Erik Knirsch byl muzikant par excellance

Erik Knirsch, to je brněnská hudební legenda. Taková, že jednoho překvapí, že dostal Cenu města Brna až letos, za rok 2011. Cožpak on už ji dávno nemá? Starší generace vzpomene na mladá léta, kdy chodili tancovat na brněnský Stadion na zábavy či plesy.

Erik Knirsch byl muzikant par excellance

Jak je to dlouho, kdy jste naposled dirigoval?
Přijde na to, jak to myslíte. Jestli se mne ptáte, kdy jsem šel do důchodu, tak je to 19 let. Ale ještě jsem si zadirigoval v roce 2008. To mi udělal radost k mým osmdesátinám Felix Slováček a já mohl dirigovat jeho orchestr při brněnském vystoupení. To byl krásný dárek hlavně od manažera tehdejší předmájové slavnosti na Šelepce pana Vladimíra Koudelky

Vy ale nejste Brňák, že ne?
Narodil jsem se v Ostravě, tam jsem založil první vlastní kapelu. Kytara, bicí, basa, harmonika, tu jsem hrál já. Pro toto obsazení jsem psal vlastní úpravy. A asi to nebylo špatné, když mi bylo teprve 14 let a byli jsme pozváni do hudební redakce ostravského rozhlasu k natáčení. Já se hudbě totiž věnoval od útlého dětství a pilně studoval nejen praxi, ale i hudební teorii.

Pak následovala konzervatoř?
Kdepak, okupace, a to byly školy zavřené. A musel jsem se vyučit elektrotechnikem. Inu, zlaté dno řemesla. To byl alespoň názor maminky, která mne vychovávala sama. Tatínka jsem bohužel nepoznal. Konzervatoř jsem mohl studovat až po válce a tak jsem se dostal do Brna. Harmonika se neučila, tak jsem studoval klarinet.

Vlastní orchestr jste měl tedy až po absolutoriu konzervatoře?
Kdepak, spolužáci, kteří mne znali z Ostravy, mne k tomu přivedli. Chtěli si zpestřit studium klasické hudby a tak se už ve čtvrtém ročníku stalo to, co se stát muselo, založili jsme Big Band. Hráli s námi také kvalitní brněnští amatérští hudebníci, kteří měli svá civilní povolání, ale kvalita jejich interpretace byla profesionální.

Problémy ve škole jste neměl?
Pravda je, že nebýt pana profesora Horáka, který mne učil na klarinet a považoval mne za jednoho ze svých nejlepších žáků, asi bych konzervatoř nedostudoval. Druh této hudby nebyl tehdy profesory konzervatoře uznáván.

Kde jste sháněl pro orchestr notový materiál?
Koupit se tedy rozhodně nedal (smích). Na magnetofon jsem si nahrával repertoár orchestru Karla Vlacha a také snímky zahraničních předních orchestrů, které mohly dle mého názoru oslovit i naše publikum. To jsem pak zapisoval na notový papír a rozepisoval pro nástroje. Tak jsem se učil aranžérskému řemeslu. A protože se za vlády komunistické ideologie nesmělo zpívat jinak, než česky, tak jsem písničky i otextoval.

A co autorská práva?
To bylo povinností pořadatelů, hlásit na Ochranný svaz autorský, co se bude hrát. A ti zase získávali podklady ode mne. Ostatní už bylo věcí úředníků.

V době socialismu asi moc z vašeho repertoáru „kulturträgři“ nadšeni nebyli?
Šel jsem na to šalamounsky. Zahraniční orchestrálky jsem ohlašoval pod smyšlenými názvy. A tak docházelo i k humorným situacím. Na armádním plese za mnou přišel plukovník a přísně se ptal, co že jsme to teď hráli. Klavírista, který stál vedle mne, reagoval pohotově: „Soudruhu, ty neznáš Šavlový tanec Arama Chačaturjana?“ Problém byl pak už jen zadržet smích.

Kdy vlastně nastala doba vaší éry v brněnském rozhlasovém studiu?
To bylo v roce 1965. Tehdy se mi splnil sen věnovat se hudbě profesionálně naplno. Byl jsem přijat do brněnského rozhlasu jako dirigent tehdy vznikajícího Orchestru Studio Brno. Dramaturg tehdejšího velkého rozhlasového Estrádního orchestru se rozhodl pro žánrovou modernizaci tělesa.

Proč dnes tyto rozhlasové orchestry už neexistují?
Byly v devadesátých letech zrušeny z finančních důvodů. Marně si kladu otázku, proč tenkrát peníze byly a dnes už na kulturu nejsou.

Lidé vás ovšem znají nejen z rozhlasu, ale především z živých vystoupení a to nejen v Brně.
Naše koncerty se konaly v různých městech na Moravě a to především ve formě veřejných nahrávek. Ty se buď vysílaly přímo, nebo se natáčely. Dvakrát jsme koncertně vystupovali i v pražském Rudolfinu. Uplatnili jsme se také v zahraničí, to však v rámci své dovolené. Hráli jsme v Německu, Dánsku, Švýcarsku.

Vybudovat si svoji kariéru v Praze, to vás nikdy nenapadlo?
Pravda je, že mnohé Brňáky Praha zlákala. Já jsem ale neměl žádný důvod, v Brně jsem měl netušené možnosti uměleckého růstu i existenční perspektivu. Velice si vážím toho, že Brňané ocenili můj umělecký přínos pro kulturní život města a udělená Cena Města Brna mne velmi příjemně překvapila, děkuji za ni.

A já děkuji za rozhovor                                                                              

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307