Ředitel Moravské galerie Jan Press: budujeme novou kolekci českého designu

Co se chystá v Uměleckoprůmyslovém muzeu nebo Místodržitelském paláci? Jaký je vztah mezi uměním a gastronomií? A je v Brně dostatek příležitostí pro mladé výtvarníky a designéry? Na tyto i další otázky hledáme odpovědi s ředitelem Moravské galerie Janem Pressem.

Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Moravská galerie je kvůli vládním nařízením bez návštěvníků. Co se právě teď děje za jejími zavřenými dveřmi?

Za zavřenými dveřmi Moravské galerie se toho pro veřejnost děje samozřejmě mnohem méně než obvykle. Nebýt opatření, předpokládáme, že bychom měli hodně navštěvovanou výstavu o zakladateli bienále grafického designu Janu Rajlichovi, kterou jsme stihli otevřít v září. Relativně čerstvá je i expozice Brno předměstí Vídně, o niž byl také velký návštěvnický zájem. Pro návštěvníky je tedy změna bohužel velká, uvnitř galerie ale máme stále spoustu práce. V příštím roce ukončujeme zásadní projekt – rekonstrukci Uměleckoprůmyslového muzea, kde otevřeme novou expozici designu.

Moravská galerie má poměrně bohatý on-line program. Řekl byste, že vás jarní zkušenost na podzimní uzavření lépe připravila? A budete chtít v těchto aktivitách pokračovat i po znovuotevření?

Myslím si, že jsme byli dobře připraveni i v první vlně. Oproti jiným muzejním institucím máme sbírky on-line, nabídli jsme tedy potenciálním návštěvníkům i badatelům přístup do tohoto fondu. Co se týče dalšího rozvíjení programu, vnímáme už určitou přesycenost v on-line prostředí, jeho návštěvníci už tolik nechtějí jen tak brouzdat po webu a dívat se, co je nového, spíše hledají konkrétní věci. Podařilo se nám vytvořit internetový kurz dějin umění a ukázala se ochota lidí za něj platit, čehož si velmi vážíme – vidíme totiž, že je o naše služby zájem. I když zpoplatnění on-line prostoru je pro nás velkou výzvou. Filip Živný editor KAM

Pečlivě se věnujete také programu pro děti, jak ho hodláte dále rozvíjet?

Interaktivita pro rodiny je teď do určité míry omezená. Sám mám tři děti a mají-li on-line výuku, těžko je pak budete jako rodič nabádat, aby trávily další hodiny u počítače. Myslím, že je lepší, když volný čas věnují například sportovním aktivitám, pobytu v přírodě nebo třeba nějaké práci na zahradě a tak dále. I pandemie jednoho dne skončí a pak budeme muset připravit typy programů, které budou reagovat na postpandemickou situaci – zřejmě o trochu jinou, než byla před koronavirovou krizí.

Dříve jste uvedl: „Nejsme vychováváni k tomu, abychom znali výtvarné umění, abychom se v něm orientovali. A už vůbec ne v současném umění.“ Jsou edukativní aktivity Moravské galerie způsobem, jak s tímto bojovat?

Jsme si vědomi, že školský systém a naše vzdělanost nebyla orientována směrem k vizuálnímu umění. Zodpovědnost je na způsobu vzdělávání a naším cílem je tuto situaci změnit. Jelikož nejsme politici, nedokážeme pohnout zavedeným systémem, chceme ale alespoň co nejvíce zacílit na vzdělávání dětí. Když jsme začali dělat unikátní program pro děti a aktivně s nimi pracovat, získali jsme často i jejich rodiče nebo prarodiče. Ukázalo se, že pro vzdělání svých potomků jsou ochotni udělat hodně. Nová generace dětí, které chodí do Moravské galerie, snad bude mít vztah k výtvarnému umění a určitě si hodně odnese do života.

Můžete nějak přiblížit novou expozici a změny dějící se v Uměleckoprůmyslovém muzeu, které by se mělo pro návštěvníky otevřít na jaře?

Stavební změna nebude nijak radikální, jde spíše o opravu technologií, na niž jsme získali finanční prostředky z EU. Při té příležitosti jsme chtěli, aby v muzeu vznikla i nová přidaná hodnota. V České republice jsou obrovské rezervy v prezentaci designu. Máme tu mezinárodní přehlídku Designblok, ta ale nevytváří paměť, neukazuje historickou stopu designu – tady vidím prostor pro nás jako státní instituci. Tím, že design ukotvíme v české historii a představíme ho veřejnosti, sehrajeme velkou roli v jeho podpoře v průmyslu. A může to mít dopad na sebevědomí Čechů při vytváření výrobků s designovou kvalitou i jejich následný prodej do zahraničí. Zkrátka abychom nebyli vnímáni jako obyčejná „montovna“. To, že budujeme novou kolekci českého designu, bude mít, doufejme, vliv nejen na návštěvnost našich prostor, ale i na zvýšený zájem českých firem.

Zájmu veřejnosti určitě pomohla i výzva designerům – open call na nové akvizice právě pro Uměleckoprůmyslové muzeum. Jak byste tuto zkušenost a její výsledek zhodnotil?

Měli jsme ambici, aby výzva silně rezonovala s komunitou designerů. Jedním z rozměrů open callu byla i jejich přímá podpora, koupili jsme díla a nesmlouvali jsme o ceně. Dalšími důležitými aspekty byly medializace způsobu výběru akvizic a spolupráce s organizátory Designbloku, kde se tato činnost a jednotlivé nákupy odprezentovaly. Pro stát je navíc velmi výhodné, že se tímto způsobem vytváří a zhodnocuje národní sbírka designu.

Místodržitelský palác je součástí Moravské galerie přesně 30 let. Jaké máte plány s touto budovou?

Místodržitelský palác je pro nás velkou výzvou. S jeho obnovou se snažíme pohnout poměrně dlouhou dobu, vždy jsme si ale vylámali zuby na možnostech financování nebo jsme narazili na limity památkové péče. V současné době pracujeme na projektu s ateliérem CHYBIK+KRISTOF a blýská se na lepší časy i díky prostředkům z Evropské unie. Plánujeme tedy zásah, kterým bychom mohli odstranit komunikační problémy uvnitř paláce. Současně snad tyto změny přilákají pozornost politiků, aby pro nás pak bylo možné dosáhnout na finance ze státní kasy. A věřím, že (v kontextu toho, co se nyní děje při návrhu na Invalidovnu) i památková péče přestane být tak rigidní a otevře se novým řešením.

Až otevřete, což bude, doufejme, spíš dříve než později, jakou novinku u vás naši čtenáři spatří, na co se mohou v Moravské galerii těšit?

V Místodržitelském paláci máme otevřenou první část expozice starého a užitého umění. Jakmile dojde k uvolnění, chtěli bychom ji rozšířit o další místnost a odprezentovat v ní Rubensovu Hlavu Medusy. Stejný obraz od stejného autora existuje ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu a vedly se spory, který z nich byl namalovaný dříve – nakonec se ukázalo, že naše Hlava Medusy je staršího data. Obraz byl dlouhou dobu na cestách po zahraničních institucích, teď se k nám musel vlivem koronaviru nečekaně vrátit, chtěli bychom ho tedy po skončení protiepidemických opatření vystavit a vytvořit z něj ústřední bod expozice.

Musíte upravovat i dalekosáhlejší plány v rámci nacházejících let?

Uvažovali jsme nad udržitelnější cestou. Nejsme zastánci výstavních projektů náročných na zdroje, závislých na velkých zápůjčkách. U nich platíte drahé pojištění, drahou dopravu znamenající také velkou zátěž pro životní prostředí… Součástí naší strategie je i délka výstav, v minulých letech tu byla obrovská nadprodukce, běžný obyvatel neměl šanci vše sledovat a stíhat. Snažíme se tedy dělat výstavní projekty, jež mají větší délku trvání, jsou propracovanější. Když nastala pandemie, vykázala spousta institucí obrovské ztráty, u nás i díky tomuto dlouhodobějšímu scénáři a způsobu pomalejšího kurátorování, nebyly tak vysoké. Je to určité poučení, že nemá smysl za každou cenu pořádat několikadenní akce, kam svezete ze zahraničí všechny nejlepší odborníky na určité téma. V dnešní době to jde dělat jinou cestou, udržitelnější, ekologičtější, prozíravější.

Díky kavárnám PRAHA a MORGAL můžete zblízka posoudit, jaký je vztah mezi uměním a gastronomií – v čem se doplňují, čím se obohacují?

Je to obrovský fenomén. Když jsme vybírali provozovatele kavárny MORGAL, uvědomovali jsme si, jak důležité je, aby rezonovala s tím, co Moravská galerie dělá. Myslím, že se nám to podařilo v případě obou kaváren. Potkali jsme se s typem publika, které oceňuje naši činnost a cítilo nadšení z kulturního programu kavárny PRAHA, letního programu BEER IS HERE i gastronomie, již přináší kavárna MORGAL nebo zahradní kavárna v Muzeu Josefa Hoffmanna v Brtnici.

Kolik lidí pracuje v Moravské galerii?

Zaměstnanců máme poměrně hodně. Jako jedna z mála institucí držíme oddělení ostrahy, pracuje u nás 75 kustodů, kteří hlídají na výstavách. Vybíráme si zaměstnance s motivací, například studenty dějin umění. Mnohdy tuto práci berou jako první seznámení s naší institucí. Dalších 83 zaměstnanců je z odborných a provozních oddělení, dohromady je nás momentálně 158.

Je práce ředitele spíše administrativní nebo máte prostor i pro kreativní činnost?

Mám to krásně spojené a nevadí mi ani jedno. Spousta kreativních věcí má počátek v administrativě nebo připravovaném projektu, který je kreativní už sám o sobě. Jde nám o to, aby byla jednotlivá oddělení navzájem propojená, není to tak, že by tu existovala jen malá skupina lidí pracujících kreativně, odpoutaných od reality. Když se postupuje takto týmově, jsou všichni spokojenější s výsledkem a cítí za něj mnohem větší zodpovědnost.

Kterou z vámi provedených změn v chodu Moravské galerie vnímáte jako nejpodstatnější?

Prvně to bylo určitě otevření se veřejnosti spočívající ve finálním kroku v odstranění vstupného do stálých expozic. To naráželo na mnoho všelijakých úskalí, současně jsem však akcentoval fakt, že jsme služba veřejnosti a nemůžeme být uzavřeni v nějaké věži. Momentálně mě velmi těší, že se nám daří sbírat současné umění a design. Uvědomujeme si, že instituce funguje jen díky práci někoho před námi, kdo vytvořil sbírkový fond. I naší povinností tedy je rozšiřovat ho. Zlepšení ekonomiky do toho bodu, kdy jsme schopni nakupovat umění, je pro mě jednou z těch nejdůležitějších věcí, které jsme dokázali.

Jakých dalších cílů hodláte dosáhnout?

Obrovskou radost mi dělá posun Uměleckoprůmyslového muzea, zároveň tu vidím spoustu možností pro další rozvoj. Kromě plánovaných úprav Místodržitelského paláce budeme budovat depozitář v bývalém uzavřeném armádním areálu v Řečkovicích. Naším cílem je otevřít ho veřejnosti tak, aby vznikl větší veřejný prostor právě pro obyvatele této městské části.

Co se týče mladých designérů, výtvarníků, té, dejme tomu, „nastupující generace“ tvůrčích osobností, jak si stojí Brno? Je tu pro ně dobrá půda, dostatek příležitostí? A rodí tyto příležitosti naopak nové talenty?

Odpověď není úplně jednoduchá a jednoznačná. Někde je problém, protože talenty v Brně nezůstávají, utíkají často do Prahy. Kdybychom pracovali čistě s brněnskou scénou, byl by to rybníček velmi malý. Z povahy naší činnosti pracujeme na podstatně širší, otevřenější platformě a převážná část umělců žije v Praze, čímž však samozřejmě nechci říct, že by tady v Brně skvělí umělci neexistovali. Ke vzniku nějakého životaschopnějšího modelu by bylo třeba, aby se například módní návrhářství vyučovalo na vysoké škole v Brně, potřebujeme větší provázanost s místním školstvím. Aby tak studenti nemuseli odcházet za větší komplexností výuky a lepšími možnostmi realizace. Máme velké rezervy, které určitě nevyřeší jedno kreativní centrum či jedna instituce, tkví i v příležitostech, jichž se tu také nedostává v kýžené míře.

Jaké projekty ve veřejném prostoru vás poslední dobou zaujaly?

Vznikající Městská galerie na Cejlu je, jak se říká, mimořádný počin. Organizátorovi Martinu Reinerovi se podařilo prosadit kvalitní umění ve veřejném prostoru, zároveň byla skvělá i velká otevřenost obou starostů. Jsem za to velmi rád, zvolená forma využití jednotlivých ploch obohacuje lokalitu a není zátěží, jako občas bývá prezentace krátkodobých projektů v ulicích. Důležitá pro brněnskou scénu je i práce Kateřiny Šedé. Jde o umělkyni světového formátu spojenou s naším městem a její přínos podle mě stále nedokážeme dostatečně ocenit.

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307