Patří sport za Lužánky?

Brněnské Hokejové hry patří jednoznačně k tomu, co na začátku nového roku hýbalo Brnem. Hřiště pod širým nebem, plné tribuny, extraligový divácký rekord a přitom ukázková spořádanost návštěvníků Hokejových her. A hlavně atmosféra, kterou tvoří nejen ty početné davy, ale i místo, kde se celá akce koná. Magické místo za Lužánkami, na kterém stával zimní stadión, kde brněnští hokejisté slavili v padesátých a šedesátých letech jedenáct titulů mistra Československé hokejové ligy.

Patří sport za Lužánky?

S tím, že tento prostor na pomezí městských částí Brno-střed, Brno-sever a Královo Pole bude zasvěcen brněnským vrcholným sportovištím, počítali urbanisté už před sedmdesáti lety. Jak píšou autoři knihy Slavné dvacetiletí Přemysl Jílek a Lev Vašíček, ze které si dovolím sem tam citovat, „nemyslelo se jen na zimní stadión. Družstvo (pro postavení Brněnského národního stadiónu – BNS, pozn. red.) plánovalo i výstavbu stadiónu fotbalového a cyklistického; první měl pojmout 50 000 diváků, druhý pak celých 25 000 lidí. Všechny měly být v zalužáneckém areálu, první propočty tvrdily, že areál tří velkých sportovišť nebude stát víc než 75 miliónů Kčs. Zimní stadión měl být postaven jako první, jeho led měl vydělávat na stavbu zbývajících částí areálu.“

 

Zbyla jen zastávka

Zimní stadión si většina z Brňanů vybaví. Železobetonová stavba, která vznikla ve druhé polovině 40. let, byla zamýšlená jako největší zimní stadión v Evropě. „Když byl stadión v neděli 19. ledna 1947 hotov, bylo zřejmé, že je to třetí největší evropský zimní stadión; většími se mohly pochlubit jen Vídeň a Budapešť. (…) Brno mělo na dvou kluzištích, ležících k sobě jako tvar písmene T, celkem 3690 čtverečních metrů ledové plochy. Tam, kde se obě příčky písmena T dotýkaly, visely nad ledovým podjezdem kavárna a společenské místnosti. Každý z podjezdů představoval dalších 13x10 metrů ledové plochy. Počítalo se s tím, že podjezdy umožní pořádat i rychlobruslařské závody, že tedy brněnský led bude univerzální, že bude stejně dobře sloužit hokeji, krasobruslení i rychlobruslení. Stavba spotřebovala přes 1350 kubíků betonu, trubky ochlazující beton se pod jeho povrchem proplétaly v celkové délce 43 kilometrů. Strojovna ukrývala čtyři dvouválcové stejnoproudé stroje, každý o výkonu 220 000 kalorií. V nich bylo ochlazováno celkem  500 litrů čpavku, který byl schopen vyrobit na celé ploše led, jestliže betonová plocha byla ve stínu, teplota vzduchu nestoupla nad 10 stupňů a  síla větru nepřesáhla 2 m/vt.“
Jak už bylo zmíněno, brněnští hokejisté prožili na zimním stadiónu za Lužánkami roky své největší slávy. Hráli zde do roku 1998. O dva roky později byl zimní stadión uzavřen a na přelomu let 2008 a 2009 zdemolován a zbořen. Dnes na jeho někdejší slávu upomíná jen zastávka MHD, kterou ještě nikoho nenapadlo přejmenovat.

 

Lesk a bída za Lužánkami

Vedle ledního hokeje měl svůj domov za Lužánkami i prvoligový fotbal. Je až s podivem, že stejný osud potkal v devadesátých letech oba populární sporty a ty se z tohoto tradičního prostoru pro sport a volný čas musely přesunout do nových (nebo chcete-li náhradních) domovů.

Fotbalový stadión se v blízkosti toho zimního stavěl mezi lety 1949 a 1953. Svou největší slávu zaznamenal v letech sedmdesátých, kdy se stal největším stadiónem v Československu s kapacitou 35 000 diváků, v roce 1978 zde FC Zbrojovka Brno získala svůj jediný mistrovský titul.

Dalším vrcholným momentem zbrojováckého stadiónu byl rok 1993, kdy na něm svůj první koncert v České republice, u příležitosti otevření Bobycentra, odehrála slavná Metallica. Památné události se zúčastnilo na 60 000 diváků.
Od té doby ovšem stadión kvůli dluhům jeho majitele pomalu chátral, až v roce 2001 přestal vyhovovat požadavkům fotbalové ligy. Zarostl trávou, keři i stromy a navzdory všem předvolebním slibům byl ponechán osudu, podobně jako zámek Šípkové Růženky. Až do chvíle, kdy se objevil „spanilý princ“ Petr Švancara a ukázal Brňanům, že když má člověk vizi (a trochu té politické podpory), povede se pohnout i pořádně těžkým balvanem. Podařilo se mu dát prostoru za Lužánkami novou naději, která snad inspirovala i hokejisty.

A ještě než se k nim dostaneme, nesmíme zapomenout ani na třetí velké sportoviště za Lužánkami. Jeden z mála krytých padesátimetrových plaveckých bazénů otevřel pro návštěvníky v roce 1980. Stavba začala již na podzim roku 1960, dokončena ovšem byla až po dlouhých osmnácti letech, v prosinci 1978. Zajímavé je, že bazén je první zrealizovanou etapou z celkových tří. Původní návrh totiž počítal vedle krytého bazénu také s letní plovárnou o třech bazénech a brouzdališti. U tohoto venkovního areálu měla také vyrůst tribuna pro 3600 diváků a rekreační zatravněná plocha. Ale… nevyrostla.

 

Provizorní návrat

Na podzim loňského roku Kometa vyhlásila, že se chce do prostoru s mistrovským geniem loci vrátit. Kapacita DRFG Areny (aneb haly Rondo) nestačí, svou roli jistě hraje i energetická náročnost provozu přes 30 let staré haly. A tak se zrodil plán na uspořádání Hokejových her, které prý mají být prvním krokem návratu brněnských hokejistů za Lužánky.

Cílů měla tahle akce několik. Zaprvé: zlomit návštěvnický rekord extraligy. Zadruhé: z výtěžku her získat příspěvek na studii a projekt nového, tentokrát zastřešeného zimního stadiónu, který by měl vzniknout právě na místě toho slavného starého. I proto se vstupenky prodávaly za jednotnou cenu 990 Kč.

Práce na stavbě dočasného zimního stadiónu začaly na konci října 2015. Vyvážela se zemina smíchaná se stavební sutí, která na místě zbyla po demolici původního zimního stadiónu. A současně rostly tribuny toho nového. Brňané často přetřásali bezpečnost 14 metrů vysoké stavby postavené „jen“ z lešenářských trubek a kovových podlážek, ale tenhle systém se využívá pro stavbu mobilních tribun nejen v České republice. Při stavbě tribun byly prý hlavní dva požadavky – bezpečnost a stoprocentní výhled z každého místa.

Samotné hřiště, které je oproti klasickému asi o metr užší, vzniklo ani ne za deset dní. Na hadičky s chladicí kapalinou se začala stříkat voda, potom se postavily mantinely, nalajnovalo se a bylo hotovo. A 28. prosince 2015 se na největším zimním stadiónu v České republice poprvé bruslilo.

Ne všichni Brňané mají z téhle stavby radost. Nejvíc proti srsti je samozřejmě těm z nejbližšího okolí. Vadil jim hluk ze stavby, světla svítící i v noci a omezení průchodu a parkování. V domech v Drobného ulici dokonce někdo rozhodil letáky s výzvou, aby si lidé stěžovali na magistrátu a královopolské radnici.

 

Divácký rekord

Po dvou měsících od začátku prací byl tedy stadión připravený na první velkou zatěžkávací zkoušku – zápas Komety s plzeňskou Škodovkou. Tribuny se otevřely tři hodiny před začátkem zápasu – kvůli bezpečnostním prohlídkám.

Zápas samotný na tomto místě líčit nebudeme, na to jsou povolanější sportovní novináři, kterých se na Hokejové hry akreditovalo osmdesát (nejen z České republiky, ale taky ze Slovenska, Rakouska a Polska). Utkání předcházelo poděkování české armádě, záštitu nad hrami totiž vedle ministryně školství, mládeže a tělovýchovy převzal také náčelník generálního štábu.

A pak už se začlo hrát. Kometě se přesto, že od poloviny první třetiny prohrávala, podařilo zápas otočit a zvítězit 5:2, ale to jistě většina čtenářů ví. Důležitá je informace, která na tribuny dorazila v průběhu třetí třetiny – moderátor ohlásil návštěvu 18 514 návštěvníků, což je největší divácká účast, která zatím na extraligovém utkání byla. A trvalo jen pár dní, než byl tento rekord opět překonán, protože už 4 dny před zápasem se Spartou (který nakonec Kometa prohrála) hlásily předprodeje „Vyprodáno!“. Kapacita tribun přitom nabízela ohromujících 21 500 míst.

Autor: Honza Šmikmátor

Inzerce

KAM v Brně... listování

KAM v Brně... redakce

KAM v Brně - kontakt

Vydavatel:
KAM v Brně...
TIC BRNO, příspěvková organizace
Radnická 2
602 00 Brno

Dodavatel:
Pocket media s.r.o.
Jakubské nám. 644/3
Brno 602 00

Kontakt redakce:
e-mail: redakce@pocketmedia.cz

Kontakt inzerce:
e-mail: obchod@pocketmedia.cz

Kontakt předplatné:
e-mail: info@pocketmedia.cz
telefon: +420 773 287 307