědčen, že model vícesouborového divadla typu našich národních divadel je historicky přežitou institucí. Je to reziduum národního obrození, důsledek emancipace českého obyvatelstva oproti německému, který se prezentoval vznikem českého divadla, postupně s několika soubory. Dnes jsou to molochy, které nemá šanci jeden ředitel zvládnout. A to neplatí jen o brněnském Národním divadle, ale i o pražském. Je čas na úvahy o zásadní autonomizaci souborů. A nejdůležitější je pak pro každý soubor silná osobnost, která strhne ostatní svojí uměleckou koncepcí, kterou všichni přijmou za svoji a jdou za ní, bez ohledu na vlastní nepohodlí. Jen tak může vzniknout něco hodnotného.

Není v Brně nějak moc divadel?

Těch, které zřizuje naše město, je tak akorát. Jsem přesvědčen, že nabídka je v Brně rozložena příkladně dobře, od klasiky až po moderní, experimentální divadlo. I když, co to znamená být moderní za každou cenu? Neznamená to pro tvůrce přizpůsobit se momentálnímu vkusu, který „letí“ a dobře se prodává, i když mu vnitřně vlastně nesedí? Není lépe být svůj a prosazovat vlastní pohled a názor na svět? A co vlastně znamená experimentovat? Není to vždy hledání vlastního, originálního přístupu při realizaci jakékoli inscenace? Ať je to jakkoli, mělo by jít především vždy o kvalitu. A o to se snaží všechna brněnská divadla.

To ale také záleží na interpretech a jejich možnostech, nemyslíte si, že máte v divadle nadstandardní podmínky?

Jistě, že máme! (smích). Máme totiž zlatý důl v podobě všech studijních oborů JAMU, se kterou úzce spolupracujeme. V našem divadle je 95% uměleckých zaměstnanců absolventy právě této školy! A každý rok nastupují další mladí kolegové…

Tedy soubor často obměňujete, nepřispívá to k nestabilitě?

Základní kádr zůstává dlouhodobě bez výrazných změn. Čas od času někdo vyrazí za kariérou do Prahy – nebo odejde proto, že se tu trápí, když pro něho nemáme dobré uplatnění. To je život. I proto máme už od roku 1990 termínované smlouvy! Ale stabilitu zaručují právě ti, kteří zůstávají a které nám závidí celá Evropa..

Můžete ty dobré zaplatit? Není tajemství, že finanční situace v divadlech není ideální.

To je vskutku problém. Ale snažíme se kvalitní lidi motivovat i finančně v rámci našich možností. Naše divadlo má největší tržby ze všech brněnských divadel a proto dostává ve výsledku podílově podstatně nižší příspěvek, než ta ostatní. Navíc už třetí rok máme snížený roční příspěvek od města o 5%, to je sedm a půl milionů ročně! Snažíme se, aby to diváci nepoznali, ale je to za cenu celé řady ne vždy příjemných opatření.

Město Brno se pyšní tím, že dává 10% z rozpočtu na kulturu, což je nejvíc v republice.

To je pravda. Ale to není pouze na činnost a provoz divadel. Vezměte si jen fakt, že všechny kulturní instituce v Brně mají nově opravené budovy a to nejen zvenčí. U nás bylo například nutné modernizovat techniku, aby odpovídala současným bezpečnostním požadavkům! To stojí spoustu peněz. Ale problém financování divadel a orchestrů je celostátní. Pro Brno – a nejen pro něho - je východiskem vícezdrojové financování, tedy zapojení kraje a státu, pouze z rozpočtu města není už dál možné saturovat potřeby divadel či filharmonií. Vždyť jsou to tělesa s minimálně krajskou působností! Zdá se, že už se něco pohnulo a že se tato myšlenka dostala i do koaličního prohlášení nové vlády a byla přijata i na půdě Senátu ČR. Jedná se o snahu provést legislativní úpravy tak, aby se současná krizová situace obcemi zřizovaných kulturních institucí mohla řešit.

Ale je tu ještě neoficiální, nezřizovaná kulturní obec.

Ta byla a bude vždy přirozenou součástí kultury každé zdravé společnosti. Vždyť umění a speciálně divadlo, ať zřizované, nebo nezřizované, je v konečném důsledku odvěkou biologickou potřebou člověka. Nedávno jsem se sám zúčastnil nastavování nových podmínek pro podporu nezřizovaných subjektů a považuji nový grantový systém, který byl přijat Zastupitelstvem města Brna, za dobrý krok vpřed. Samozřejmě, že město může nakonec rozdělit jen tolik finančních prostředků, kolik vybere na daních. A jde také o to, kolik jich může – či chce - dát na kulturu a jak jsou nastavena pravidla pro jejich rozdělování. A není to o tom, že si kdokoliv požádá o dotaci a dostane ji. To nyní bude záležet na odborném rozhodování vybaveném politickou odpovědností. A politika není žádné cizí nebo sprosté slovo. Jde přece o správu věcí veřejných, a proto si do ní taky volíme konkrétní lidi. A znovu podotýkám, že kdyby byla kultura na státní úrovni podporována alespoň jedním procentem, tak, jak je to běžné všude v EU a tak, jak to před volbami slibovaly všechny politické strany a dnes je to trapných 0,51%, neměli bychom v Brně i jinde u nás tolik problémů…

 

Děkuji za rozhovor

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307