Vesnice

Venkovské osídlení je jedním z důležitých fenoménů, který utváří ráz krajiny a vypovídá i o současné české společnosti. Po dlouhou dobu bylo fungování a vzezření vesnice určováno především úzkou vazbou na krajinu a na její obhospodařování. Byl to právě venkov a jeho zemědělská produkce, která byla důležitou základnou ekonomického rozvoje a stability.

Charakteru krajiny odpovídal i různý ráz a vzhled vesnic a vesnických staveb. Tato dlouho udržovaná kontinuita byla násilně zpřetrhána po roce 1948. Hlavní roli hrály politické zřetele a vesnice se radikálně proměňovala. Ve vesnici se objevily cizorodé stavby – velké objekty jednotných zemědělských družstev (kravíny, sila), vícepatrové bytovky; a naproti tomu staré usedlosti, statky, kostely a mnohé další historické památky v lepším případě chátraly, v horším byly zbořené. Zcela likvidovány byly i mnohé obce hlavně v pohraničí a naopak programově byly založeny nové, vystavěné z panelových prefabrikátů. Četné cesty do krajiny zmizely anebo končí před velkými lány, které vznikly na místo drobných políček. Vesnice i krajina kolem nich se změnily.

Především od sedmdesátých let 20. století se na vesnici objevil nový obyvatel – chalupář. Mnoho starých stavení se začalo využívat k rekreaci, což vedlo sice k jejich záchraně, ale na druhé straně úbytek trvalých usedlíků změnil společenský život na venkově. Vesnice i v posledních letech nadále prochází výraznou proměnou. Současný vzhled 19 obcí vybraných z různých částí Čech, Moravy a Slezska zaznamenalo patnáct studentů Katedry fotografie Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Projekt studentů Katedry fotografie FAMU, pořízený v letech 2008–2009 pod vedením Jaroslava Bárty.

K výstavě je vydána stejnojmenná fotografická publikace.