Tvorba je mým deníkem, mojí svobodou i pevným bodem v životě

Malířka Zdena Höhmová je výraznou osobností české výtvarné scény. Dokumentuje to množství autorských výstav, které byly realizovány u nás i v zahraničí, její činnost pedagogická i působení v uměleckých seskupeních, jako například ve Sdružení Q. Byla oceněna Cenou Města Brna za rok 2012 za osobitý umělecký projev.

Zdena Höhmová

Zdena Höhmová 

 

Ve zralém věku jste se odhodlala věnovat malbě „na plný úvazek“ na volné noze. Není to rozhodnutí riskantní?

A co v životě není riskantní? Já jsem člověk, který potřebuje všechno dělat naplno. Přitahuje mne nutnost poprat se i s tím, co neumím, nebo čeho se podvědomě obávám. Je dobrodružstvím jít sama proti sobě, najít sílu experimentovat a opustit osvědčené metody. Jen tak lze nalézt a otevřít si novou cestu, posunout se v tvorbě dál. Malování mne nabíjí, ale časem i pohlcuje a vyčerpává. Dvěma profesím jsem se při tomto způsobu myšlení a práce nebyla schopná věnovat.

Přesto je třeba hradit pravidelné životní náklady a malování taky není levná záležitost. Dá se to v dnešní složité době zvládat?

Z materiálního aspektu je malování profese jako každá jiná. Žít jen ze vzduchu nelze, i kdyby byl sebečistší. Musíte mít prostor na práci, ateliér, byt, je nutné investovat do materiálu, barev, plátna, blindrámů, do odvozu obrazů na výstavy, do pronájmu výstavních prostor, dokumentace vašich děl v podobě diapozitivů a fotografií, do katalogů. Věnuji se celý život volné tvorbě, která nezná pravidelný příjem, ani pravidelný způsob života. Mojí největší odměnou je určitá svoboda.

Věděla jste tohle všechno, když jste se rozhodovala, zda se věnovat malířství?

Začátky po absolvování vysoké školy nebyly snadné. Maminka mne sice vždy v malování povzbuzovala, ale otec moji volbu příliš neschvaloval a čekal, jak se projevím. Jako absolvent AVU v oboru volného výtvarného umění  - vystudovala jsem ateliér pro krajinářskou a figurální malbu u profesora Františka Jiroudka - jsem ovšem byla pro praktický život absolutně nepřipravená a trvalo mně nejméně sedm let, než jsem se „trochu chytila“. Svaz českých výtvarných umělců v Praze tehdy vypisoval absolventská a tvůrčí stipendia, moje generace se mohla alespoň tímto způsobem po studiích nějak odrazit a nastartovat. Dnešními slovy to byla obdoba grantů.

Narodila jste se a žijete v Brně, ale ateliér máte také v Praze, kde se cítíte doma?

Doma je doma, v Brně. Na VŠ v Praze jsem se zformovala, dospěla a osamostatnila. Měla jsem zde už během studií svůj první opravdový ateliér, který mně v Praze Vršovicích zapůjčil a později přenechal kamarád, malíř Michal Ranný. Ateliér měl typické stropní okno se severním světlem a úžasnou atmosféru secesního činžáku. Myslím, že nejde o to, kde se cítím doma, ale kde se cítím volněji při práci. Dnes mám ateliér v našem domě i v Praze na Žižkově. Malování je samotářství, i z tohoto důvodu potřebuji změnu a novou stimulaci v jiném prostředí. Doma mně často přerostou přes hlavu povinnosti, starosti kolem údržby domu a zahrady, je tu maminka, která mě potřebuje.

Nicméně by vaše práce neměla smysl, kdyby nebyla prezentována. Kde všude jste vystavovala a kde to bylo nejzajímavější?

K mým nejexotičtějším zážitkům patří účast na Mezinárodním festivalu umění v Iráku v Bagdádu. Kromě českých a slovenských umělců byl v obřích výstavních prostorách Saddam Arts Center zastoupen celý svět. Odnesla jsem si z věčně poletujícího písku zánět průdušek, ale i nezapomenutelné zážitky. Když odhlédnu od politiky, je to fascinující země. U nás a na Slovensku jsem měla desítky výstav. Otevření hranic přineslo nové možnosti, vystavovala jsem v Německu, bývalém východním i západním, v Anglii, v Itálii, Francii, Belgii, Rakousku a jinde. Mám také svá díla zastoupena ve sbírkách i ve veřejných prostorech, v muzeích i v galeriích.

Jaké zajímavé výstavy jste uspořádala v Brně?

Ráda bych vzpomněla na svoje autorské výstavy v Galerii Jaroslava Krále v Domě umění, v Domě pánů z Kunštátu, v Galerii U dobrého pastýře, jubilejní výstavu v Muzeu Města Brna na Špilberku, ale bohužel nelze všechny vyjmenovat. V září loňského roku jsem měla autorskou výstavu v Galerii Ars spolu se sklářkou Monikou Vosykovou. Obrazy z let 2009 až 2012 jsem pojmenovala Nová chemie. V tomto tvůrčím období jsem se opět přiklonila k barvám, k jejich energii ve vzájemném dialogu. A proč chemie? Základem celého života je přece chemie. Ať je to život, smrt, nemoc, vyrovnání se s osobní ztrátou, nebo i změna myšlení a způsobu života po padesátce. To vše tam bylo. Bylo tam i hodně diváků a z toho mám radost.

Kde berete inspiraci k tvorbě?

Celý život mapuji a prozkoumávám svůj vnitřní i vnější životní prostor. Někdy jsou impulsem „ohromné maličkosti“, jindy silný prožitek, emoce. Záleží na tom, jakou imaginací je malíř obdařen a jakým prizmatem téma přefiltruje. Vzhledem k tomu, že jsme jako individuality odlišní a vnímáme svět každý po svém, je to nekonečný pramen imaginace. Malování je pro mě zhmotnělá myšlenka, uchopení neuchopitelného. Je to reflexe a sebereflexe, subjektivně přefiltrovaný život a pokus o vyjádření jeho podstaty, možná spíše mnou vnímané podstaty.  A je povzbuzující, když najdou moje obrazy odezvu a souznění. Pak vím, že se mně podařilo vytvořit něco, co má smysl.

Působila jste i pedagogicky, hodláte v tom pokračovat?

V současné době o tom neuvažuji. Působila jsem na Pedagogické fakultě MU v Brně, na VŠ Uměleckoprůmyslové v Praze, na SŠUŘ v Brně. Jak jsem již ale řekla, potřebuji vždy pracovat naplno a obě tyto činnosti chtějí celého člověka. Práce s mladými lidmi je zajímavá a někdy byla přímo kartáčem na šedou kůru mozkovou, bavila mě. Spíše mě ale zatěžovaly administrativní povinnosti.

Jak jste přijala udělení Ceny Města Brna?

Znamená to pro mne uznání výsledků mé dosavadní práce, je povzbuzením i motivací.  Vnímám ji také obecně jako uznání pro oblast volného umění a svobodného povolání, jako vzpruhu pro činnost dnešní OSVČ, která co neudělá, to nemá. Ale malování je i mým koníčkem, naštěstí.

 

Přeji do další práce hodně zdraví a elánu a děkuji za rozhovor.

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307