DANUŠE NERUDOVÁ VS. MIKULÁŠ BEK

DANUŠE NERUDOVÁ je od února 2018 rektorkou Mendelovy univerzity. Vystudovala obor hospodářská politika a správa. Od září 2007 působí jako vedoucí Ústavu účetnictví a daní PEF MENDELU. Podílela se rovněž na vedení fakulty, a to jako proděkanka v letech 2009 až 2014. V letech 2014 až 2015 byla též prorektorkou celé univerzity. Ve své vědecké práci se specializuje na problematiku daní a jejich harmonizaci s Evropskou unií.

MIKULÁŠ BEK je od roku 2011 rektorem Masarykovy univerzity a od října 2018 také senátorem za obvod č. 59 (Brno-město). Masarykova univerzita pod Bekovým vedením dokončila rozvoj své vzdělávací a výzkumné infrastruktury v Univerzitním kampusu Bohunice a na fakultách v centru Brna, zlepšila své postavení na světových žebříčcích vysokých škol a výrazně vstupovala také do brněnského veřejného prostoru.

DANUŠE NERUDOVÁ VS. MIKULÁŠ BEK

MB: Dohodli jsme se s paní rektorkou, že část oslav 100 let našich univerzit provedeme společně. Stáli jsme o to, aby všechny brněnské školy, které mají v letech 2018 a 2019 různá výročí, slavily s námi, což se v některých událostech skutečně děje. Pak má samozřejmě každá škola nějaký svůj program, oceňujeme lidi, kteří se o úspěchy zasloužili. Nevím, kolik medailí jste rozdala vy, já už si to ani nepamatuju.

DN: My budeme vyznamenávat až na konci roku. Přistoupili jsme k tomu tak, že hrajeme určitou roli ve veřejném prostoru, tudíž o dvou medailích, které rozdáme, se bude zřejmě hodně psát v tisku. Nebudeme zatím odhalovat konkrétní jména, ale snažíme se jimi upozornit Českou republiku, že jsou věci, nad kterými by se měla zamýšlet.

MB: My 29. ledna dávali zlatou medaili prezidentu Kiskovi. Udělujeme také čestné doktoráty. Jediný, který jsem za dobu svého rektorování sám navrhl, obdržel Andrej Zubov, ruský kolega, který je v pozici disidenta vůči Putinovu režimu. V minulosti jsme mu nabídli působení na naší univerzitě, on ale odmítl s tím, že jeho povinnost je zůstat v Rusku a ovlivňovat veřejné mínění.

DN: Co se společné fáze oslav týče, na začátku jsme se shodli na vyzdobených šalinách. Jedna jezdí za Masarykovu, jedna za Mendelovu univerzitu. V některých akcích se odlišujeme – Masarykova univerzita má svou poštovní známku, my zase čepujeme ve vybraných brněnských restauracích naše pivo, které se vyrábí podle receptury z roku 1919. Pořádáme ve spolupráci s Jihomoravským krajem brněnské dožínky, v celém průvodu Brnem až do opatství bude velmi výrazně vidět Mendelova univerzita. Pak máme společně veslování na přehradě zakončené ohňostrojem v barvách našich univerzit a insignie… Nakonec vystavujeme každý někde jinde, jak jsem se dozvěděla.

MB: To já ani nevím. To je krásně vidět, že rektoři ani nedohlédnou, co se všechno vlastně děje.

DN: Nejsme informovaní!

MB: Protože to má na krku vždycky nějaký prorektor a jeho odbor, takže k nám dolehne zejména to, když se od nás čeká, že proneseme nějakou řeč, předáme medaile.

DN: Nebo něco zafinancujeme… Dál 15. listopadu pořádáme hokejové derby mezi Mendelovou a Masarykovou univerzitou. A můžu prozradit, že my budeme mít s největší pravděpodobností na lavičce Dominika Haška. Hrát ale samozřejmě nebude.

MB: Je jasné, že každý fandíme své univerzitě, ale především je to zábava a velká radost, jde o příjemné setkání studentské a učitelské obce. Rivalita tam nejde příliš daleko. Měli jsme také společně Science slam, což byla moc podařená akce. Mně se nejvíc líbil váš performer.

DN: Ten dendrochronolog? Měli jsme tu velvyslance při Evropské unii a ukazovali mu to nejlepší z MENDELU. Tak jsem ho pozvala a pan velvyslanec byl vystoupením nadšen, velmi ho zaujalo. Seděl, koukal a říkal: „To jsem ještě neviděl! To jsem ještě nezažil!“

MB: Dalším rozměrem oslav jsou vnitřní debaty na univerzitách, kam směřují, jaké jsou jejich hodnoty, k tomu je výročí dobrou příležitostí. Naši historici také připravili moc pěkné publikace, které připomínají historii a vznik univerzit.

DN: V podstatě se tenkrát budovalo na zelené louce. Třeba u nás trvalo tři roky, než jsme byli vůbec schopni vyrobit insignie. Byla vyhlášena celonárodní sbírka, do které dokonce přispíval i tehdejší ministr financí Milan Hodža, aby vůbec vysoké školy mohly insignie mít.

MB: Moc zajímavé je i pořadí vzniku škol. Že první vznikla veterina, je úplně logické, protože nejvíc bylo potřeba koní pro novou československou armádu, to byla nejnaléhavější potřeba. Ostatní počkalo pár měsíců nebo týdnů, ale bez veterinářů nemohla armáda fungovat.

DN: Snahy založit v Brně univerzitu a přetáhnout stálé profesory z Vídně se objevily už před rokem 1918, dokonce na konci 19. století. Ale byly naplněny až po roce 1918.

MB: Hodně k tomu přispělo soutěžení mezi Čechy a brněnskými Němci. O založení univerzity v Brně se mluvilo už 40 let před válkou. Nemohla ale vzniknout dřív, protože by se musela přiklonit na jednu nebo na druhou stranu toho sporu. Musíme si také připustit, že tehdy studovalo strašně málo lidí, vzdělání bylo určeno velmi malé skupině obyvatel.

DN: V podstatě elitám. U nás začínaly dva studijní obory.

MB: Zpočátku školy žily ve velkých provizoriích, naše univerzita dostala k dispozici například budovu chudobince. Ale jiné řešení tu nebylo, stát mohl využít pro sídlo školy pouze budovy, které byly veřejné, protože soukromé zabrat nemohl.

DN: Nám pomohlo, že jsme později v rámci Masarykovy pozemkové reformy dostali obrovské lesní pozemky, z nich část po Lichtenštejnech. V době, kdy univerzity nic neměly, nám do klína spadly velké majetky.

MB: Nám teda ne.

DN: Z pohledu dnešního bych už taky tak optimistická nebyla.

MB: Ale já myslím, že vaše hospodaření se, co jsem slyšel, také zlepšilo.

DN: To ano, ale jižní Morava má kůrovcovou kalamitu. A já si tak říkám, když poslouchám našeho pana ředitele, jestli nám nějaký strom v tom lese zůstane do příštího roku. Není to úplně veselé.

MB: Na školách jsou sté oslavy také příležitostí k úvahám, jak budou vypadat za dalších 100 let. Tahle otázka se vnucuje, a tak se o ní trochu sní a debatuje. Těžko to seriózně předvídat, ale můžeme pojmenovat, co si přejeme.

DN: U nás probíhala seriózní debata o tom, že v určitých bodech převezmou práci roboti. Takže úkol vysokoškolských profesorů nebude jen vzdělávat studenty, ale i humanoidní roboty. Myslím si, že tato vize je docela reálná, v některých oborech k ní zcela jistě dojde.

MB: My jsme pokračovali ve snění, že jednou o kousek pokročíme k mezinárodní univerzitní elitě. Na prahu 90. let jsme byli málo známá, malá, provinční univerzita, o které skoro nikdo nevěděl. Když to porovnáme se současnou situací, tak jsme v mezinárodních žebříčcích sice stále kolem 500. místa na světě, ale i to je obrovský posun a kolegové ze zahraničí už dnes tuší, že existuje Brno, že je to výrazné centrum informačních technologií a že je to město studentské a univerzitní.

DN: Mám radost, že naši studenti se zapojují do veřejného života, že je o nich slyšet. Skoro každý nebo každý druhý ministr zemědělství nebo ředitel Lesů České republiky je náš absolvent. Studenti se začínají zviditelňovat i v nejrůznějších mezinárodních soutěžích.

MB: Ano, také mi dělá radost každý z našich absolventů, který uspěje na špičkových zahraničních univerzitách, třeba v dalším studiu nebo jako učitel. Velkým přínosem jsou i slovenští a další zahraniční studenti. Brno se za posledních patnáct let obecně velmi proměnilo v tom, jaké tady slyšíte cizí jazyky, nejen angličtinu. Město se ve zdravé míře otevřelo mezinárodnímu provozu, to je hrozně dobře.

DN: Vysoké školy se také extrémně podílí na tom, že se rozvíjí sektor služeb, protože 30 % pracovních míst právě v sektoru služeb existuje díky studentům. Obyvatelstvo na 10 měsíců v roce v podstatě vzroste o 100 000 lidí.

MB: Dnešní podoba města je výsledkem toho, že se zde podařilo rozvinout vysoké školství. Proměnili jsme společně s veřejnou sférou, městem, krajem a s firmami postupně ekonomiku Brna a vyvedli ho z velmi těžkého období. Což nám závidí jiné regiony v České republice, které dodnes zápasí s nezvládnutou transformací struktury.

DN: Také už nečelíme odlivu mozků. Dříve absolventi vystudovali v Brně a všichni chtěli do Prahy, dnes to tak vůbec není. Zaměstnavatelé z velkých korporátů se snaží zřizovat pobočky v Brně, protože studenti odcházet nechtějí.

MB: Jen si musíme samozřejmě povzdechnout, že katastrofou tohoto města je jeho dopravní nedostupnost. Jsme skvělé místo pro život, na které se ovšem téměř nedá dostat. Jsme nešťastní z toho, že se nedaří vyřešit rozumné železniční napojení Brna na evropskou síť.

DN: Ale i letecké napojení.

MB: Copak letecké, s tím už jsem se smířil. Vídeň je dobrým řešením.

DN: Kdyby se dostavěla ještě ta dálnice na naší straně. Ale nevěřím, že se toho dožiju. Celková nedostupnost je problémem i při pořádání mezinárodních kongresů a podobných akcí.

MB: Přijedou na dolní nádraží. A vyřešeno. To je dojem, který pak už pak ani sebelepší organizace a snaha nerozptýlí.

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307