Jiří Pecha – život s divadlem Husa na Provázku

Celý život pracoval u divadla, nejdéle v divadle Husa na Provázku. Celý život mezi herci a na prknech, která znamenají svět. Přesto Jiří Pecha nepřestal vnímat svět kolem sebe realisticky a se silnou dávkou sebekritiky.

Jiří Pecha

Jiří Pecha

 

Umělcům tak populárním jako vy se říká Mistře, nebo ne?

Jéžišmarjá… vy jste se zbláznila? Copak jsem magor? Já jsem jen obyčejný herec, který měl štěstí na dobrý soubor a na výbornou partu, bez nich bych nebyl, to co jsem.

To jsem měla začít otázkou, jak jste se dostal k divadlu?

Ale já vám to přesto povím. Jsem z Třebíče, přesněji Třebíč – Borovina, tam dodnes stojí Baťovy domky. Byl tam baťův závod a taky tam hráli zaměstnanci ochotnické divadlo, říkali tomu Bouda, a můj táta a máma tam také hráli. A nebylo to divadlo jen tak ledajaké! Jezdila tam také hrát paní Nedošínská. Tam jsem nasál vůni šminek a ochodil první boty po jevišti v dětských rolích.

Takže cesta k divadlu byla samozřejmostí?

To zas ne, já o tom jako o profesi nepřemýšlel, bral jsem to jako zábavu. Měl jsem i jiné klukovské zájmy, taky jsem závodně běhal, byl jsem druhý v republikovém přeboru! Shodou náhod jsem se vyučil elektromechanikem a tam jsem začal mít i dobrý prospěch. Dostal jsem proto možnost studovat střední školu, ale maturitu jsem už neudělal.

Copak jste provedl? Vyhodili vás?

Stalo se, s čím jsem nepočítal. Učitel češtiny mne doporučil k přijímačkám na JAMU a já tam šel ještě rok před maturitou si to jen tak zkusit, že příští rok už to budu mít zmáknuté a podruhé, po maturitě, mne třeba vezmou. A oni mne převezli, vzali mne hned napoprvé, a dokonce i bez té maturity. Prý si ji dodělám tam, ale dodnes si na to nikdo nevzpomněl a já se nepřipomínal…..Doufám, že teď už to nehrozí!

Ale neměl jste mezi svými novými kamarády proto mindrák?

No to určitě ne, to nikoho nezajímalo, naopak to bylo znamení, že je tam člověk pro talent. Byla tam výborná parta, studovali s námi i režiséři jako Zdeněk Pospíšil nebo Peter Scherhaufer. Učila nás skvělá pedagožka Lola Skrbková a režiséři Evžen Sokolovský a Bořivoj Srba, takže jsme měli výborné základy.

Ale nezajímalo vás jen učení a umění…

Jak to víte? (smích) No jasně, jako studenti. Zajímal nás hlavně klub Helias v Komárově, ten fungoval místo vysokoškolského klubu, který vyhořel. Tam jsme zažili nejednu taškařici. A tam taky vznikl nápad založit divadlo. Zakládajícími členy jsem byl já, Eva Tálská, Zdeněk Pospíšil a Peter Scherhaufer. To ale bylo ještě divadlo neprofesionální, studentské.

A jaké bylo vaše první angažmá?

Tenkrát bylo v kurzu Večerní Brno, bylo to divadlo satirické a lidi tam rádi chodili. Byl jsem tam se spolužáky Milanem Horským a Lídou Kolářovou. Ale pak se mocipánům přestala satira líbit, divadlo zrušili a ti dva přešli do operety. Protože neumím zpívat, měl jsem smůlu, tak jsem šel dělat kulisáka do loutkového divadla Radost.

To snad ne?

No jo, já si naivně myslel, že to bude švanda, že pro děti se hraje dopoledne a pak bude volno. Ale musel jsem tam být od rána od sedmi hodin až do pozdního večera, kdy byly zkoušky. Bydlel jsem doma v Třebíči a dojížděl vlakem. A nejen, že jsem stavěl kulisy, ale taky jsem vodil loutky. A nemyslete si, ona je to někdy neskutečná dřina. Vydržel jsem to jen jeden rok.

A co potom, konečně zase pořádné angažmá?

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Tam bylo dobře, protože jsem si tam našel svoji Janinku. Ale s některými kolegy jsem si moc nerozuměl, to se stává. Proto jsem byl rád, když jsem dostal echo, že se bude zakládat profesionální divadlo, Husa na Provázku. A od té doby jsem tady.

To znamenalo mimo jiné spolupráci s Bolkem Polívkou…

Samozřejmě, že s Bolkem, od té doby je to můj nejlepší – a taky největší a nejvyšší - kamarád! Ten byl hlavním motorem divadla, hrály se jeho hry a my dělali reklamu po ulicích. Navlékli jsme se do papírových pytlů, na kterých byl namalovaný kalendář, kdy se co hraje a lákali lidi do divadla. Naštěstí si brzy našli cestu sami a chodí dodnes.

To se ještě hrálo v Domě umění?

A byl tam strašný vzduch a horko. Lidi pak říkali, že chodí do sauny. Ale byla tam skvělá atmosféra, takové duchovní propojení mezi jevištěm a hledištěm, jaké jinde nenajdete.

Pak se postavilo tohle nové, moderní divadlo. Nezkameněl Provázek?

Tak to tedy určitě ne, co vás to napadlo? Divadlo je stále plné a je stále skvělá atmosféra. A je dobré, že se ukazuje, že to nebyla jen generační záležitost. Chodí k nám nejen pamětníci, ale také stále mladší publikum. To je znamení, že Provázek má stále lidem co říct.

Jak vnímáte Cenu města Brna, kterou jste dostal za rok 2013?

To víte, že mne to potěšilo. To se nestává každý den a každému. Moc si toho vážím a doufám, že se už nikdo neozve, že to byl omyl…..

Jaké máte plány do budoucna?

Především se uzdravit a dostat do kondice. Měl jsem teď nějaké zdravotní problémy, ale věřím, že to už brzy bude dobré. Hraju teď jen menší role a chystám se obnovit Babičku. A Bolek napsal zase novou hru, tak se moc těším. Zvu všechny čtenáře k nám do divadla!

 

Děkuji za rozhovor.

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307