Glaser vs. Dušek

Martin Glaser (*1974) vystudoval činoherní režii a dramaturgii na pražské DAMU. Jako režisér a šéf činoherního souboru působil v Jihočeském divadle. Od roku 2013 je ředitelem Národního divadla Brno.

Jiří Dušek (*1971) je český astronom a astrofyzik. Je absolventem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 2008 je ředitelem Hvězdárny a planetária Brno. Minulý rok se stal senátorem.

 

M. Glaser: Jaký byl první den v senátu?

J. Dušek: První den v senátu byl pro mne poněkud depresivní. Přijel jsem už den před schůzí senátu, protože jsem před tím byl ještě v porodnici se ženou a vše jsem tak odkládal do poslední chvíle. První den se sice vítali nováčci, ale většina z nich byli znovu zvolení, takže skutečných nováčků nás bylo asi deset. Poté jsem šel do své budoucí kanceláře, a když už se stmívalo, trochu jsem po budově bloudil. Jako první cíl jsem si vytknul najít toalety. Když se to podařilo, začalo to být lepší a lepší… Prošli jsme nějakými školeními a dostali studijní literaturu týkající se hlasování a podobně.

M. Glaser: Když jsme nastoupili do ředitelských funkcí, žádné školení jsme nedostali, že. Když jsem přišel do brněnského Národního divadla, v duchu jsem děkoval svému bývalému řediteli, že mě jako uměleckého šéfa chránil od strašné spousty nepříjemných věcí.

J. Dušek: To je pravda. Dokud to člověk nezažije, nechápe. Podobné je to s tím senátem. Na první pohled to vypadá jako chlebíčkárna, ale spolurozhodujete o zásadních věcech, na které mají i odborníci odlišné názory. A vy máte říct svůj verdikt… Jak pracuji s lidmi, přestože jsem společenský člověk, dohání mě to k tomu, že jsem rád o samotě. Ne že bych se procházel v lese, ale ve volném čase už nějak nepotřebuju davové scény. Třeba, když jsme rekonstruovali budovu hvězdárny, přišel jsem domů a potřeboval tak půl hodiny na uklidnění.

M. Glaser: A jak dlouho jste budovu rekonstruovali?

J. Dušek: Stavba trvala rok. Původní plán byl nějakých devět měsíců, ale ještě před tím trvalo dva roky vyřešit administrativní záležitosti. Během strašně krátké doby jsme museli budovu vybavit a dodat do ní technologie, to bylo infarktové, párkrát jsem spal i v práci.

M. Glaser: My jsme s divadlem zatím pořád v té přípravné administrativní fázi, která trvá přes rok. Neustále vysvětlujeme, že to není budova, ve které se jen tak náhodou hraje divadlo, ale že je to v první řadě divadlo, na což se musí myslet i při jeho úpravách. Jestli v Brně má být velké silné Národní divadlo, musí plánovat dlouho dopředu, což se s rekonstrukcí Janáčkova divadla komplikuje, protože nejsme pány situace. Ale já věřím, že administrativní věci co nejdříve skončí, začne se kutat a snad na podzim 2018 budovu otevřeme. A budeme mít nejlepší divadelní budovu na operu v celé zemi.

J. Dušek: Přeju vám ten optimismus v dodržení termínu rekonstrukce (říká s úsměvem).

M. Glaser: My jsme se na poradě vedení divadla rozhodli, že to vezmeme, jak se dnes hezky frázovitě říká, jako pozitivní výzvu a že z toho chceme vyjít posíleni. Jednak ukážeme, že jsme ještě kreativnější, než si všichni mysleli, a vymyslíme spoustu věcí během období, kdy bude Janáčkovo divadlo zavřeno, což samozřejmě nebude jednoduchý čas a ukáže se, kdo umí táhnout za jeden provaz… Tak se můžeme za rok a půl potkat a říct si, jestli to tak bylo nebo ne.

J. Dušek: Pro mě byla rekonstrukce hvězdárny zhmotněním všech nočních můr, i těch, které jsem nikdy v životě neměl. Ale je pravda, že je to velmi očistný proces. Člověk se ale musí připravit na to nejhorší, ale to vlastně stále není to nejhorší, čím víc se blíží otevření, hrůza exponenciálně narůstá. A otevřením to neskončí, pak teprve přijdou chytrolíni, kteří budou celé dílo kritizovat. Ale stačí se podívat na spokojené návštěvníky a je to skvělý pocit.

M. Glaser: Kromě toho konce jste řekl všechno, co jsem nechtěl slyšet (směje se). Někteří kolegové, kteří toho tady pamatují podstatně více, říkají: až uděláte Janáčkárnu, je na řadě Mahenka. Věřím, že nejdříve dostaneme pár sezón na zotavenou. Janáčkovo divadlo bude zavřené celou sezónu a my chceme uskutečnit stejný počet nových premiér jako obvykle, takže v Mahenově divadle a Redutě budeme hrát častěji. Budeme hrát na výstavišti a v březnu prozradíme ještě jeden zatím tajný projekt – specifický prostor, který si sami vytvoříme.

J. Dušek: Asi nebude jednoduché udržet si teď kontakt s diváky. My jsme se taky během rekonstrukce snažili působit v náhradních prostorách, ale náš obor je jiný než divadlo.

M. Glaser: My máme výhodu, že máme tři budovy a dvě nám zůstanou, takže není zas tak velký důvod plakat. A naši dobrou pověst budeme budovat i venku, protože nás čeká spousta zajímavých zájezdů. Teď dokonce přišlo tolik poptávek, že řešíme, zda budeme moci všechny přijmout.


Vesmírné divadlo

J. Dušek: Já už jsem u vás v divadle hrozně dlouho nebyl. Jaké představení byste mně doporučil?

M. Glaser: Myslím si, že teď bude stát za to do konce května chodit do Janáčkova divadla, které se pak na rok uzavře. Tam nás čeká opera La Gioconda, kterou bude režírovat Tomáš Pilař, všichni se určitě těší na Lásku na dálku v režii Jiřího Heřmana – jeho inscenace jsou úžasné a je skvělé, že nejlepší český operní režisér pracuje pro Brno. V Mahence nás teď čeká Paní z moře, na což se moc těším, protože to nebude žádná vetešárna z konce 19. století, ale úžasné moderní divadlo. Chceme dělat jak velkou klasiku, tak moderní věci. Na jaře náš čeká Spící krasavice, což bude po třech letech klasický výpravný balet. Tady se začíná ukazovat pozitivní efekt uzavření Janáčkova divadla, protože Mahenovo divadlo, kam se představení přesunou, má menší kapacitu a představení už jsou skoro vyprodána. Ale na vás asi zatím nemáme, co jsem slyšel, digitárium praská ve švech…

J. Dušek: My máme ale sezónní charakter. Já vždy říkám, že mým snem je blátivá zima a deštivé léto, protože to pak je u nás narváno. Ale není to tak, že bychom měli pořád vyprodáno. To platí jen v zimních měsících. Každopádně jsme asi dosáhli stropu, přijde k nám asi 150 tisíc návštěvníků za rok a to je asi maximum.

M. Glaser: V poslední době jste docela rozšířili záběr témat…

J. Dušek: To ano, ale astronomická témata jsou stále nejpopulárnější. Vesmír táhne nejvíc. Takových planetárií, jako je v Brně, je na světě odhadem tak 500. Tím pádem producentů pořadů pro planetária moc není, protože natáčet filmy pro tento formát není žádný velký byznys. Planetária bývají součástí třeba muzeí… Lidi chodí po muzeu, bolí je nohy a jdou si sednout do planetária. V tom jsme my jiní, jsme spíš takové vesmírné divadlo a potřebujeme čtyři až pět premiér ročně, což není v našich silách vyrobit. Zvládneme nanejvýš dvě představení a další musíme nakoupit.

M. Glaser: To znamená, že se vaše filmy prodávají i do zahraničí?

J. Dušek: Ano, třeba v Indii promítají náš pořad v milionovém městě v jazyce malajlaj, což jsem ani netušil, že takový jazyk existuje. Teď jsme vytvořili krátký pořad Neuvěřitelné Slunce a nabídli jsme ho zdarma planetáriím a vzalo si ho 250 planetárií z celého světa. Kolik premiér ročně vlastně uvádíte v divadle?

M. Glaser: Ročně máme 16 až 17 premiér, což je docela hodně. Když jednou za půl roku vyrazíme na konferenci evropské opery, všichni se diví, že máme na repertoáru každou sezónu sedmdesát různých titulů a jsme schopni takový provoz zvládnout. Protože z pohledu zvenčí bychom na to potřebovali o pětinu zaměstnanců víc.

J. Dušek: Stíháte vy vůbec vidět aspoň ty premiéry?

M. Glaser: Samozřejmě se snažím. Většinou máme takové vlny, takže třeba měsíc za sebou máme každý týden premiéru v jedné z budov. Ale pokud nejsem na zahraniční cestě, chodím na každou. Některá představení vidím i v reprízách, nicméně se přiznám, že jsem vzdal prvotní snahu zhlédnout celý repertoár, to bych sedmdesát večerů strávil na představení. A reprízy vidím také na zájezdech divadla – teď jsme byli s Louskáčkem ve Finsku a čeká nás Věc Makropulos v Hongkongu. Vypadá to, že bychom se s operou i baletem mohli do Asie, především do Číny, vydávat častěji. Čínský trh má obrovskou perspektivu, protože v každém velkém městě stojí veliká divadla, která více než polovinu představení dovážejí. Ta země je obrovská a velikost měst je pro mě až nepochopitelná. Když jsem se vrátil do Brna, byl jsem šťastný, že všechna klíčová místa, jsou dostupná pěšky.

J. Dušek: Já jsem takový ten baťůžkář a jednou ročně jezdím někam do Asie. Vždycky říkám, že každý člověk by se tam měl podívat, protože pak začne ten svůj svět, co má doma, vnímat v jiné perspektivě. Žijeme vlastně na vesnici, kde je pohoda, klid a bezpečí. Nevíme, co tady máme. Kdo řeší takové problémy jako zpožděný autobus, ať jede na týden do Asie a bude rád, že bydlí ve střední Evropě. Já v Brně žiju od malička a vyhovuje mi, protože to není ani velkoměsto, ani vesnice. Všude se dá dojít pěšky. Když potřebuju potkat své známé, sednu si na Českou a do deseti minut tam nějakého kamaráda potkám, na druhou stranu dokážete v Brně být i anonymní. Já bych Brno nevyměnil.

M. Glaser: Já bych s vámi polemizoval v tom, že podle mě je Brno velkoměsto – vše, co od velkoměsta očekávám, tady dostanu. Je tady špičková kultura, také mě strašně baví gastronomická scéna a každou chvíli se tu otevře nová kavárna nebo restaurace, takže můžete pořád něco objevovat, ale zároveň je úžasné, že je prakticky vše dostupné pěšky. Já jsem tady, protože v Brně mám skvělou práci. Asi nebudu říkat, že tady chci dožít, ale budu rád, když tu aspoň nějakou dobu budu moct zůstat, protože jsem si město oblíbil. Mí známí si ze mě už dělají legraci, že se ze mě stal propagátor Brna. Je pravda, že ti, kdo si Brno pamatují z 90. let, jsou teď mile překvapení, jak se město proměnilo.

J. Dušek: Já s vámi v zásadě souhlasím, i když jsou tady i věci, které by chtěly zlepšit – třeba opravit Janáčkovo divadlo (říká se smíchem). Já třeba narážím na takový problém, když někam v Brně chceme vzít cizince, město nenabízí možnosti na aktivní strávení volného času na tři, čtyři dny.

M. Glaser: Tady si právě myslím, že je důležitá role těch našich institucí. Když sem přijedete na den, dva, prohlédnete si „Tugendhatku“, Špilberk, projdete se po městě a najíte se. A pokud nemáte rád kulturu, nemáte moc důvodů se sem vracet. Když tady ale budou skvělá divadla, filharmonie, programy na hvězdárně a pokud se ovšem město naučí tyto věci prodávat, strategie města by měla být jednoznačná – nabízet Brno jako evropské kulturní město, kde můžete strávit úžasný prodloužený víkend, aby se sem lidi mohli chtít vracet. Místní letiště vnímám jako obrovskou výhodu, protože během pár minut projdete přes odbavovací terminál a za chvíli jste v centru města. Ale je to na nás, abychom nabízeli kulturu na špičkové úrovni a aby město šířilo takovou zprávu dál.

J. Dušek: Já říkám, že Brno si ty atrakce musí postupně postavit. Protože hezkou katedrálu a hrad má kde kdo…

M. Glaser: Nebo sem cizince přilákat, aby tu žili trvale. Čím více kultur tady bude, tím to bude pro město hezčí.

J. Dušek: Ono se to hodně mění. Před deseti lety byla vzácnost slyšet angličtinu v tramvaji, dneska už je to běžné. Od vědy k umění

M. Glaser: Jak jste se vlastně dostal k astronomii?

J. Dušek: Tíhnul jsem k tomu od malička. V roce 1978 jsem viděl Vladimíra Remka, jak na nás mává z paluby kosmické lodi. A rozhodl jsem se v sedmi letech, že budu kosmonautem. Pak jsem pochopil, že se kosmonautem nestanu, protože jsem se narodil ve špatný čas ve špatné zemi, protože tenkrát létali v podstatě jen Američané a Rusové. Takže jsem se rozhodl, že když do vesmíru nepoletím, budu na něj aspoň koukat. To mně vydrželo až do dneška.

M. Glaser: Já jsem to takhle jasné neměl. Nejdříve jsem se rozhodl, že budu vědec a stanu se chemikem, což mi vydrželo a začal jsem chemii studovat na přírodovědecké fakultě. Pak jednou ve druháku jsem přijel domů a maminka držela v ruce telegram, kde bylo napsáno, že postupuji do druhého kola přijímacího řízení na DAMU na režii, dlouho se mnou nemluvila. Doma jsem samozřejmě dopředu neřekl, že bych chtěl změnit obor. Praha na mě už při studiu na přírodovědě měla obrovský vliv, protože v té době byla její kulturní nabídka úžasná. Každý večer jsem byl někde v divadle nebo kině. Najednou mi došlo, že nechci být celý život zavřený v laboratoři. Moji spolužáci zůstávali do večera v laboratořích a mě nejvíc zajímalo, jak se co nejrychleji dostanu do centra za kulturou. Ale musím říct, že s matematikou jsem dodneška kamarád, což často překvapuje i moje kolegy, když jim ve výkazech ukazuju, kde mají chybky.

J. Dušek: Já se musím přiznat, že jsem byl na vysoké hodně špatný student fyziky. I když mě to bavilo, moji spolužáci se podívali na rovnice a napsali výsledek. To jsem pochopil, že ze mě žádný velký fyzik nebude, pak jsem se zaměřil na astrofyziku a ta už je zábavnější.

M. Glaser: Chystáte teď na hvězdárně nějaká nová představení?

J. Dušek: V únoru budeme mít novinku Země pod palbou, což je představení o tom, jak nás ohrožují různá tělesa z vesmíru. V dubnu chystáme pořad o ohňostrojích z naší vlastní produkce. Takovým vrcholem je pro nás červnový filmový festival, kdy se u nás promítají nejnovější pořady pro digitária z celého světa. Vlastně se jedná o veletrh. Pro mne osobně je cenné, že si mohu filmy pustit několikrát a rozhodnout se, které z nich má cenu nakoupit. Jak dopředu vlastně v divadle plánujete?

M. Glaser: Teď máme den po dni naplánovaná představení do konce příští sezóny, tedy do června 2018. Z devadesáti procent máme hotový program festivalu Janáček Brno 2018 a chystáme sezónu 2018–2019 s výhledem na rok 2020. Když tady chceme mít špičkové umělce, musíme plánovat takto dlouho dopředu. Taky se těším na festival Divadelní svět, kde to vypadá, že více než dvě třetiny souborů budou ze zahraničí. A co se týče mých plánů, po roce mě čeká opět režírování, a to Shakespearova hra Něco za něco – hra o politice, moci, zodpovědnosti. Tak jsem zvědav, jak na to bude publikum reagovat.

J. Dušek: My máme naplánovaná představení na tento rok, ale tři roky dopředu, to ne. Máme to podobně jako kino – uvádíme novinky a nemůžeme sáhnout po osvědčených kusech. Občas také naschvál uděláme něco, při čem si sami ze sebe uděláme srandu. Loni nám třeba u hvězdárny spadl létající talíř, to bylo docela dobré. Musel jsem tehdy po diskuzi s městskou policií učinit prohlášení, že je to legrace, protože někdo skutečně uvěřil, že v Brně spadl létající talíř a ještě ke všemu vedle hvězdárny. Postupně budeme pořádat také více akcí pod širým nebem. Chceme, aby Kraví hora a město více žilo. Pak máme také ten náš velký projekt Sluneční věže. Lidem se líbí pohled na Brno z hvězdárny, tak nás napadlo, že v Brně chybí rozhledna. Z toho vznikl projekt Sluneční věže, což bude uzavřená stavba, kde se lidi postupně dozví něco o hvězdách, vystoupají nahoru, kde uvidí město a Slunce. Zároveň by to mohla být nová dominanta města – na jednom kopci je Špilberk, na druhém Petrov a na Kraví hoře by byla věž, která nabídne výhled na město. Ale to je ještě projekt ve hvězdách, to dřív budou opravená všechna brněnská divadla…

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307