KATEŘINA OLIVOVÁ VS. TEREZIE PETIŠKOVÁ

KATEŘINA OLIVOVÁ - Performerka, umělkyně, kurátorka, feministka, matka. Absolvovala bakalářské studium na Filozofické fakultě MU, obor Sdružená uměnovědná studia, a Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, Ateliér tělového designu. V roce 2018 se stala finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, v současné době nastupuje společně s Darinou Alster jako vedoucí Ateliéru nová média II. na AVU.

TEREZIE PETIŠKOVÁ - Kurátorka výstav a historička umění. Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě MU v Brně. Pracovala na Katedře designu Zlín Vysoké školy uměleckoprůmyslové, vedla Galerii mladých a Galerii U Dobrého pastýře v Brně, poté přednášela na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 2013 vede Dům umění města Brna. V Domě umění města Brna byla koncem minulého roku zahájena zajímavá výstava nazvaná Feministická avantgarda 70. let. Představuje díla z vídeňské sbírky Sammlung Verbund Wien. Mezi uměleckými díly genderově zaměřených autorek se ke vzájemnému rozhovoru sešly Terezie Petišková, ředitelka Domu umění, a Kateřina Olivová, performerka, feministka a nově i pedagožka Akademie výtvarných umění v Praze.

KATEŘINA OLIVOVÁ VS. TEREZIE PETIŠKOVÁ

KO: Terezo, kdy vznikl nápad ukázat v brněnském Domě umění rakouskou sbírku Sammlung Verbund Wien?

TP: To je již dost dávno, tak před čtyřmi lety. Tehdy prezentaci této rozsáhlé mezinárodní kolekce genderově orientovaných děl v Brně podpořil bývalý ředitel městské galerie současného umění ve Vídni Berthold Ecker. Líbila se mu naše výstava Grey Gold. České a slovenské umělkyně 65+, kterou jsme v Domě umění uskutečnili v roce 2014. Pod Eckerovým vedením se totiž tehdy tým vídeňské galerie zabýval „znovuobjevováním“ vídeňských umělkyň starší generace. Svým způsobem tam dochází, stejně jako u nás, k docenění tvorby radikálních autorek feministického zaměření teprve nyní.

KO: Zajímalo by mě, proč se tato sběratelská aktivita nerozšířila i na naše umělkyně.

TP: Od začátku spolupráce se Sammlung Verbund bylo naší ambicí současnou výstavu rozšířit přinejmenším o česko-slovenský kontext. Bohužel se to nepodařilo. Zájem o české a slovenské umělkyně nejprve iniciovala sama ředitelka vídeňské sbírky Gabriele Schor. Kulturní situace v Rakousku se však od počátků naší spolupráce v roce 2014 hodně změnila. Sammlung Verbund nyní pracuje se sníženým rozpočtem, takže tým sbírky musel svůj velkorysý přístup omezit.

KO: Takže je to tak, že ta díla sbírají a přáli si obohatit sbírku i o naše umělkyně?

TP: Ano, přesně tak. Třeba tomu současná výstava a bližší komunikace s vedením sbírky pomůže. Bylo by skvělé dostat domácí umělkyně do mezinárodního kontextu. Je to paradox, Vídeň opravdu není od Brna daleko, přesto se jejich pohled naším směrem stáčí stále málo.

KO: Můžeš mi ještě přiblížit, co je to za instituci ta Sammlung Verbund Wien, jak funguje?

TP: Jedná se o soukromou sbírku, kterou vlastní Verbund Wien, tedy Svaz rakouských vodních elektráren. Sbírka je ale utvářena pouze odborníky. a představenstvo svazu elektráren jim nechává plnou autonomii. Nyní se zabývají mapováním tvorby současných umělkyň Rakouska. Pokud se dostanou ke kvalitní tvorbě, zpracují ji, vystaví a publikují. Takto se například postarali o Renate Bertlmann asi před čtyřmi lety. Letos by měla její tvorba reprezentovat Rakousko na Benátském bienále. S šíří jejich výzkumu je taky najednou zřejmé, jaká témata byla pro umělkyně v tehdejší době aktuální. Ačkoliv o sobě umělkyně nevěděly, opakují se v jejich tvorbě náměty svázanosti, nespokojenost s mediálním obrazem ženy, parodie na mužské siláctví atd. Během diskuse nad přípravou výstavy jsme si s kolegyněmi říkaly, jak by to bylo krásné, kdyby třeba ČEZ financoval podobný výzkum a vznik sbírky.

KO: Výstava ukazuje tvorbu umělkyň západní Evropy, Jižní i Severní Ameriky a Asie, zejména 70. let. U nás se však v šedesátých až osmdesátých letech o feminismu, alespoň o poučeném feminismu, mluvit moc nedá. Feministické nasazení první republiky bylo násilně přerušeno a období socialismu feminismus velmi problematizovalo. Na jednu stranu stát poskytoval nesporné sociální výhody jako placenou mateřskou dovolenou, postupně delší a delší institucializovanou péči o děti, které nám mohou i dnes mnozí závidět, na druhou stranu neposkytoval svobodu, možnost volby, jak chceme žít a jak se veřejně prezentovat (společensky i umělecky). A diskuse o feminismu byla z velké části smetena jako zbytečná.

TP: V současnosti vzniká zajímavý výzkum období normalizace jak ze sociologického, tak historického nebo uměnovědného hlediska, určitě si trochu poupravíme pohled na tehdejší dobu. Jinak díla, která se otevřeně hlásila k feminismu, vznikala v té době asi jen na Slovensku, vytvářela je především Jana Želibská. Ostatní díla tohoto okruhu – jak na Slovensku, tak v Čechách – se víceméně pohybují v pozici tzv. latentního feminismu. V tehdejší době nám také obzvlášť scházel genderový diskurs. 11. a 12. února bude v Domě umění mezinárodní konference, která se bude feministickou a genderovou kulturou z různých hledisek zabývat.

KO: Já si myslím, že téma feminismu za socialismu je velmi zajímavé. Zorientovat se v něm mi pomohl třeba sborník Vyvlastněný hlas, který mi zbořil některé zjednodušené představy o tom, jak to asi tehdy fungovalo a proč. Narodila jsem se v polovině osmdesátých let, takže jsem to úplně nezažila a moc si toho z předrevolučního období nepamatuju.

TP: Není jednoduché se v tom vyznat, odlišit státní ideologii, která vyhlašovala rovná práva, od žité reality, která byla někde úplně jinde. Na zmíněné konferenci vystoupí například Alena Wagnerová, která působí od své emigrace po roce 1968 v Německé sociologické společnosti a dalších institucích. Dlouhodobě se zabývá srovnáváním východisek, tradic a vývoje českého ženského hnutí a jeho specifik ve srovnání se západním feminismem. Její příspěvek bude pojednávat i o špatně pochopitelném nezájmu Charty 77 o genderovou problematiku. Jsem na to opravdu velmi zvědavá. Paní Wagnerová nás upozornila na řadu paradoxů. Například že se teprve v 60. letech v západním Německu škrtnul paragraf, podle nějž mohl muž vypovědět ženino pracovní místo o své vůli, aniž jí to oznámil.

KO: Pro mě je téma rodiny a rodičovství hodně aktuální a věnuji se mu na několika rovinách. Společně s dalšími umělkyněmi a teoretičkami máme skupinu Mothers Artlovers, která se věnuje vzájemné podpoře, sdílení našich témat, diskusi o nich a jejich teoretickému i praktickému rozvíjení. Pak ho taky reflektuju ve své autorské tvorbě a taky studuju doktorát u Lenky Klodové zaměřený na mateřství. Vizuálně i ideově jsou pro mě některá z děl na této výstavě stále velkou inspirací.

TP: Estetika 70. let je hodně specifická, je v ní obsažena velká radikalita, kterou již – s rozvojem médií – necítíme tak autenticky. Před čtyřiceti lety musela působit velmi provokativně. Velmi mě také zaujalo, kolik je v těch dílech humoru a nadhledu. Přítomnost humoru jako specifické sociální strategie je vlastní tehdejší kultuře ve velké míře, ale tvému dílu ostatně také. Ty nyní vystavuješ a taky chystáš performance na výstavě v Domě pánů z Kunštátu, která se bude otevírat 5. února.

KO: Moc se na to těším. Je to mezinárodní queer výstava kurátorů Martina Vaňka a Gyuly Muskovicse (HU), nazvaná WE WILL NOT CHANGE OUR SHOW. Věnuje se tělesnosti a feminismu a zahrnuje několik dalších akcí. 27. února tam budu mít taky performance.

TP: Co dalšího chystáš? KO: Já toho chystám strašně moc. Právě teď výstavu v Oblastní galerii Liberec, která tematicky i produkčně souvisí s Cenou Jindřicha Chalupeckého. Každá z finalistek a finalistů (kromě laureáta) zde bude mít svou sólo výstavu. 22. března je vernisáž, ale do Liberce se vypravím už dřív, natáčet přímo v prostorách galerie, a plánuji realizovat v průběhu výstavy i jednu deaktivační performance. Pak chystám v dubnu výstavu ve zlínské Komoře, což je nová off space galerie v prostorách bývalé zastávky, a v květnu společnou výstavu s Ateliérem tělového designu v prostějovské Rainbow Gallery. A dubnovou performance s NEWkusem v rámci Venušiných dní, což je festival divadla Venuše ve Švehlovce, a v červnu performance v rámci festivalu Chebské dvorky. A kromě toho všeho právě začínám s Darinou Alster vést Ateliér nových médií II. na AVU, takže práce a zábavy mám aktuálně opravdu hodně.

KO: A, Terezo, ty jsi feministka?

TP: Neuváděj mě, prosím, do rozpaků. (smích)

KO: Tos mě teda zklamala. (smích)

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307