Kučerová vs. Spilka

Marie Kučerová (*1959) vystudovala muzikologii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala jako televizní producentka v České televizi. Od roku 2013 je ředitelkou Filharmonie Brno.

Vilém Spilka (*1975) je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění. Od roku 2002 je uměleckým ředitelem a dramaturgem festivalu Jazzfest Brno. Vedle toho vede Katedru jazzové interpretace na JAMU a je hudebník na volné noze.

 Kučerová vs. Spilka

 

V. Spilka: Tak Maruško, jak se máš?

M. Kučerová: Já se mám krásně, spíš mi řekni, jak se máš ty, když přijdeš do takového prostoru, ty jako jazzman, který je zvyklý na něco jiného a teď tady v Besedním domě samé zlato a andělíčci?

V. Spilka: Taky jsem si kvůli tomu dneska vzal sako, že jo (směje se). Ale jinak se mi to líbí samozřejmě, vlastně mě baví, když se ten náš žánr zasadí do jiného prostředí. Je to zajímavý, najednou se dostaví jiná dimenze poslechu, když vezmu klubovou věc a zasadím ji sem, což ostatně spolu děláme. Je to jiný zážitek a to mě baví.

M. Kučerová: Jsi zvyklý na muziku, kterou tady provozujeme, to znamená hlavně klasika – Mozarti, Beethoveni...?

V. Spilka: Tak já jsem začínal jako houslista, začal jsem hrát Ševčíkovu školu a devět let jsem hrál na housle, dotáhl jsem to někam ke Dvořákovi, dál už moc ne. Ale začal jsem hrát docela brzo a moc mě to teda nebavilo, musím říct. Změnilo se to až v pubertě, kdy jsem objevil kytaru, která mě naopak začala bavit hodně. A ty ses vlastně dostala k hudbě jak?

M. Kučerová: Já podobně jako ty. Mám za sebou taky nějakých devět let klavíru a chtěla jsem být muzikant, ale pak jsem zjistila, že na to nemám dostatečný talent. Takže sloužím hudbě a baví mě to, možná víc, než ji vytvářet, dělat podmínky pro muziku, aby vzkvétala, aby se hudebníci měli dobře a posluchači byli spokojení. No ale ty, na rozdíl ode mě, která se nestala hudebníkem, ty ses muzikantem stal, takže ty jsi praktik, že?

V. Spilka: Praktik jsem, ale už jen v takové výsekové míře. Sám ještě hraju, mám i nějakou pedagogickou pozici tady hned u sousedů (na JAMU, pozn. red.), ale vlastně už toho prakticky tolik nedělám, protože na to nemám dostatek času a chci dělat pořádně to, co mě živí. Což je vlastně podobná role, jakou máš ty. Ale já si myslím, že i na tuto roli je potřeba nějaký talent, ne? Je to tak?

M. Kučerová: Já myslím, že je to velmi kreativní práce. Protože vytváříme nejen samotnou hudbu, ale obhospodařujeme všechno kolem, aby to kvetlo, mělo nějaký smysl a na to je teda potřeba notná dávka kreativity.

V. Spilka: Znalosti taky pochopitelně…

M. Kučerová: …sledování trendů…

V. Spilka: …abychom mohli nabízet neustále něco nového, neohraného, to si myslím, že je také zásadní věc. Je důležité mít neotřelé nápady. A to se mi zdá, že u brněnské filharmonie je teď v popředí, ty neotřelé nápady vás posouvají do špičky zdejších orchestrů a začínáte získávat výraznější tvář – aspoň v mém vnímání.

M. Kučerová: To je moc příjemné slyšet, na druhé straně je to samozřejmě těžší cesta, než jít tou prověřenou, vyšlapanou, kde se sází na jistotu. Tahle cesta skýtá spoustu nebezpečí, protože je to nové a všechno nové dráždí, neví se, co z toho bude... Ale myslím si, že když publikum vychováme natolik, že bude schopné být otevřenější, potom se hranice nesmírně posouvají a najednou se stává něco, co jsem si teď po čtyřech letech ve své funkci uvědomila. Když se jde na filharmonii, najednou i ten Beethoven je „cool“. Nicméně si ještě neodpustím – ty jsi moc skromný člověk, říkáš, že nehraješ, ale vydal jsi teď nedávno úspěšné CD!

V. Spilka: Tak... Já mám vlastně tu výhodu, že se hudbou můžu bavit, což považuju za velké životní štěstí. Nemusím takzvaně „holit“ a vymetat každou akci. Můžu prezentovat za sebe to, co sám chci, což je skvělé. A mám na to svoji kapelu. A jak jsi říkala, teď jsme vydali CD, které asi trochu vrylo stopu do místní scény. Rozhodli jsme se totiž upravit písně Honzy Nedvěda do jazzových aranžmá a to si myslím, že je nová věc. Ne, že by to nikdo před námi neudělal, ale vydat celé CD plné takových úprav myslím ještě nikoho nenapadlo. A není to nějaký zá sadní kalkul, spíš bych řekl přirozený vývoj. Přes housle jsem se dostal ke stylům typu bluegrass, country nebo folk a teprve pak jsem začal přičichávat k jazzu, takže ono to ve mně někde bylo. Neříkám, že primárně zrovna Nedvědi, ale tento typ podhoubí ve mně je. A když ho v sobě člověk najde a pak ho přetvoří tím, co do sebe nasál za posledních 25 let, vyjde z toho to, co jsme s kapelou vydali před pár měsíci.

M. Kučerová: Já se přiznám, že folk tedy není vůbec moje parketa, ale ve tvém podání se dá docela dobře poslouchat (směje se). Ale jazz, to je moje hodně oblíbená muzika. Jsem ráda, že se nám daří spolu jednou za rok udělat kvalitní crossoverový projekt – hvězda jazzu v kombinaci s filharmonickým orchestrálním zvukem a ve speciálních aranžích. Zatím se nám každý rok povedlo něco, že? První byl Avishai Cohen, druhý Richard Galliano, teď Dan Bárta. Myslím, že všechny fungují velice dobře. A nejen v Brně, jsou i exportní, hráli jsme už ve Vídni, v Bratislavě, v Katovicích...

V. Spilka: Úžasné na tom je, že ten Avishaiův projekt je natolik životný, že se dneska hraje už zhruba deset až patnáctkrát za rok po celém světě. A je to vlastně naše společná idea, kterou jsme zrealizovali na konci roku 2015.

M. Kučerová: … a na které jsme pracovali aspoň dva roky, že?

V. Spilka: To určitě. Myslím, že dodneška z toho můžeme mít vnitřní radost, že ten projekt je skutečně životný, že jsme do něj zasáhli i producentsky a vše se podařilo.

M. Kučerová: Náš poslední projekt, který je stále ještě ve hře, je Dan Bárta a Filharmonie Brno a zazní teď 4. dubna na Jazzfestu. Jestli se nepletu, už je vyprodaný?

V. Spilka: Bohužel... Budeme to muset brzy v Brně zopakovat. Budeme ale muset hledat nějaký alternativní prostor, protože Janáčkovo divadlo bude zavřené. Ale na programu je ještě druhý protagonista, Richard Bona, skvělý kamerunský basista a my vlastně ani nevíme, kolik lidí jde na Bonu a kolik na Bártu.

Kučerová vs. Spilka foto: Marek OlbrzymekM. Kučerová: Ale Jazzfest není samozřejmě jen Bárta a Bona, ty máš spoustu hvězd každý rok, jaro bude jazzově výživné, že?

V. Spilka: Určitě, jako každé jaro, letos malinko dřív. Začínáme už 23. března, kdy bude v Sono Centru americká legenda Joe Lovano, držitel Grammy a úžasný saxofonista. A pak pojedeme až do 26. dubna v kompaktní formě. Zahraje fenomenální saxofonista Chris Potter, skvělí bubeníci Steve Gadd nebo Poogie Bell, beninský kytarista Lionel Loueke a další, je jich hodně... Končíme samostatným koncertem Chicka Corey s jeho triem, který vystoupí 4. května v Bobycentru. Ale vy si mezitím střihnete Velikonoční festival, tak mi o něm něco řekni.

M. Kučerová: Od 9. do 23. dubna tradičně během dvou velikonočních týdnů obsadíme brněnské kostely a připravíme opravdu masivní porci duchovní hudby od Hildegardy von Bingen po Kutavičiuse. Kromě jiného na festivalu velmi dobře fungují také tzv. tenebre neboli černé hodinky, pozdní koncerty u Jezuitů, kde jsou jenom svíčky a lidé rozjímají hodinu a půl bez pauzy, netleská se a je tam absolutně meditativní atmosféra. Tam chodí hodně studenti.

V. Spilka: Vy se i dalšími projekty snažíte pracovat hodně s publikem a dostat se k cílové skupině, která je trošku mladší než ta pro váš žánr obvyklá...

M. Kučerová: Snažíme se o to. Průzkumem jsme zjistili, že největší část našeho publika je ve věku 20 až 30 let. A až druhá největší část je věkově šedesát a výš, což je asi úplný unikát mezi českými producenty klasiky, a pokud vím, i v zahraničí. Souvisí to i s tím, jak s nimi komunikujeme nebo jak oni komunikují spolu. Většinou je to tak, že je to na doporučení kamaráda. Řekne: „Nemáš dneska čas, půjdeme ještě před hospodou na koncert filharmonie?” Kamarád se zeptá: „A co hrají?” A dostane odpověď: „No, nevím, ale bude to dobrý.” Takže nechodí se na hvězdy nebo na jména, ale na značku. Stal se z toho zvyk chodit na filharmonii. A myslím, že podobně funguje i  jazzová série, jejíž další koncert je v březnu a kde přivítáme Emila Viklického s …

V. Spilka: … s Janem Lundgrenem, což znamená unikátní jazzový koncert na dva Steinwaye. Dva takhle kvalitní klavíry nemá v Brně nikdo. Takže dvě velká křídla a dva mistři jazzového piana, na to určitě také zveme. Aby to mělo „ksicht”.

M. Kučerová: Vy vlastně kromě toho, že produkujete úžasné koncerty, jste známí hodně vyhraněným a kvalitním vizuálním stylem, jak jste se k tomu dostali?

V. Spilka: Tak asi jako všechno je to trochu otázka štěstí, na koho natrefíte… My jsme hned od začátku začali spolupracovat s jedním šikovným designérem, který se jmenuje Petr Skala. A on nastavil laťku a tu už jsme nikdy nemohli podlézt, protože bychom byli sami proti sobě. A taky nám na tom, jak navenek vypadáme, záleží. Záleží nám na tom, jak vypadá Brno, když ho polepíme plakáty. Aby to nebyla nějaká nahodilá změť typografie a pofidérních fotek, ale aby to prostě mělo „ksicht“.

M. Kučerová: Vy máte opravdu hned rozpoznatelný styl, každý hned ví, že je to Jazzfest.

V. Spilka: Tak to děkujeme, je to naším cílem a i když máme každý rok nový styl, je rozpoznatelný. Ale vy to máte podobně, vy jste vlastně teď všechny svoje festivaly sdružovali pod jednotný styl, je to tak?

M. Kučerová: Ano, vlastně už teď někde v ulicích nejspíš uvidíte Velikonoční festival, ten vykopne tu novou vizuální tvář. Je to zase takový spíš minimalističtější styl, není barevný, spíš to redukujeme na výraz, je to takový výrazný grafický výkřik „Jsme tady Prostor, který sdílejí. Domácí scéna Filharmonie Brno se stává dějištěm některých koncertů festivalu a je to filharmonie!“

V. Spilka: A ještě je potřeba říct, že jsme tady za umění. Protože když se snažíme prezentovat skvělou hudební nabídku, chceme ji představit odpovídajícími vizuálními prostředky, protože nám záleží na tom, jak věci zní a zároveň vypadají. Myslím, že v tomhle máme podobné filozofie. A určitě nejsme v Brně sami, komu na tom záleží. A je to dobře, že se celková úroveň zvedá. Když se podívám na plakátovací plochu, mám z toho daleko větší radost než před pár lety.

M. Kučerová: Ano, Brno vypadá daleko líp a říkají to i návštěvníci, neříkáme to jen my z patriotismu, je to v ulicích Brna vidět.


Až se Brno nadechne

M. Kučerová: Možná ještě jedno téma k rozhovoru. Besední dům je nádherný sál, máme ho rádi a jsme na něj hrdí, ale upřímně: kvalita kulturní infrastruktury, když se budeme bavit jen o hudbě, není bůhví co, že?

V. Spilka: Určitě ne, ale Brno je unikátní ve výběru míst, kde se dají pořádat koncerty, možnosti tady máme opravdu velice luxusní. Když se podíváte do Prahy, na počet obyvatel je tam daleko menší množství vhodných sálů a je tam o ně hrozná bitva, kdežto v Brně ještě stále máme nějaký manévrovací prostor a já sám jsem za něj vděčný. Trochu jiná situace je pro vás, protože potřebujete hodně specifické akustické podmínky, abyste mohli dobře znít.

Vilém Spila a Marie Kučerová

M. Kučerová: Ano, a také prostorové. Teď bohužel nemáme vhodného nic, kvůli rekonstrukci Janáčkova divadla jsme přišli o jediné velké pódium a příští sezóna pro nás bude hodně limitující, protože se přesouváme do sálu brněnského Stadionu na Kounicově, do kostelů a na brněnské výstaviště. Asi budeme trpět, ale o to víc se těšíme na náš nový sál.

V. Spilka: A jak to vypadá s termínem dostavby toho sálu?

M. Kučerová: Pořád to vypadá, že otevřeme na začátek sezóny 2020/2021. Kdo teď chodí v okolí Besedního domu, vidí, že naše základy nového domu se už pomalu rýsují. Letos by měla být spodní část stavby hotová, za nějaké dva měsíce bychom měli znát vítězný tým akustiků, architektů a projektantů, kteří dům a sál budou designovat. Zatím máme dva finální soutěžící týmy, v každém z nich je světová osobnost akustika. Každý z nich má za sebou desítky sálů po světě, jeden má třeba Labskou filharmonii v Hamburku, druhý Harpu v Reyjkjaviku, mají obrovské zkušenosti. Takže ať vyhraje jakýkoliv z nich, nemůže to dopadnout špatně. V Brně vznikne kapacitně největší sál v celé republice, měl by mít aspoň 1 200 míst. Bude to i nahrávací studio, také nejlíp vybavené u nás, navíc to bude spojené s Besedním domem, kde zůstává krásný komorní historický sál. Myslím si, že to výrazně změní nejen naše podmínky, ale i podmínky všech našich partnerů včetně vás.

V. Spilka: Na to se těším, že budeme moct dělat takové projekty, jednak s vámi a jednak i našich umělců, které momentálně prezentujeme v jiných prostorách, přestože často mají na to, aby vyprodali větší sál. Který ovšem nabízí naprostou akustickou dokonalost a samozřejmě skvělou infrastrukturu s tím související, aby člověk prostě přišel na koncert a cítil se, že jde opravdu na událost, a že všechen servis vlastně odpovídá očekávanému hudebnímu nebo kulturnímu zážitku.

M. Kučerová: Já se hodně těším na to, že to změní celé společenské a kulturní niveau, náladu ve městě. Alespoň ve městech, kde jsou tyhle sály, to bylo úplně cítit, jak se najednou město nadechne. Už to nejsou jen stavby tramvajových tratí – samozřejmě nic proti křižovatkám a tramvajím. Ale je to výraz sebevědomí města, že má i na to, investovat do kultury. Aby se tam lidi cítili příjemně a dostali co nejlepší možný zážitek, takový, za kterým teď musí jezdit, já nevím kam až. Lidé se začnou pohybovat v okolí toho domu, přirozeně je začne vtahovat do kulturního dění, které se stane normální součástí života. Není to jen ten večerní zážitek, ale můžou tam strávit čas v kavárně, koupit nahrávku, poslechnout úvod ke koncertu nebo si zkusit něco v hudební dílně.

V. Spilka: Brno se tím dostane zase o level 19 výš v kvalitě života. Strašně rád tady žiju, protože život v Brně se skládá jak z klidu třeba doma, tak z obrovských možností někam zajít. Na cokoliv. Na sport, na kulturu, je tady toho hrozně moc a vlastně i lidi se mi zdají čím dál otevřenější. Stáváme se kosmopolitnějším městem a zároveň nejsme přeplnění turisty…

M. Kučerová: …masovými turisty. Ano, já mám taky opakovaně tuhle zkušenost, skoro každý týden tady máme zahranič- ního dirigenta nebo sólistu. A každý říká, že to město doporučuje všude, kde může, protože tak dobře se prý už dlouho nikde necítili. A to jsou světoběžníci, kteří jsou každý týden někde. Úroveň nabídky od gastronomie po přírodu, příjemné a nepřeplněné město, velmi vysoká a přístupná kultura – takový mix asi těžko jinde najít. Prostě ideální destinace. Jen bych chtěla, aby nám ten trend vydržel...

V. Spilka: Já myslím, že Brno má hrozně dobře našlápnuto, že se tady dějí věci ve sportu, v kultuře… Že to tady funguje.

M. Kučerová: Myslím, že znakem toho, že se Brno nadechlo, je, že se lidi i míň bojí dělat věci, které nejsou až tak očekávatelné, třeba akce Smíření, to mi přišlo jako takové obrovské gesto. Asi už jsme hrdí Brňané (dodává se smíchem).

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307