Za pět let se nikdo dokonale zpívat nenaučí

O současném operním zpěvu a zpěvácích a o budoucnosti opery v Brně jsem si povídala s docentkou Jaroslavou Janskou. Někdejší přední sólistka brněnské opery dnes učí operní zpěv na Hudební fakultě Janáčkovy akademie, současný stav opery jí však radost nedělá.

Co je podle vás příčinou problémů při uplatnění dnešních mladých operních pěvců?
Když to vztáhnu na české operní scény, tak je to paradoxně veliká pěvecká konkurence. Dnes se opery zpívají v jazyce autora a odpadá tak jazyková bariéra. Naši pěvci tak mohou zpívat kdekoli na světě a k nám jich zase přijíždí hodně zahraničních. Jenže ve světové konkurenci z našich obstojí jen málokteří a naše divadla zase mohou ze světové nabídky zaplatit jen třetí či čtvrtou ligu.

To je naše pěvecká škola tak špatná?
Spíš je tu problém s pěveckým školstvím. Je příliš různorodé. Zpěvák může začít v mladém věku už na hudební škole, většinou u nepříliš zkušeného učitele. Na konzervatoř může sice přijít bez školení, ale nemusí mít štěstí na zkušeného pedagoga. Pokračovat na JAMU znamená většinou se změnou učitele i změnu techniky, čímž se zkomplikuje vývoj. Ale i na JAMU může přijít bez předchozího školení a studovat tam pět let. Ale za pět let se nikdo dobře zpívat nenaučí!

Jak bývalo dříve?
Dříve učili zkušení pěvci, kteří měli za sebou úspěchy v divadle a zkušenosti z provozu. Učit začali až po skončení úspěšné kariéry. Žáci k nim chodili proto, že znali slavné jméno. Dnes učí i lidé bez řádné pěvecké praxe. Nemají léty ověřeno, co dobře funguje a pak se mohou mýlit, přestože mají pedagogické schopnosti.

Dnes si mladý adept nemůže vybrat učitele?
Na škole v podstatě ne, vybírá si učitel žáka na přijímacích zkouškách. Nebo je mu žák přidělen. A bez ohledu na to, jestli si hlasově, typově i lidsky „sednou“. Pak to spojení učitel-žák nemůže fungovat. Jiná je situace, učí-li pedagog soukromě, tam ale zase chybí teoretické a praktické zázemí.

Copak JAMU nemá dobré absolventy?
To jsem neřekla! Jen tvrdím, že pět let na JAMU u jednoho pedagoga je strašně krátká doba na to, aby student vyzrál. V praxi je pak nucen zatěžovat hlas i mimo svůj obor a přepínat síly a to nevede k ničemu dobrému. Hlas se stane nezajímavým, opotřebovaným, ztratí lesk. A taky konkurenceschopnost.

U vás tomu bylo jinak?
Já jsem chodila k jedné pedagožce deset let a pak ke druhé dalších deset let. Byly to renomované operní pěvkyně, jejichž jména ještě dnes lidem něco říkají. Paní Libuše Lesmannová a Cecilie Strádalová měly stejný názor na techniku a s oběma jsem si výborně rozuměla. Operní zpěv je běh na dlouhou trať a pěvec si musí umět rozvrhnout síly. A být stále pod pedagogickou kontrolou a dbát na hygienu hlasu. To se dnes u nás moc nenosí.

V zahraničí je tomu jinak?
Zdá se, že ano, alespoň podle toho, jaké hlasy a jak dobře technicky vybavené dnes můžeme slyšet. A to dokonce i na našich scénách. Přijíždí sem Rusové či Poláci s dobře znějícími hlasy a dokonce i Slováci se úspěšně prosazují. Ale na skutečně krásné hlasy je lépe si zajet do vídeňské opery.

A co přenosy z Metropolitní opery?
To je skvělá příležitost, jak slyšet skutečně výborné pěvce. Aby představení mohlo být přenášeno, musí být samozřejmě i zvuk elektronicky zpracován, ale nasazení hlasu, jeho vedení, kantilénu, volumen a barvu, to zde slyšíte a nestačíte se divit, co všechno špičkoví pěvci dnes dokážou. Chodím na všechny přenosy, protože kde jinde současné světové pěvce mohu slyšet? Praha i Vídeň jsou přece jen poněkud z ruky a finančně to také není levná záležitost. Já přenosům z Metropolitní opery fandím.

Co vlastně chybí naší opeře?
Je v období přerodu od souborového divadla na typ stagiony. A to není záležitost několika let, spíš otázka generace. Zůstává výborný sbor a orchestr, ale chybí interpreti hlavních rolí. A taky manažeři a inscenátoři. Je to generační výměna, ale ti mladí, kteří teď nastupují, potřebují vyzrát v osobnosti a na to potřebují čas. Ne hektické střídání šéfdirigentů a režisérů. Chybí kmenový režisér i šéfdirigent, který by systematicky se souborem pracoval.

Poslední premiérou operního souboru je opereta, Polská krev. Je to podle vás v pořádku?
Jestli myslíte to, že se Polská v Brně hraje, tak říkám konečně, opereta zde podle mne moc chybí. Ale že ji hraje soubor opery, to moc dobré není. Opereta je svébytný žánr a zaslouží si vlastní soubor. Chce nejen dobré pěvce, ale i herce a tanečníky a to není jednoduché, je to samostatná disciplína. Vím to z vlastní zkušenosti, v operetě jsem začínala a i v době operního angažmá jsem v operetě hostovala. Podle mne se soubor operety rušit neměl, to byla chyba. Opereta má i dnes stále co říct a má své vděčné publikum.

A co Janáček, umíme ho v Brně zazpívat?
Janáček by měl být naše chlouba a měli bychom umět jeho opery inscenovat nejlépe na světě. Bohužel neumíme, chybí nám dirigentské a režisérské osobnosti, jako byli například František Jílek, Zdeněk Chalabala, František Neumann, Oskar Linhart nebo Václav Věžník. Hostující režiséři z ciziny nám ho většinou nepředstaví tak, jak ho chápe český umělec. Ale alespoň máme v Brně Janáčkův festival, to je moc dobře, věřím, že časem bude i náš operní soubor Janáčka hrát skvěle.

Děkuji za rozhovor Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307