Révérence Janě Přibylové, dlouholeté sólistce brněnského baletu

V den, kdy jsem se sešla k rozhovoru s paní Janou Přibylovou, bylo ještě čtrnáct dní do jejího slavného večera. Netušily jsme, jak to dopadne a tak jsme mohly mluvit jen o tom, že večer bude a že se na něho obě velmi těšíme. Čtenář dnes ale už ví a ten, který se večera zúčastnil, ví také, jaký byl.

Jana Přibylová

Členkou brněnského baletu jste 25 let, do angažmá jste nastoupila před 28 léty. A stále aktivně tančíte. Nejste přírodní úkaz?
To snad ne! (smích) Já si tak nepřipadám, mám pořád pocit, že jsem nedávno odešla ze školy! Pravda je, že se už občas tělo hlásí a hubuje mne, že s ním nakládám necitlivě, ale mám pořád spoustu elánu a nápadů. Možná je to tím, že beru vše, co v životě přijde, pozitivně, dokonce i když jsem měla zranění, jsem si dokázala ten čas užít na relaxaci a na studium a promýšlení dalších rolí. Nefňukám, beru život, jaký je.

Máte za sebou zahraniční angažmá v Hannoveru i významná ocenění. Přesto jste zůstala Brnu věrná?
A proč ne? Vždy tu byl výborný soubor a Thálii v roce 1999 za Odettu-Odilii jsem dostala právě díky skvělé spolupráci mých partnerů. Vnímala jsem to jako ocenění pro celý soubor. A angažmá v zahraničí mi stačilo jednu sezónu. Potřebuji trvalé, bezpečné zázemí domova, nejsem světoběžník.

Večer, který pro vás divadlo připravilo na 14. září, je výjimečný. Těšíte se?
Moc. Jsem za ten večer vděčná. Uvědomuji si, že je to obdoba někdejších beneficí, že je to i reklama pro divadlo a jsem ráda, že mohu takto svému baletu poděkovat i já. Není to o tom, že bych odcházela z divadla úplně, ale ta aktivní činnost jednou skončit musí. A dojímá mne, že je to právě takovým večerem.

Nemá každý takové štěstí, co dělají vaši stejně staří kolegové, kteří již nemohou tančit?
Máte pravdu, dřív bylo možné jít do důchodu za výsluhu let po dvaceti letech práce, začal-li tanečník v patnácti letech, mohl jít v 35 do důchodu a byl čas i na další profesní život. To dnes neplatí. Bohužel ne každý může učit a my jsme ještě taneční generace, která se učila jen rusky a francouzštinu umíme jen jevištní. Angličtinu lámeme, počítače doháníme ztěžka a na ekonomiku a podnikání nemáme buňky. Je to obtížné, znám ale kolegy, kteří pracují v běžných profesích a zvládají to.

Mladí jsou na tom lépe?
Mladí si už situaci uvědomují a už na konzervatoři se zajímají, jak by uspěli i jinde. Ovládají angličtinu, jsou počítačově gramotní, zajímají se o rekvalifikace. Mají také možnosti se uplatnit v zahraničí, jazyková bariéra jim nehrozí. A je to dobře, je dobré mít zadní vrátka, ono v baletu stačí málo a už na té špičce nemusíte být. Navíc mají termínované smlouvy na jeden rok, to je příliš nejistá existence.

Vy jste měla vlastně výjimečné štěstí….
To ano, tančila jsem téměř všechny baletní role, co jsem nestihla je snad jen Manon a Carmen. Ale všechny, které jsem tančila, jsem měla ráda. Výjimečná práce byla s choreografem Liborem Vaculíkem, díky jemu jsem mohla tančit Marii Stuartovnu, carevnu i Ivanovi Hrozném, Esmeraldu ve Zvoníkovi u Matky boží. Ale nejraději vzpomínám na mistra Luboše Ogouna. To byla úžasná tvůrčí práce, vyjádření postav hledal s námi na sále při zkouškách, nikdy se neomezil jen na stanovení formální choreografie.

Vy raději zkoušíte na sále, nebo máte raději už hotové představení před publikem?
To je zajímavá otázka; při zkouškách hledáte, vracíte se, máte možnost opravy, jiného uchopení role. Při představení už běží hotový tvar, nejde to zastavit. Nicméně před publikem mi mnohdy bleskne inspirace jak roli dotvořit jinak a sama sebe se potom ptám, proč mne to nenapadlo už při zkoušce. Zřejmě ten génius loci má svoji sílu a kouzlo.

Není vám někdy líto, že za ta léta dřiny máte málo peněz i publicity oproti dnešním „celebritám“ ?
Já bych nechtěla být terčem zájmu bulvárních médií. Vlastně nechápu, proč lidi tolik zajímají uměle vytvořené idoly s jejich aférami. Ale uvědomuji si, že v minulosti se také psalo o milostných či jiných aférách tehdejších hvězd a že to byla vlastně forma bulvární divadelní reklamy. Ale než bych budovala kariéru na milostném skandálu s nějakým vysoko postaveným politikem či podnikatelem, to raději jsem chudá baletka se šťastným rodinným zázemím.

Kdy jste vlastně začala s baletem?
Jako malá holčička jsem začala se sportovní gymnastikou a pak jsem přešla na uměleckou. Vedla to bývalá tanečnice a ta tehdy poradila mamince, abych to zkusila s baletem. Bylo mi  deset let a myslím, že to bylo ve správný čas. Dřív se stejně u malých dětí nepozná jistě, jestli mají talent. I když; vzpomínám si na jednoho starého pána, který si mne všiml jako pětileté „princezny“ na dětském maškarním plese. Já se tam svíjela na parketu s ostatními dětmi, on mne chytil do náruče a volal „…čí je to dítě? Tohle bude jednou baletka!“

Máte syna, připravuje se také na balet?
Je mu devatenáct a má docela normální klukovské zájmy, balet ho nijak nezaujal. Ale přesto se letos chytil do osidel, začal statovat v operách a přiznává, že divadlo ho chytilo. Ale nijak na tom s manželem netrváme, je to jeho život, má právo si ho naplnit podle svých představ.

Když zapojíte fantazii, co byste vlastně mohla a chtěla dělat, když by to nebyl balet?
Mám vypěstovanou pohybovou kulturu, ale na modelku jsem už stará a hlavně moc malá, ony musí mít přes 170 cm, aby na ní šaty vypadaly dobře. Na zástupkyni nějaké firmy nemám jazykovou vybavenost a nejsem diplomat. Já měla vždycky ráda přírodu, zahrádku, zvířata, máme pejska. Vlastně jsem chtěla být původně veterinářkou, teď mi to zůstalo jako koníček a možnost relaxace. Miluji výlety do lesa a ráda chodím na houby. Mám ráda práci na zahrádce, ale jako zaměstnání bych to taky neviděla. Ale věřím, že jako pedagog v baletu budu divadlu i svým mladším kolegům ještě dlouho prospěšná. Mám před sebou ještě téměř dvacet pracovních let života. Věřím, že budu moci přispět k úspěchu ještě mnoha baletních premiér.

Děkuji za rozhovor a Zlomte vaz při  Révérence !                                    

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307