ERIKA STÁRKOVÁ VS. TÁŇA MALÍKOVÁ

K uvolněnému vzájemnému rozhovoru se sešly herečky Táňa Malíková a Erika Stárková. Proč je Brno absolutně skvělé místo k žití? Jaké dveře otevírá sláva a k čemu je dobrá anonymita? A kam svou kamarádku Eriku, bývalou představitelku Maryše, pošle Táňa na kávu? To a mnohem více zjistíte na následujících stránkách.

TÁŇA MALÍKOVÁ  vystudovala konzevatoř v Ostravě a divadelní fakultu JAMU. Od roku 2014 je spjata s brněnským HaDivadlem. Do povědomí širší veřejnosti se dostala díky svému ztvárnění komediální postavy Nicky Tučkové, které se stalo na YouTube virálním. Kromě divadla ji můžete vidět v seriálech Ulice, Četníci z Luhačovic nebo Stylista.

ERIKA STÁRKOVÁ - vystudovala brněnskou konzervatoř a divadelní fakultu JAMU. Působila v Národním divadle Brno a v HaDivadle, objevila se také v několika televizních seriálech. Největší popularitu jí vynesla role v seriálu České televize MOST! V současné době se soustředí spíše na zpěv, věnuje se zejména jazzu a soulu, ale slyšet ji můžete i s cimbálkou.

ES: Kam v Brně za hudbou, Táňo?

TM: Nejsem úplně koncertový typ, ale když už někam jdu, tak třeba na Flédu. Na Melodce bývají menší kapelky, v HaDivadle děláme koncerty. Teď u nás hrál třeba Tomáš Vtípil.

ES: Tomáše Vtípila znám velmi dobře, protože jsme spolupracovali, studovali jsme spolu na JAMU. On tedy studoval na hudební fakultě, ale setkali jsme se v představení Divadla U stolu, kde hrál živě na housle. Je to výtečný muzikant, brněnská ikona. Stíháš jako hlavní protagonistka HaDivadla chodit někam jinam čerpat energii a inspiraci?

TM: No, inspiraci možná ani ne. Ale stíhám, chodím do divadla. Husa na provázku mě teď začala víc zajímat díky tomu, že je v jejím čele Anička Davidová.

ES: Je to super, znamená to, že se ten divadelní svět v Brně posouvá zase dál. Bere si tam i dobrý mladý lidi z jiných divadel. Na to se těším, to by mohlo znamenat úplně nový Provázek.

TM: Rozhodně, PRVZK people! Teď tam zrovna dělali hru s KKRD Boys. To jsou týpci, co píšou takový zpovědi chlapů, v Brně je to dost populární, dokonce za to dostali Magnesii Literu. A jsou anonymní, nikdo ani neví, jak vypadají a kolik jich je. Tak Anička to teď právě zinscenovala na divadle.

ES: V tomhle si myslím, že je Brno naprosto úžasný. A proto se sem tak ráda vracím. Člověk tady může být, když chce, anonymní. A můžeš z jakýhokoli prostoru vytvořit divadelní hru, cokoli. Mám pocit, že je ten proces mnohem jednodušší než v jiných městech, a v tom pro mě mělo Brno vždycky obrovskou hodnotu a sílu. Jakejsi underground je tady pořád, pokud ho chceš a víš, kam zajít. Funguje ještě kavárna Podobrazy naproti Mrštíkům? Tam jsem byla hodně často.

TM: Je tam pořád. Nechodím přímo do té kavárny, jak je v pasáži, ale chodím okolo.

ES: Brno je pro mě jedna velká pasáž. Nikdy nevíš, kde se objevíš, co tam najdeš.

TM: „Brno je jedna velká pasáž“, to je titulek! Nevíš, koho potkáš, na koho narazíš. Mnohem víc to tady teď žije. Když si vzpomeneš sedm let zpátky, neseděli tady lidi na chodníku a nekalili točený pivka. Je to teď mnohem víc kulturní, „hipsterských“ podniků pro mladý tady vylezlo hrozně moc.

ES: Já jsem nedávno přemýšlela a říkala si, kam dál jít. Praha dobrý, byla jsem tam čtyři roky, určitě mě to nějak posunulo. Ale stejně jsem se teď odstěhovala za Prahu, potřebovala jsem tu přírodu. Což je úžasný, že to ti Brno nabízí. Vůbec by mi nevadilo, i v rámci toho, že jsem se teď víc zaměřila na hudbu, tady žít. Co se týče divadel, tam se moje nádoba nějak naplnila, nemám už potřebu tou cestou jít. A na hudební tvorbu je Brno super.

TM: Mám to podobně, říkala jsem si, že v Praze je mnohem víc příležitostí a tak. Ale Brno je lepší na žití!

ES: Příležitostí je tam hodně, ale o to je těžší se prosadit. Přijde mi komický, že jsem do většího povědomí přišla až se seriálem MOST!, protože jsem se objevila v televizi. Přitom o těch náročných projektech, co jsem dělala tady, nikdo neví. Úžasný je, že to, že jsem se stala známou, mi dalo příležitost dělat malý kšefty. Objevím se na svatbě na Moravě, jedu teď s cimbálovkou zpívat do Hradiště, zpívám na různých anonymních místech. A to je pro mě ta cesta. Dřív jsem toužila být na titulce časáku a být slavná. Ale když se ti to stane, zjistíš, že ten svět je úplně šílenej.

TM: Souhlasím. Mně se tohle stalo s Nicky Tučkovou, byla to velká zábava, ale pak jsem si uvědomila, že bych chtěla práci, která by mě víc umělecky naplňovala. A to přišlo právě v HaDivadle. Cítím, že dělám něco smysluplnějšího. A s tím, jak teď celý město rozkvetlo a vzrostlo, je víc evropštější, jsem tu úplně mega spokojená.

ES: Chápu. Seriál MOST! byl pro mě mimořádný projekt, jsem hrozně ráda, že jsem byla jeho součástí, další nabídky, které přišly po něm, už kolikrát neměly právě tu hloubku a kvalitu. Každá role, kterou jsem kdy hrála, pro mě zatím nějak souzněla s tím, co jsem zrovna v životě prožívala. Co mě ale opravdu posunulo dál, byla Maryša. Tam jsem poprvé v životě byla za dospělou ženu, musela jsem si poradit s náročnou dramatickou rolí.

TM: To byla moje první role v HaDivadle. Nastoupila jsem do představení Maryša v roli Rozáry, když Erika odešla. Takže tuhle inscenaci mám taky spojenou s mým hereckým začátkem.

ES: Když tak mluvíme o Maryše, tak to mi poradíš, kam si mám zítra zajít na kávu. A snídani. Hodně jsem chodila do Podnebi, ale tam už to znám.

TM: Moje velmi oblíbené místo je Punkt. vedle divadelního Studia Marta, mají tam výbornou kávu a je tam zahrádka.

ES: Dobrý kafe je důležitý. I když jedeme s divadlem na zájezd, tak googlíme, kam jít na fakt dobrou kávu.

TM: My, když jezdíme na zájezdy, máme takovou tradici, že si dáváme smažák. A holky vymyslely facebookovou stránku Smažené sýry v ČR, už to má asi dva tisíce (dokonce tři! – poznámka redakce) lajků a normálně tam dávají posty s hodnocením smažáku. Třeba „Tatarka 5/10, byla jen v sáčku.“ nebo „Hranolky málo dosolené, málo dosmažené, dáváme jim 4/10.“

ES: Stejně je to úlet, co se týká nějaké kultury jídla, tak jsme úplně v prdeli, my Češi. Svíčkovou a tak umíme, ale na tom nemůžeš jet celý život. TM: Myslím, že to není tak hrozný, určitě jsme na tom líp než Británie. ES: To souhlasím. Ale saláty fakt nemáme.

TM: Moje máma třeba dělá hlávkový salát s octem a se špekem.

ES: To je parádička. Máme všechno takový těžký. Táňo, dokážeš si představit, kam bychom si my dvě mohly vyjet příště? Kdysi jsme si totiž koupily lístek na vlak a cestovaly jsme. Všude v rozhovorech říkám dva měsíce, ale bylo to čtrnáct dní.

TM: Byl to měsíc!

ES: To je pravda. Cestovaly jsme po Evropě a vydělávaly jsme si tím, že jsme zpívaly na ulici. A bylo to nádherný, Táňa byla „končící studentka“ na JAMU a já už několik let „pracující absolventka“ JAMU. Byl to totální low cost trip, kdy jsme s Táňou spaly pod mostem, u moře…

TM: Nemůžeš říct pod mostem! Měly jsme pěkné spacáky a spaly jsme pod širým nebem.

ES: A když už jsme spaly pod mostem, tak pod tím slavným v Avionu, teda, v Avignonu.

TM: Avion je shopping park!

ES: Vidíš, já jsem vtipná. Samozřejmě, v Avignonu, to mě vždycky učila Peková, jak se to vyslovuje. Prostě to bylo krásný, tam jsme se s Táňou nejvíc spřátelily.

TM: Měly jsme kudly za pasem, kraťásky zařízlý do zadku… V Itálii jsme si vydělaly 150 € za hodinu, lidi šli z kostela a my tam hodily svůj široký repertoár čtyř písní, z toho tři zpívala Erika a jednu jsem odkdákala já.

ES: Pak jsme si připadaly jako královny, s těma prachama. Dokážeš si představit, jak bychom si to užily teďka? Pokoj bychom si zaplatily…

TM: To jsme mohly i tenkrát, ale nechtěly jsme. Jen u té paní ve Francii, když už byla celkem zima a nedalo se spát u moře na pláži.

ES: Spaly jsme u takové slepé, hluché paní.

TM: Jinak by nás tam neubytovala, to je jasný. Doteď jsme jí neposlaly pohled, který jsme jí slíbily, ale udělaly jsme jí aspoň večeři. Ale víš, co bylo super na tom tripu? Říkali nám pořád, jestli se takhle – samy dvě holky – nebudeme bát. A nakonec se báli spíš lidi nás, protože jsme měly ty kudly za tím pasem a byly jsme hrozně drsný v těch martenskách, na hlavasu před náma lidi uhýbali… Ale co jsem chtěla říct, pamatuješ, jak jsme jeli trajektem do Anglie, chyběly nám peníze a ten týpek nám to zaplatil?

ES: To byl ten hudebník, viděl dvě mladý holky, říkal „Neřešte to, já vám to zaplatím, a pojďte.“ Byl úžasnej.

TM: Měly jsme prostě skvělý zkušenosti s lidma, který jsme neznaly a oni neznali nás.

ES: A všem, kteří čtou tenhle rozhovor, doporučuju zajet si na Dune du Pilat, je to na západě Francie. Neskutečný místo, je to největší písečná duna v Evropě. Když jste na vrcholu, na jedné straně máte stromy, na druhé straně oceán. Nádhera.

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307