Životní energii získávám malováním, říká Inez Tuschnerová

Brněnská výtvarnice, akademická malířka a návrhářka divadelních kostýmů Inez Tuschnerová oslavila své životní jubileum výstavou. V Paláci šlechtičen ji uspořádalo oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea spolu s Nadací Leoše Janáčka.

Inez Tuschnerová

Inez Tuschnerová

 

Na výstavě jsou vaše návrhy, ale kostýmů jen pár, čím to je?

Bohužel se jich dochovaly jen málo a to především díky péči Městského divadla v Brně, kde jsem byla pár let zaměstnaná. Kostým je spotřební záležitost, rychle podléhá zubu času a to tím rychleji, čím víc se hra líbí a hraje. Ještě opatrují také nějaké kusy ve fundusu Národního divadla v Brně. Takže díky za péči, která jim je věnována!

Je tam mnoho kreslených návrhů, některé jsou vypracované do detailů a některé jsou jen schematické. Znamená to stupeň vývoje práce?

Ne, spíš stupeň vývoje návrháře (smích). Když jsem byla mladá, myslela jsem si, že vše musí být vykresleno do detailu, hrála jsem si s tím. Postupem času jsem se uvolňovala a i moje volná tvorba se stala čím dál uvolněnější. Proto tu najdete návrhy, které jsou rozevláté a vyjadřují charakter postav.

Jak jste se vlastně dostala k práci s kostýmem?

Může za to moje teta.  Jezdila do Paříže a stýkala se s pařížskou bohémou, jako byla Coco Chanel či Jan Zrzavý a vozila mi katalogy a návrhy slavných salónů i ukázky materiálů. Musím přiznat, že mne to moc nezajímalo. Nechtěla jsem navrhovat módu. Chtěla jsem dělat divadelní kostýmy a to se mi podařilo.

Prý jste vyučená švadlena?

To je pravda. Když jsem se hlásila na ŠUŘ, byla stanovena podmínka pro přijetí vyučení v oboru. Velmi mne to nebavilo, proto jsem zvládla tříletý obor za dva roky. Ale jak se mi to při spolupráci s divadelními krejčovnami hodilo! Neprošly u mne žádné výmluvy, že něco nejde, hned jsem děvčatům v krejčovně ukázala, jak to jde. A ony mne zase braly jako kolegyni, která jejich práci rozumí, ta spolupráce byla moc fajn.

Řídila jste se při vymýšlení návrhů vlastní představou nebo jste týmový hráč?

Tvorba divadelní inscenace je týmová spolupráce a vše je podřízeno režisérovi, ten stanovuje, jaký bude styl inscenace. Kostým je jen jedna z výtvarných složek, která hru koloruje a podtrhuje charaktery postav. Že jsem jim ale vdechla svůj rukopis, to je samozřejmé.

Nepodléhala jste vrtochům divadelních hvězd?

To víte, že se také snažily prosadit, té se nelíbil materiál, té barva, ta chtěla jiný střih. Umění diplomacie ovládala daleko lépe než já vedoucí dámské krejčovny Helenka Jasenská.  Dokázala přesvědčit i sebestřednou „hvězdu“, že kostým je navrhován speciálně pro ni, že má lepší materiál než alternující kolegyně a že v tom vypadá báječně. Ale je také pravda, že čím větší je herečka či zpěvačka, tím je ukázněnější a dokáže se přizpůsobit potřebám inscenace.

Vystavovala jste také kostýmy z oper Leoše Janáčka…

Ano, to byla výstava, kterou realizovala v loňském roce Nadace L.Janáčka v Památníku na Hukvaldech a jmenovalo se to „Janáček, má láska…“  Vystaveny byly kostýmní a scénické návrhy k brněnským inscenacím Janáčkových oper Osud, Káťa Kabanová, Věc Makropulos a Z mrtvého domu a byly tam také moje výtvarné variace na Janáčkovu hudbu, gobelín s názvem Její pastorkyně  z roku 1958, nebo tapiserie Rekviem za Janáčka z roku 1995.

Vaše stěžejní práce v životě se točily ale kolem jiné oblasti, Art protisu. Jak jste se k tomu dostala? 

Vlastně náhodou. Působila jsem tehdy jako profesorka na průmyslové škole textilní a z Výzkumného ústavu vlnařského, kde tuto techniku zde v roce 1964 vymysleli, mně a několika dalším kolegům, Rudolfovi Křesťanovi a hlavně profesoru Antonínu Kybalovi, nabídli spolupráci. Art protis je netkaná textilní technologie, světově unikátní technika a československý patent. V roce 1967 byl založen v národním podniku Vlněna atelier, který navštěvovali umělci z celého světa, aby se s technikou seznámili. Materiálem je čisté obarvené vlněné rouno. Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla touto technikou pracovat vlastně jako jedna z prvních. Vznikaly tak unikátní textilní objekty, opony, dekorativní stěny. Na tuto dobu života ráda vzpomínám, To mi dalo strašně moc. Výstavy v Design centru v Londýně, na mezinárodním bienále tapiserií v Laussane a v dalších evropských metropolích.

To jste musela i hodně vydělávat, jste bohatá?

To se ani neptejte, já jsem mizerný obchodník! (smích). Byla jsem zaměstnanec s průměrným měsíčním platem. Vydělával stát. Ale nelituji toho, šlo mi vždy o to, abych vyjádřila, co chci, a aby se to líbilo těm, kteří se budou na tento výtvarný objekt dívat.“ 

Pořád ještě malujete?

To víte, že ano, práce mne nabíjí a taky je to způsob jak uniknout špatné náladě a vlivu zlých lidí. Proto moc ráda spolupracuji s mladými lidmi, kteří vyzařují nadšení a dobrou náladu. Už sice na vysoké škole neučím, ale spolupracuji s „Divadlem na dlani“, které působí v Juliánově a které vede režisér Jiří Tauber. A mohu si malovat to, co chci a rozvíjet svoji volnou tvorbu. Dokud maluji, tak žiji!

 

Děkuji za rozhovor

Karla Hofmannová

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307