V Brně se tuto zimu sešly dvě rozsáhlé výstavy výrazných osobností české foto¬grafie. První z nich probíhá do 21. února v Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie a představuje dílo Jana Svobody.
Svobodovým velkým vzorem byl klasik fotografie černobílých zátiší Josef Sudek, ostatně Svoboda bývá vnímán jako Sudkův pokračovatel. Přesto se jeho fotografie, zachycující obyčejné předměty v duchu Čapkova Nejskromnějšího umění, svoji náladou od těch Sudkových liší. Jan Svoboda prý o sobě říkával „...ale já nejsem fotograf“, protože nesouhlasil s pravidly a představami fotografické obce o tomto médiu. Tato věta dala podnět k názvu výstavy, jenž odráží i vý¬sledky bádání ve Svobodově archivu, který vlastní Moravská galerie. Díky nim víme, že Svobodův život a tvorbu nenaplňovaly pouze úvahy uměleckého charakteru, nýbrž pro něj byly důležité i vztahy s lidmi a institucemi.
Druhým počinem prezentujícím fotografii je výstava Václava Jiráska, kterou ještě do 7. února stihnete v Domě umění. Ač tím ne¬chci milovníky fotografie nikterak zklamat, musím přiznat, že se těším na začátek břez¬na, a to nejen kvůli teplejšímu počasí, ale hlavně proto, že Moravská galerie zahajuje v Pražákově paláci výstavu Jána Mančušky, předčasně zesnulého konceptuálního uměl¬ce, který získal Cenu Jindřicha Chalupeckého a jehož instalaci v Československém pavilonu na bienále v Benátkách považuji za jednu z nejlepších, která kdy pro tento prostor vznikla. A vizuální lahůdkou bude první retro¬spektiva charismatického designéra Maxima Velčovského, která vystřídá Jana Svobodu v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Silvie Šeborová, náměstkyně pro vnější komunikaci MG