MICHAL DOLEŽEL VS. MICHAL PALAŠČÁK

MICHAL PALAŠČÁK architekt. Založil a působí v architektonickém studiu Dílna, kde vznikají projekty s přesahem do nejrůznějších přidružených profesí. Z Dílny vyšly například realizace kryté tržnice na Zelném trhu nebo parkovacího domu na Kopečné. Spolu s Michalem Polášem je autorem vítězného návrhu nové podoby Mendlova náměstí.

MICHAL DOLEŽEL politik, archeolog a etnolog. Od roku 2013 je místostarostou brněnského Sokola. Od roku 2016 byl zastupitelem Jihomoravského kraje, v letech 2015 až 2018 zastupitelem a radním městské části Brno-střed. K jeho zájmům patří brněnská architektura a věnuje se její popularizaci.

MP: Ahoj Michale, co kdybychom začali třeba tím, co máme společného? Teda kromě křestního jména.

MD: Chodíme spolu na nohejbal do Sokola!

MP: To je pravda. A máme taky společné kamarády. Ale především společný zájem o architekturu – ty se zajímáš o tu historickou a já tvořím tu současnou.

MD: Jo a skrze architekturu jsme se už několikrát do jisté míry potkali i pracovně.

MP: Máš pravdu, byli jsme spolu v porotě architektonické soutěže.

MD: Já jsem pak zase byl v porotě soutěže, které ses účastnil se svým projektem. A pokud vím, tak nedávno pro tebe dopadla dobře soutěž projektových návrhů na renovaci Mendlova náměstí. Co se tam chystá?

MP: Palčivým problémem Mendláku je šílená dopravní situace, takže tenhle bod byl v projektu klíčový. Projekt je zaměřený na zmírnění tramvajového i silničního provozu, který nyní vede kolem dokola i skrz náměstí. Prostor náměstí by se následně rozšířil a vznikla by klidová zóna s parkem v prostorách, kde je nyní terminál pro autobusy a trolejbusy. Park by měl na jedné straně sahat až k panelákům, na druhé straně až ke klášteru, kde vyústí do klášterních zahrad.

MD: Ty byly ale doposud veřejnosti uzavřené, je to tak?

MP: Ano, a pořád jsou, ale opatství chce zahrady zpřístupnit a obecně se víc otevřít veřejnosti. Víc taky prezentovat tamní působení J. G. Mendela.

MD: Starobrněnský klášter i s bazilikou na Mendlově náměstí je pro Brňáky téměř neznámý a přitom je to stavba světového významu. A to nejen z důvodu, že tam působil Mendel, ale taky z hlediska architektonického.

MP: A to těch staveb, které by měly mezinárodní přesah, v Česku moc nemáme. A když máme, tak se u nás dost často přehlížejí a teprve až je někdo v zahraničí ocení, tak si jich začneme všímat i u nás.

MD: Moc jich opravdu nemáme – kam bys zahraniční zájemce o českou architekturu poslal?

MP: Nedávno jsem po Brně provázel studenty architektury z jednoho elitního holandského institutu a ty jednoznačně zajímala jen architektura do roku 1940. Z novodobé architektury vůbec nic. Pochopitelně, že chtějí vidět to, co jinde neuvidí, a v Brně je to rozhodně meziválečná architektura, která je navíc koncentrovaná v centru města – Avion, Alfa a další.

MD: Paradoxní je, že z hlediska památkové péče byla donedávna funkcionalistická a pozdější architektura úplně přehlížena. Ještě tak před deseti lety se na nějaký funkcionalismus úplně kašlalo – jo, bylo pár lidí, kteří se tomu věnovali a chtěli to propagovat, ale to byli jednotlivci. Pořád se zdůrazňovalo, že Brno je novorenesanční a historizující. Až v poslední době se v Brně věnuje pozornost funkcionalismu a pomalu i poválečné architektuře.

MP: Jeden funkcionalistický dům na Moravském náměstí jste, jako městská část Brno-střed, celý rekonstruovali, že? Je to ten dům, pod kterým vede podchod z Moravského náměstí na Mášovu ulici. Byl v hrozném stavu, to je fakt, na druhou stranu jsou tam v přízemí teď všechny obchody a výklady takové uniformní.

MD: Chtěli jsme ten dům opravit co nejlíp, nejkvalitněji a nejcitlivěji a součástí toho bylo i vyřešení takzvaného vizuálního smogu, protože na tomhle domě byl fakt dost výrazný. Vycházeli jsme přitom z Manuálu dobré praxe reklamy a označování provozoven, který vyšel během našeho volebního období. Vývěsní štíty nad provozovnami jsou teď v jednotném fontu.

MP: Vizuální smog pro mě osobně nepředstavuje nápis nad obchodem – každý totiž má svoje logo i svůj způsob prezentace a dohromady to pak dodává městu určitý kolorit. Naopak tohle sjednocení do jednotného fontu, barvy a umístění na mě působí až sterilně. Co na to říkali ti nájemci?

MD: No… nakonec se s tím celkem dobře sžili. Ten dům byl dlouhodobě ve strašně špatném stavu, každý rok tam přirůstaly jen nové, další vrstvy – lidi si tam třeba zazdili balkóny a terasy, aby tím získali o jeden pokoj navíc, byli tam různé zfušované zimní zahrady do dvora a tak dále. Ale pozor, to vše tam měli načerno, nic z toho nebylo povolené. A nájemci komerčních prostor vršili na domě různé nápisy, cedule, dole byly letité nástěnky, o které se nikdo nestaral, posprejované zdi. Když má do takového prostředí přijít nový nájemce, tak se mu to samozřejmě nelíbí, obává se, že jeho podnik v tom mumraji zapadne – a když chce být vidět, tak to všechno překryje zase další vrstvou nápisů a cedulí a ve výsledku nejde vidět vůbec nic.

MP: Teď je to ale všechno stejný a pro mě to ztrácí identitu. Tak trochu si myslím, že za to můžou architekti, kteří nejsou ochotni přistoupit na určitou míru nahodilosti.

MD: To se možná pleteš, protože tu identitu si tam každý nájemce stejně zachová – nad obchodem sice mají všichni stejný nápis, který označuje jejich provozovnu: Zelenina, Vinárna apod., ale tu výlohu si každý už vyzdobil podle svého – zelinář tam má nálepky ovoce a zeleniny, vinárna tam má záclonky a žárovičky.

MP: A ještě tam byl takový obrovský nápis Exotika z osmdesátých let, během rekonstrukce ho taky sundali. Ten obchodník si ho pak stejně přesunul do výlohy, takže tam visí pořád.

MD: Uvidíme časem, jaký to bude mít dopad, tohle byla teprve jedna z prvních realizací přístupu podle Manuálu.

MP: Ta rekonstrukce je jednoznačně záslužný čin, ten barák byl v hrozném stavu, to ano. Zajímavé je, že tady v Česku máme pořád potřebu všechno opravovat. Úplně všechno opravit do hezka a do čista. Na Západě je to trochu jinak – v první řadě se lidi o ty nemovitosti mnohem líp starají, nenechají to zajít až tak daleko, jednak zachovávají to, co funguje, i když je to nepůvodní. U nás je snaha jít k základům, vrátit vše do původního stavu – ale kde jsou pak hranice? Kam až jít ve snaze „vrátit se k původnímu“? Takhle bychom mohli zbourat z Petrova věže, protože byly postaveny až před sto lety a původně tam nebyly, na Špilberk zase dáme středověkou kapli, která tam prý byla, takhle bychom mohli strhnout Pražský hrad, protože původně tam stála rotunda.

MD: Je to sice extrémní, ale jednu podstatnou věc jsi vystihl – a to je přístup k majetku, ať už je veřejný nebo soukromý. Náš přístup se bohužel víc podobá tomu východnímu. Ten dům na Moravském náměstí, o kterém jsme se bavili, tak to byla Moskva – špinavá okna, posprejované zdi, nikdo se tam o nic nestaral, z kotlů vedly různé vývody a pak taky ty dozděné balkóny a zimní zahrady. To bylo čiré Rusko, to nebyl žádný zajímavý kolorit, jak vidíme na Západě třeba v Londýně. A bohužel je to vztahem k nemovitostem – jednou za osmdesát let se to opraví, je to hezký a dál už to nikoho nezajímá. Ale když o dům lidi pečují, záleží jim na něm, pak i pokud tam něco přirůstá v různých obdobích, může to působit zajímavě. Tenhle dům však byl úplně jiný případ.

MP: Výrazná rekonstrukce probíhá taky u vás na Stadionu. Už je hotovo, nebo vás ještě něco čeká?

MD: Je tam ještě hodně práce. Letos jsme dokončili hlavní vstup, dětské centrum, vnitřky, vrchní patra a do budoucna nás čeká spodní část domu – tělocvičny pro gymnastiku, zázemí pro vrcholový sport a pak část areálu, kde je společenský sál, divadlo BuranTeatr, kavárna. Jaké úkoly čekají v novém roce tebe?

MP: My jsme toho v roce 2018 moc nepostavili, protože jsme hlavně kreslili, takže bych si přál, abychom v novém roce začali stavět. A hlavně aby to šlo bez problémů, bez velkých zádrhelů – bylo by dobrý, kdyby se podařilo právně připravit vše pro nové Mendlovo náměstí.

MD: Já vstupuju do nového roku s cílem dokončit databázi českých a slovenských sokoloven a na té databázi pak vystavět i nějakou publikaci. Ta sokolská architektura je u nás pořád neprávem opomíjená, přitom se jedná o významný, specifický český fenomén – mnohé ty sokolovny jsou architektonicky naprosto špičkové.

MP: To je hezký, to se mi líbí! A na závěr jsem chtěl ještě něco dodat, co by to naše povídání, které se točilo kolem Sokola a kolem Mendláku, mohlo propojit a uzavřít. Mám totiž historku se sokolem a s Mendlákem: byl jsem takhle jednou v neděli ráno na Mendláku v pivovaru na zahrádce a na nosiči nějakého kola vidím sedět sokola! A pod ním na zemi ležel holub. Normálně jsem takhle na Mendláku viděl sokola, který se tam krmil holubem.

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307