Letošní filmový festival Jeden svět v Brně (27. března až 4. dubna) je plný skvělých dokumentů ze všech koutů planety. Nabízí víc než jen povrchní informace redukované na sms, Twitter či článeček v novinách. Hluboký pohled pod povrch věcí.
Vyžaduje čas, ale přináší nám to, co nám v uspěchané a překomunikované době chybí – skutečné poznání.
Výběr filmů je výjimečný, skvělým příkladem je francouzský dokument o vzniku separatistické enklávy v Doněcku – DIY Country. Filmařům se podařilo být od první chvíle na místě a přitom sledovat vývoj situace hrdinů tak dlouho, aby film nebyl jen krátkodobým popisem stavu, ale sondou do motivů, emocí a psychologie lidí, kteří separatistický Doněck stvořili. Mnozí z (anti)hrdinů spojili své naděje s nezávislostí na Kyjevu. Částečně proto, že východ Ukrajiny byl dlouhodobě přehlížen, ale i proto, že svojí historií a společenskou pamětí jsou silně svázaní se Sovětským svazem, někteří tíhnou spíše k Moskvě než ke Kyjevu. Jejich pohnutky jsou autentické a oni sami mají pocit, že hájí správnou věc.
Film však přináší neúprosnou sondu plnou naivity, povrchních emocí a stereotypů, kru tosti a neschopnosti nazírat to, co se děje, z alespoň minimálního odstupu. Nemluvě o tom, že dirigentem vzniku separatistické enklávy, která sama sebe nazývá „Doněckou republikou“ je Vadimír Putin a Rusko. Hrdinové místní protiukrajinské revoluce jsou jen pěšáky ve hře, kde karty drží jiní. Při odchodu z kina není člověku do smíchu, o to víc stojí zato se na tento do morku kostí pronikající film vypravit.