VILDA DVOŘÁK VS. RADIM JANČURA

RADIM JANČURA pochází z Ostravy, je majitelem holdingu Student Agency a RegioJet. V roce 1996, během studií na VUT, v Brně založil společnost Student Agency. Dnes do jeho podnikatelských aktivit spadá autobusová a vlaková doprava (za rok 2016 přepravil zhruba 16 milionů cestujících), prodej letenek a zájezdů. Podílí se na řadě protikorupčních aktivit, například na práci Nadačního fondu proti korupci.

VILDA DVOŘÁK je zakladatelem netradiční romantické cestovky Kudrna. Dokázal, že i toto podnikání jde dělat s duší. Kromě zájezdů po celém světě pořádají i sportovně-recesní a kulturně-hudební akce jako Koulení kola z Lednice do Brna, Rozmarný kolomaznický pochod, keltský festival Lughnasad na hradě Veveří a mnoho dalších.

VILDA DVOŘÁK VS. RADIM JANČURA

VD: Tak my se známe už 24 let. Před tolika lety jsme byli prvními nájemci v kancelářích v Paláci Padowetz.

RJ: Ano, Padowetz, Bašty 2, to byla líheň takových prvních nových podnikatelů. Přišli jsme tam měsíc po sobě – nejdřív ty a pak já. Měl jsem tam maličkou kancelář 10,21 m2.

VD: Vzpomínám si, že ti snad maminka musela půjčit stůl, židli a takovou malou poličku, víc jsi tam toho neměl.

RJ: Ne, ne, tohle mi dali do nájmu z Paláce Padowetz, víc jsem toho skutečně neměl. Jenom pět tisíc korun na start firmy a takový starý fax, který jsem si přivezl z Anglie. A nábytek mi tam dali – jednu takovou starou, žlutou rozvrzanou židličku pro klienta a jednu rozvrzanou židli pro mě. Ty jsi to měl asi podobně, ne?

VD: Já už jsem tehdy měl za sebou rok, kdy jsme sídlili v podchodu u hlavního nádraží. Tam jsme tehdy byli ve dvou, pak jsme přibrali další dva zaměstnance a už jsme se tam nevešli, tak jsem pronajal kancelář na Baštách. Já si pamatuju, že ty jsi v té době studoval a v kanceláři jsi mohl být jen pár hodin týdně a na tu dobu sis vždycky domluvil všechny schůzky.

RJ: Studoval jsme dokonce dvě školy zároveň, a tak jsem na to podnikání měl asi jen dvě hodiny denně, možná čtyři. Dopoledne jsem chodil do školy, odpoledne do kanceláře.

VD: Když jsi tam nebyl, na dveře se dala cedulka, že zájemci o informace mají chodit za roh ke Kudrnovi. A tam jsme vždycky těm děvčatům – au-pair pobyty, to byla tehdy tvoje jediná činnost – předali papíry a říkal jsem jim, že je to bezvadný, že jsou to jen prověřené, solidní kontakty.

RJ: Jak se změnil tvůj byznys za těch 24 let?

VD: Rozrostl se. Před 24 lety jsme měli osm zájezdů, další rok to bylo asi 25 a na to jsme byli čtyři zaměstnanci. Teď máme 11 zaměstnanců, přes 200 průvodců a kuchařů a 360 termínů zájezdů ročně. A to je náš strop, dál už se rozrůstat nechceme. Vstoupili jsme na trh jako taková rodinná, přátelská cestovka s osobitými zájezdy, díky tomu jsme se proslavili a chceme, aby to tak zůstalo.

RJ: Je fakt, že tohle se ani nedá dělat ve velkém. A díky tomu je tvůj byznys taky globálně odolný. Protože zájezd k moři s charterovým letem a ubytováním se dá spojit jedna dvě, pro globálního tour operátora to je hračka, zkonsoliduje trh a zůstanou dva, tři velcí poskytovatelé. Ale u vás je hodně důležitý element toho průvodce, který musí předávat nejen nějakou povídačku, ale taky nějaký kamarádství, emoce.

VD: Přesně tak, tu pověst máme hodně založenou na průvodcích a vybíráme je dost složitě. Nejsou to žádní usedlí suchaři, ale lidi, co mají kamarádského ducha, zkušení cestovatelé a je na nich vidět, že tam jsou pro ty lidi a že jim to dělá radost.

RJ: Zvlášť v dnešní době mi připadá ten lidský element nejdůležitější – v době Facebooků mají k sobě lidi strašně daleko a na těch vašich zájezdech se můžou seznámit, navazovat přátelství, zamilovat se.

VD: Tak nějak neformálně se o nás říká, že jsme taková neoficiální seznamovací cestovka. Ale je to přirozené, my se snažíme na těch zájezdech i po večerech dělat nějakou zábavu, aby se lidi potkali, povídali si, aby nezalezli rovnou do stanů nebo chatek.

RJ: V našich autobusech už se taky seznámily stovky lidí. Posílají nám i svatební fotky, půjčují si náš žlutý autobus na svatbu. Možná je to tím, že máme lepší servis než konkurence a jsme pak přitahováni extroverty, společenskými lidmi, kteří nemají problém dát se do hovoru se stewardkou, se spolucestujícím. Dost s námi cestují lidé, kteří nechtějí mít jen klid nebo pracovat. Takže čas od času jsme taky taková seznamovka – když máte to štěstí a sednete si vedle toho správného člověka.

VD: Tak zákon pravděpodobnosti je matematicky dokázaný, takže při těch milionech cestujících ročně…

RJ: Přesně tak – chcete-li si najít partnera, jezděte s námi co nejčastěji sem a tam! A když to nevyjde, tak se vydejte s Kudrnou na zájezd a za těch 14 dní v nějaké exotice se už nějaké ty city nebo chemie uvolní.

VD: Taky za humny na Balkáně se tak děje. Za tu dobu, co podnikáš, změnili se nějak tví klienti?

RJ: Mí klienti se moc nezměnili. Kvůli názvu Student Agency jsme vždycky bojovali s představou, že jsme jen pro mladé – dlouhé roky jsme taky měli kampaň „od nuly až do sta let“, abychom lidi naučili, že jsme pro všechny. Klienti zůstali podobní, my jsme se měnili – změnili jsme způsob prodejů, přesunuli se víc na internet, máme zhruba 16 milionů klientů ročně. Ale cestování je jinak pořád stejné.

VD: Naši klienti za těch 25 let trochu zchoulostivěli a mnozí zatoužili po větším komfortu. Dřív jsme mívali všechny zájezdy ve stanech a přímo na tábořištích jsme i vařili – ten koncept se nezměnil, ale nové zájezdy už z velké části děláme se spaním pod střechou a náš gastro servis se také s dobou posunul. Dřív byli lidi taky víc tolerantní, když třeba průvodce neuměl řeč nebo někdy trochu bloudil… byly to občas takové průzkumné cesty. Dnes lidi průvodcům neodpustí vůbec nic. Na zájezdech sice stále panuje dobrá nálada, kamarádství, veselí, ale zároveň to musí být podloženo obrovskou profesionalitou a perfektní připraveností. Kdyby byla takováto klientela před těmi 25 lety, tak nejsme vůbec schopni se rozjet.

RJ: Tak v těch 90. letech jsi vozil do Rumunska a podobně šílence, kteří ti odpustili cokoli, byla to hodně úzká skupina lidí. Ta široká skupina jezdila nedočkavě objevovat bohatství západního světa. Teď už je aktivní nová generace, která se narodila v bohatství, a ta chce objevovat tu hezkou, přívětivou chudobu a obyčejnost. To je úplně nový typ cestovatelů, nikoli úzké skupiny šílenců, ale velké skupiny ekonomicky znuděných lidí. Kteří ale ovšem chtějí spát pěkně v postýlce, to zase jo.

VD: V těch 90. letech byli všichni nažhavení podívat se na západ a najednou zjistili, že jsou tam jenom zdrojem pro odčerpávání peněz, že to tam není lidské, vřelé a od srdce. Proto se to zase otočilo a za tou vřelostí chtějí lidi znovu jezdit a třeba i do východní Evropy. Máme tam v Albánii, Ukrajině, Rumunsku, Banátu... skvělé kontakty, tak se nám to daří dělat opravdu dobře. Ale kromě našich zákazníků jsme se samozřejmě proměnili i my, neustále se snažíme zkvalitňovat naše služby, tvořit nové trendy v cestování, ale zároveň si udržet respekt a pokoru k místním, mít nejschopnější průvodce a nejlepší vybavení. Jaké jsou tvoje další podnikatelské plány?

RJ: Já vidím budoucnost v dopravě. Ale už nikoli v autobusech, to byla jen několikaletá epizoda, protože železnice dřív nebyla kvalitní. Ale teď se železnice zkvalitňuje, zrychluje a stát už je nucen dělat soutěže na dopravce, takže už není jen jeden. A tady vidím budoucnost, tady bych chtěl růst. Doufám, že Češi se začnou pomalu chovat jako moderní západoevropský národ právě tím, že budou preferovat cestu do velkých měst vlakem a autem už třeba dojedou jen na nejbližší nádraží. Třeba Německo má fantastickou dálniční síť, neomezenou rychlost, lidé mají dost peněz, aby jezdili autem, ale přesto je Německo železniční velmoc. Všichni jezdí vlakem, protože je to správné, je to ekologické, je to sexy. A tenhle trend, myslím, přijde do Čech.

VD: Je za těch 24 let tvého podnikání něco, co bys dneska udělal jinak?

RJ: Jednu chybu jsem udělal – a souvisí to s mojí povahou, že pořád a neustále chci měnit svět a zaběhlé pořádky. Pustil jsem se do taxislužby v Praze, to byla velká životní chyba a stála opravdu hodně peněz. Ono nelze podnikat férovým způsobem v byznysu, který je z 90 procent šedá ekonomika. To jednoduše nejde. Tohle byla chyba. Ty bys měnil co?

VD: Já jsem na podnikání vůbec nebyl připravený. Ani jsem tehdy nevěřil, že se z Kudrny stane velká a známá cestovka. Už ten název – to byl takový hec z písničky Jede Kudrna okolo Brna – a dneska mi každý volá: Haló, to je pan Kudrna? Měl jsem ale obrovské štěstí na spolupracovníky − samé zapálené kreativce. Možná bych si teď víc smluvně pohlídal, aby někteří z průvodců po zaučení neodcházeli s našimi nápady ke konkurencím, či si zakládali podobné cestovky. A snad i pořídil vlastní firemní sídlo.

RJ: Před těmi 24 lety byl trh s nemovitostmi strašně komplikovaný – nebyly žádné kanceláře, protože všechny prostory byly byty. Tak se ty bezcenné byty v těch secesních činžácích v centru začaly předělávat na nebytové prostory, protože žádné kanceláře pro soukromníky nebyly. Teď je to naopak a zase se to předělává na byty.

VD: Bylo a je to tak. My jsme ale v tom tvůrčím nadšení tohle neřešili. Jsme po celý ten čas v různých nájmech, a tak nás alespoň ty majetnické starosti nerozptylují.

RJ: Ono je to vůbec zajímavé, že jsme se setkali v jednom baráku. První noví podnikatelé v Brně na Baštách 2.

VD: A kdybychom nebyli na stejném poschodí, tak se možná ani nepotkáme.

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307