Kam se ztratil čas?

Ptá se mne naléhavě paní Eugenie Dufková, drobná, éterická dáma. Přestože letos oslavila osmdesátku, má dost vnitřní energie na to, aby stále pracovala. Těží při tom ze své nevyčerpatelné studnice znalostí dějin brněnského divadla, ve kterém působila více než 50 let.

Eugenie Dufková

Eugenie Dufková

 

Jak jste se vlastně dostala k divadlu?

Asi vás překvapím, ale žádné osudové spojení tu nebylo. Naopak jsem chtěla jít původně na práva, měli jsme v rodině právníky, byli pro mě vzory. Začínala ale padesátá léta a můj vztah k socialistickému zřízení nebyl kladný. A k tomu buržoazní rodina. Takže špatný kádrový profil, studovat mi nedovolili.

A co jste tedy dělala?

Šla jsem pracovat. Byla jsem u zedníků! Asi to při mé dnešní tělesné konstituci působí jako žert, ale opravdu to tak bylo. A to bylo moje štěstí, protože mne tam měli rádi a dali mi vynikající posudek. Díky tomu to potom na vysokou školu šlo. Ale už jsem práva nezkoušela, přihlásila jsem se na historii a hudební, později i divadelní vědu, o takové obory tehdy moc zájem nebyl. A že jsem se octla v divadle? K tomu přispěl pan profesor Bohumír Štědroň, jehož jsem si velmi vážila.

Také jste byla dramaturgem baletu?

Později. Začínala jsem v propagaci, brzy jsem se věnovala archivu. V letech 1964-92 jsem redigovala divadelní časopis PROGRAM a spolu s profesorem Bořivojem Srbou třísvazkový encyklopedický spis POSTAVY BRNĚNSKÉHO JEVIŠTĚ, za který jsme v roce 1996 oba dostali Cenu města Brna. V roce 1978 mi paní Olga Skálová nabídla baletní dramaturgii. Musím říci, že jsem se vztahovala ke všem souborům, ale balet je něco zcela jiného. Nepotřebuje slova, a je-li krásný, je silnější než slovo. Stále jsem přitom redigovala divadelní časopis, který byl bohužel zrušen neprofesionálním zásahem tehdejšího ředitele počátkem 90. let.

Ale vy dokumentujete dějiny brněnského divadla stále, co jste vydala a na čem teď pracujete?

V nakladatelství Šimona Ryšavého v Brně vyšly monografie o českém tanečníku a choreografu světové pověsti VÁŇA PSOTA (1997), MALÉ MEMOÁRY (1997) a monografie českého herce LETOKRUHY LADISLAVA  LAKOMÉHO (1998), v nakladatelství CERM monografie českého malíře a divadelního výtvarníka VOJTĚCH ŠTOLFA (2001), v Masarykově demokratické akademii monografie MIRA FIGAROVÁ. RÉVÉRENCE ( 2009). A sborníky -  k otevření Reduty (2005) a společně s Hanou Drozdovou Ad honorem Bořivoj Srba (JAMU 2006).  V těchto dnech dopisuji monografii o českém pěvci Zdeňku Kroupovi, který působil také v divadle v Linci.

Dokumentovala jste vývoj všech souborů, které období považujete za nejlepší?

Šedesátá léta minulého století, a to bez výjimky ve všech souborech. Vyrostla tady generace umělců, kteří byli schopní, erudovaní a vzdělaní a věděli, co chtějí a co dobré divadlo potřebuje. Pozdější normalizace všechno zase utlumila, někteří emigrovali a někteří museli odejít. Přece jen nebylo zničeno vše a léta 70. i počátek 80. let přinesly divadlu a jeho návštěvníkům ještě mnohé zasloužené úspěchy. A pak nastala svoboda. Co všechno přinesla, na to si odpoví každý sám. A co nám ukazuje divadlo, to – až na vzácné výjimky – je právě onen obraz doby, jímž prý divadlo odjakživa je. 

Čím si to vysvětlujete?

Dobré divadlo není dílem okamžiku. Potřebuje stálý soubor, který, aby byl kvalitní, musí v něm vyrůst osobnosti, které jsou se souborem spjaté. To jsou léta práce. Jistě, že je dobré, když přijede hostující hvězda a předvede něco inspirativně nového. Ale základ je ve stálém a sžitém souboru. A v jeho čele musí stát osobnost, která ho formuje. Ne nadarmo mluvíme o éře Františka Jílka, který v té době nastudoval všechny Janáčkovy opery, nebo Miroslava Kůry, Evžena Sokolovského nebo Miloše Hynšta a dalších. To už dnes není. Talenty dnes přeplatí Praha či cizina, není čas na růst. Všechno chceme rychle, ale dobré ovoce potřebuje svůj čas a klid, aby uzrálo.

Po revoluci prochází Národní divadlo v Brně neustálými změnami vedení. Proč to je?

Chybí cíl, představa, vztahy. Divadlo řídí lidé, kteří o něm nic nevědí a nevadí jim to. Divadlo má své zákonitosti, které nelze pominout. Ředitel a šéf musí mít pro divadlo a umělce cit, musí dostat důvěru, volnou ruku a čas, aby ze souboru něco udělal. Pět let, to je ta minimální doba, za tu se dá hodně zkazit, ale málo vybudovat.

Ze skladby souborů zmizela opereta, také si myslíte, že se stala přežitkem?

Nemyslím, velmi mi chybí a nejenom mně. Opereta plnila jako žánr očistnou funkci pro psychiku. Lidé potřebují vidět něco pozitivního a krásného, aby aspoň na divadle viděli lásku, měli se čemu zasmát, a aby příběh dopadl dobře. Onen happy end, který v životě tak často chybí. Ale mělo by to být vkusně a dobře profesionálně předvedené. Opereta je nejtěžší žánr, je to divadlo, které nejen hraje, ale i zpívá a tančí, abych připomněla slova mého blízkého přítele Iva Osolsobě, někdejšího operetního dramaturga a teoretika, který už mezi námi bohužel není. Koho to dnes zajímá a kdo to umí?  Opereta je proto dnes mrtvá. Nemůže ji nahradit muzikál, už proto, že muzikáloví zpěváci potřebují elektřinu, aby je bylo slyšet. A to je špatně.

Ale problém má dnes i činohra a opera. Napadá vás recept?

Ale ten jsem už říkala. Jmenovat jako šéfy – včetně ředitele – osobnosti, které divadlu rozumí, a ti se oslovují, nikoliv přihlašují a nechat je soustředěně pracovat. Není to primárně o penězích, dobré divadlo se dá hrát i za méně peněz, ale neuděláte ho bez znalostí, profesionality a víry, že vaše práce má smysl. A taky bez vzájemné důvěry a disciplíny. Divadlo není demokracie, ale souhra tvůrčího týmu, který sjednocuje jedna vůle a myšlenka.

Najdou se takoví lidé?

Velký problém. Dnes je spousta možností, televize, film, zahraniční pobyty, v cizině dostane dobrý umělec mnohem víc peněz. Je to ale hektický život, který ho vyčerpává. Snad si to někteří uvědomí a dají přednost soustředěné a kvalitní práci na jednom místě. Snad. I když doba tomu nenasvědčuje. Není na nic čas. Nevíte, kam se ten čas ztratil?

 

Děkuji za rozhovor

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307