MARTIN E. KYŠPERSKÝ VS. JIŘÍ BAČOVSKÝ

Jak se spolupracuje s Muchou nebo Lenkou Dusilovou? Dají se psát písně o brněnských pověstech? A proč jsou „Beznohá baletka“ a „Brněnská pole“ špatné názvy pro kapelu? Taková témata se objeví, když si povídá frontman s frontmanem. Martin E. Kyšperský z Květů a Jiří Bačovský z kapely Brünnfield se sešli k inspirativnímu rozhovoru.

MARTIN E. KYŠPERSKÝ VS. JIŘÍ BAČOVSKÝ

MARTIN EVŽEN KYŠPERSKÝ je frontmanem brněnské kapely Květy, pro kterou skládá hudbu a píše texty. Věnuje se také sólovým projektům, divadelní i filmové hudbě a spolupráci s muzikanty, jako jsou Mucha, Lenka Dusilová, Tomáš Vtípil, kapela Biorchestr nebo Koistinen. Televizní diváci ho mohli vidět například v seriálech Případ pro exorcistu, Trpaslík, Světlu vstříc nebo Rédl. Napsal také knížku pro děti Za Aničkou kolem světa a sbírku básní Marťanské lodě.

JIŘÍ BAČOVSKÝ je zpěvák a textař brněnské kapely Brünnfield. Kapela vznikla v roce 2012 a od té doby pilně koncertuje s vlastní tvorbou na pomezí rocku, punku a folku. V roce 2016 vydali debutové album Zítra je karneval, o rok později pak EP Pár veršíků ze Štatlu. Letos vyšel klip k písni Po cestě a dál, Brünnfield můžete vidět na festivalech v Brně a okolí i na jejich sólových koncertech po brněnských klubech.

MK: Ahoj Jirko, jak se jmenuje tvoje kapela?

JB: Ahoj Martine. Moje kapela se jmenuje Brünnfield, to jsem doufal, že budeš mít dávno nastudovaný. Bubeník s harmonikářem u piva měli nápad, že když má Brno historicky tolik společného s Němci, spojení německého „Brünn“ a anglického „field“ bude znít dobře. Ale texty máme české.

MK: A proč se nejmenujete třeba Brněnská pole? Nebo jenom Pole?

JB: To si řekneš – Brněnská pole, no ty vole, co to je? Je pravda, že jméno Brünnfield je trochu složitější, není to třeba jako Květy nebo podobné názvy, které stačí říct jednou a nemusíš je každému třikrát opakovat a pak ještě napsat.

MK: To vzniklo ještě na základní škole. My jsme byli tehdy okouzleni fenoménem hippies, spojovali jsme to s nějakou svobodou a mysleli si, že budeme hrozně free. Stejně jako lidi v té Kalifornii, kteří dělali psychedelický koncerty, kde třeba hodinu hráli něco, na čem se vůbec nedomluvili. To byla taky naše jediná šance, jak si tenkrát zahrát, my nebyli schopni zahrát nic. Názvů bylo víc, jeden kamarád prosazoval, abychom se jmenovali Beznohá baletka.

JB: No, to je pěkný název!

MK: Ale já si říkal, že nám to za nějakou dobu přijde hrozně dementní. Že nám bude třeba pětadvacet, tak hrozně moc let (teď je mi skoro čtyřicet), a budeme si říkat, proč se jmenujeme tak stupidně.

JB: Mně se vaše písničky opravdu líbí. Třeba z poslední doby ta Odpočinout je super, nedávno jsem si ji pouštěl, když jsem přišel úplně vyfluslej z práce. Hlavně vaše písničky mají atmosféru. Takže ty inklinuješ k hippies?

MK: Když jsem byl malej, tak se mi hrozně líbilo, že jsou všichni nahý, kouří a dělají bordel, to se mi zdálo dobrý. Ale inspirací pak přišlo víc. Mám rád písničkáře Oldřicha Janotu nebo hudbu svých kamarádů. Kapelu Zrní, kapelu Dva. V Brně teď žije Martina Trchová, písničkářka, ta má krásný věci. Jak dlouho vy hrajete?

JB: V aktuální sestavě rozbíháme třetí rok, předtím ani nebyla moc jasná tvorba. Napadalo nás třeba, že bychom dělali písničky na téma brněnských pověstí, ale o tom jsme nedokázali dost dobře textařit. Začali jsme skladbou Kamenná panna, o té dívce, jak na Orlí skočila do studny. Já pak chtěl psát spíš texty o svým životě nebo o tom, co jsem vnímal u lidí kolem.

MK: Neztotožňoval ses s Kamennou pannou?

JB: Já se do Brna přistěhoval až později, takže k těm pověstem nemám takový vztah. Ale hrozně se mi líbil třeba výrok básníka Krchovského, že Brno je hlavní město beznaděje. To mě hrozně pobavilo.

MK: Já myslím, že i spousta lidí, co se přímo v Brně narodila, ty pověsti nezná. Ale bylo by zajímavý spojit pověst o Kamenné panně s příběhem té paní, co se ztratila v brněnských kanalizacích.

JB: To neznám, to mi pověz.

MK: V sedmdesátých letech nějaký pán na ulici Pekařská omylem spadl do kanalizace a zachránila ho paní, která ho vytáhla ven. Ale přitom do té vody spadla sama a nikdy už ji nenašli. Teď tam má dokonce pamětní desku.

JB: Víš, co mě hrozně překvapilo? Pustil jsem si Trpaslíka a uvědomil jsem si, že tam hraješ. A výborně tam hraješ. Ty toho máš hodně rozjetýho, že?

MK: Teď jsem Petru Kolečkovi hrál v jeho celovečerním debutu. Stal se ze scénáristy režisérem a chtěl po mně roli číšníka, který se rozčílí na Jiřího Langmajera. Mně u toho fakt přeskočil hlas a oni říkali – to je skvělý, že to nemáš pod kontrolou, to je ideální! Co ty děláš kromě kapely?

JB: Pracuju, ale není to to, co by mě naplňovalo. Pracuju hlavně proto, abych mohl dělat muziku. Teď jsme natočili nový videoklip Po cestě a dál. Točili jsme ho v brněnským baru Lloyd´s, pan majitel i číšníci se o nás hezky starali. Večer před natáčením jsme šli zmapovat terén, tak jsme se tam do jedné trochu cinkli. Klip vyšel na Valentýna.

MK: Takže je to lovesong?

JB: Spíš takový fuckování konzumní společnosti. Teď se nám daří bodovat i na rádiu RockZone, v hitparádě, obsadili jsme minulý týden první místo. Občas nám říkají „brněnskej Divokej Bill“, už nás takhle nálepkují několik let. Vždycky jsem se tomu bránil, ale pak jsem se s tím smířil.

MK: Divokej Bill? Vždyť jich je v té kapele asi padesát!

JB: Je jich tam... no, víc už je jenom Alexandrovců. Co vůbec ty a mainstream, jde mimo tebe?

MK: Těžko říct. Jestli je třeba Lenka Dusilová mainstream, tak tu mám rád moc. To se mi líbí, když někdo dělá něco, co je pro široký masy, jako ta Léňa, a přitom je to ve své podstatě úplně subtilní a úplně neústupný.

JB: Nepsals jí nějaký texty?

MK: Psal, psal. Ale měl jsem ji rád i předtím! Já jsem se na ni byl podívat, když byla hostem Honzy Buriana při koncertě v Huse na provázku, a celý ten koncert jsem ji hypnotizoval, protože je hrozně charismatická. Pak jsme se seznámili a nabídla mi, abych jí psal texty, ale přímo na hotovou hudbu a intonace. To byl pro mě trochu problém, jako vyplňovat křížovku. Ale bylo to skvělý, nenechala na mně nit suchou, na všechno se ptala, všechno chtěla vědět. Co který verš znamená, jak přesně jsem to myslel…

JB: O to se pokoušíme v poslední době, vytvořit skladbu už s nějakou melodií zpěvu a text psát přímo na ni. A zjišťuju, že je to naprostý peklo. Pro mě je mnohem snazší vzít si prvně chvilku pro sebe, napsat si několik veršů.

MK: Já mám nejlepší zkušenost s tím, když to vzniká zároveň, v jednom okamžiku. Když už ve slovech přichází nápěv a já si to můžu rychle zazpívat s kytarou, nějak to uchopit.

JB: A co inspirace?

MK: To je jedna z nejtěžších otázek. Všechno je inspirace. Holky, utrpení dnešního světa, tohle přenádherné město, jiná umělecká díla. Často se snažím něco úplně cíleně vykrást, ale většinou to nikdo nepozná, protože se mi vůbec nepodaří originálu přiblížit.

JB: V naší kapele, co se týče textů, skládáme já, baskytarista a kytarista. Na prvním albu jsem vystřílel hodně nápadů a uvědomil jsem si, že jsem v krizi. A to mi bylo sotva 18. Víš ale, co by mě zajímalo? Jak vznikla tvoje spolupráce s Nikolou Muchovou.

MK: My jsme měli koncert na Flédě a Nikola Muchová, kterou jsem neznal, mi psala během koncertu na Facebooku zprávu „Stojím pod pódiem a masturbuju.“ Mysleli jsme si, že to je zajímavý, a zrovna jsme sháněli holky, co by nám tančily ve videoklipu, tak jsme ji pozvali. Přijela pozdě, ale aspoň mi přinesla svoje cédéčko. Řekl jsem jí, že to je hrozně nahraný, a ona na to, ať teda zařídím, aby to bylo nahraný líp. Udělali jsme dvě desky, pak už naše spolupráce nebyla slučitelná s mým harmonogramem, ale ta doba byla hezká. Co teď chystáte s Brünnfieldem?

JB: Chystáme věci na léto, fesťáky a tak. V červnu budeme hrát v Bohunicích na pivním festivalu, má tam být i kapela UDG, tak se těším. Ono je vždycky fajn si zahrát a neplatit vstupný, když člověk chce slyšet kapelu, která ho zajímá. Chystáme se taky na Festival Žebětín. Na podzim snad budeme točit další singl a videoklip. Určitě bych chtěl lidi pozvat taky na náš nejbližší koncert v Brně, což bude 11. 4. na Melodce. Hráváte tam rádi?

MK: Melodka je na nás trochu moc metalová. Máme to rádi třeba na Staré Pekárně, tam jsou lidi strašně blízko, jde to úplně na krev. Navíc je hezký, když můžeš říct, že jsi vyprodal klub. Nemusíš už říkat, že je to tam maličký. Pak se mi líbí ještě třeba v Kabinetu MÚZ, kvůli tomu geniu loci.

JB: A co chystají Květy?

MK: Hráváme teď nově ve čtyřech, udělali jsme písničku pro film Veterán, točí ho Honza Hřebejk v Brně. Chtěl bych dělat hudbu k celýmu filmu. Jsem teď strašně šťastnej z každýho setkání, mám hrozně dobrou náladu. Co se týče nových desek, vydávali jsme jednu až dvě ročně, takže bychom rádi nechali lidi vydechnout. Ale asi to stejně nevydržíme.

JB: Nevím o nikom, kdo by vydával v takové frekvenci, dvě desky ročně.

MK: Beatles možná. Vy máte kolik písní za den?

JB: Za den? Tak zhruba žádnou. A to je nás sedm. Máme jako ozvláštnění kromě kytar, basy a bicích taky housle a akordeon. Dneska si kluci cvičí rytmickou sekci, zatímco já mám rozhovor. Ale třeba cestování na koncerty v takovým počtu, to jsou strašný pekla někdy. Nehledě na to najít podium, kde se v klidu vlezem. A nazvučit se!

MK: My máme problémy už ve čtyřech. Jste hrdinové!

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307